You Are My World [CZ] ✓

•30. He saved my life•

Předchozí část
Viděla jsem jen světla a slyšela hlasité volání mého jména.
Pak už jen tvrdý náraz a prudkou bolest.

Pohled Kathrin
Nespojeně jsem zamručela a pokusila se otevřít těžké oči. V uších mi nepříjemně hučelo a já si připadala,jako by si na mně přes noc ustlalo stádo slonů. Jediné, co jsem si pamatovala byla světla, křik, troubení aut a něčí ruce, které mě odstrčili. Nic jsem nechápala. Opět jsem zamručela a těžce otevřela oči. Bolestně jsem sykla, když jsem zaznamenala prudké světlo. Jsem v nemocnici.

,,Jsi vzhůru!" Zaslechla jsem radostný až dojemný hlas mé matky, která mě okamžitě obejmula. Objetí jsem jí opětovala, ale nebylo tak silné,jako vždy. Byla jsem celá rozlámaná a pohyb pro mě v tuto chvíli byl noční můrou.
,,M-Mami.. já.."
,,Za nic nemůžeš! To ten opilý řidič.. Kdyby nebylo Luka už tu nejsi" hlasitě vzlykla a já překvapeně zamrkala. Proč Luka? Vždyť kvůli němu jsem tady! Za všechno může on. Zase jsem mu naletěla a tentokrát jsem to vážně schytala..
,,Proč Luk..Au.." Zaskuhrala jsem a spadla bolestí zpátky do postele. Oči jsem přitiskla pevně k sobě a skousla si spodní ret, abych nevnímala aspoň nachvíli bolest. Zaznamenala jsem pohyb ve dveřích a otevřela zvědavě oči. Doktoři. Jak jinak.
,,Jak je Vám? Pamatujete si všechno?" Přiběhl ke mně jeden z doktorů a začal se ptát. Přitom mě pořád pozoroval. Nedivila bych se, kdyby se mi díval až do žaludku. Nebyl to hezký pohled.
,,Všechno mě bolí, ale pamatuju si všechno" Řekla jsem popravdě. Jak já už chci pryč. Jít domů do postele od zraků všech ostatních a už nevylézt.
,,Jak se jmenujete?" Zeptal se zničeho nic a já protočila očima.
,,Kathrin Pricová. Pamatuju si všechno" Nepříjemně jsem odsekla. Může pochopit, že bych chtěla být sama?
,,Fajn" falešně se usmál a zapsal si něco do sešitu, než odešel zamrmlal si pro sebe něco ve dveřích a protočil očima.

Potichu jsem si povzdechla a rozhlédla se po místnosti. Mamka už byla pryč.
Jsme tu sama.
Možná čeká před dveřmi a zachvíli zase přijde.
Zvedla jsem se s velkou bolestí z postele a pomalu nakračovala na studené kachličky. S každým nádechem jsem se oklepala zimou, proto jsem dýchala jen zřídka. Prudké světlo mi pořád ještě vadilo, ale už jsem si téměř zvykla.
,,Ne tati!" Uslyšela jsem ze dveří hysterický hlas Ashley. V půlce cesty, jsem se zastavila a zadívala se na dveře odkud hlas vycházel. Neovládla jsem se a nakonec ze zvědavosti jsem přiložila ucho ke dveřím a zaposlouchala se do cizího rozhovoru.
,,Za všechno můžeš ty! Vyhrožoval si Lukovi!"
,,Zlato. Chtěl jsem, aby si vybral tebe a ne tu štětku!" Napnula jsem se a zamračila.
,,Ale Luke mě nemiluje s tím nic neuděláš! Vždycky poslouchal tebe! Teď kvůli tobě umře!"
,,Nemůžu za to, že se postavil před tu děvku, když jelo auto!" Zakřičel ten muž a to byli poslední slova, co jsem slyšela.
Studené slzy mi smáčely celou tvář a já viděla už jen rozmazaně. Bolest už jsem ani nevnímala. Zajímal mě teď jediný člověk, který je teď nejspíš v nemocnici a bojuje o život. Postavil se přede mě. Když jelo auto.
Ty ruce. Všechno to dává smysl. On mi zachránil život..

,,Jste v pořádku, můžeme Vás pustit, ale pod dohledem dospělého.." Vtrhl mi do pokoje jeden z doktorů. Slzy mi pořád stékali po tvářích až dopadli s nárazem na studenou zem, kde se rozbili. Byli jako déšť. Pořád dokola a po nárazu se navždy zničí.
,,K-kde je" vzlykla jsem. ,,Luke. Chlapec s studánkově modrýma očima s vlasy blonďatými.." Po každém slovu jsem hlasitě zasípala. Nemohla jsem pořádně dýchat. Proč se vždycky všechno pokazí?
,,V kómatu" Řekl s klidem v hlase. V tuhle chvíli jsem nemohla dýchat vůbec. Dech se mi zadrhl.
Pláč se ozýval místnosti až ho museli slyšet všichni návštěvníci nemocnice. Lidi, kterým někdo umřel či jsou sami na pokraji smrti. ,,Skončí to dobře" usmál se na mě doktor a položil mi ruku na rameno. V tuhle chvíli pro mě žádný slova, jako skončí to dobře nezajímali. Pro mě neexistovali šťastné konce. Žádné žili spolu šťastně až na věky není a nikdy nebude.

Někteří lidé vstoupí do našeho života, tak rychle, jako za odejdou..

Takže kapitol bude ještě okolo 5-6.
Chceme říct, že se můžete na cokoliv zeptat, jestli jste k příběhu něco nepochopili a tak :-). Doufáme, že se kapitola líbí. Zdraví Vás _Elvisky_.