You Are My World [CZ] ✓

•20. Who are you?•

Předchozí část
Osobu, kterou jsem nikdy v životě už nechtěla potkat.

Pohled Kathrin
,,Tati?!" Zůstala jsem stát zmateně namístě a nemohla se pohnout.
Začala jsem myslet na ty nejhorší scénáře,co by se mohlo stát a začala se mírně klepat. Trochu jsem poodstoupila.
Byl otočený zády. Pomalu se otočil a já si dala neviditelnou facku.
,,Omlouvám se. Spletla jsem se" Řekla jsem onomu staršímu pánovi.
Byl zvláštní. Nic mi na to neřekl a jen si mě zamyšleně prohlížel.
Měl děsivé oči. Tak tmavé, že by se v nich dalo lehce ztratit. Ty oči.. Připomínaly mi otce.

Po dlouhém pozorování jsem se chystala na odchod, ale ten muž mě chytil za loket.
,,Kam pak?" Řekl a povytáhl jedno obočí. V téhle blízkosti jsem si ho mohla pořádně prohlédnout.
Hnědé nagelované vlasy,sako.
Vypadá, jako člověk, co ví, co dělá.
,,J-já bych už měla jít.." Snažila jsem se být klidná,ale stejně jsem z něj měla strach. Přece jenom.. Může být stejný, jako byl otec.
Onen muž mě chytil pevně za ramena a táhnul mě někam za roh.
,,Pusť-.."
Položil mi rychle dlaň na pusu.
,,Jestli budeš zticha nic se ti nestane!" Zavrčel nepříjemně a já nemohla udělat nic jiného než přikývnout.

Strčil mě do nějaké místnosti a vešel. Zamknul a rozešel se přímo ke mě. Začala jsem se klepat strachem.
,,T-tak?" Řekla jsem do chvíle ticha.
,,Něco po tobě chci" řekl rázně.
Chtěla jsem říct, že pro něj nic v životě neudělám,ale radši jsem jen kývla hlavou a vyzvala ho,aby mluvil.
,,Rozejdeš se s Lukem" Řekl klidně a nespustil ze mě oči. Počkat,co?
,,M-my se známe?" Zeptala jsem se rozklepaným hlasem. Bála jsem se a pohled na místnost, kde jsem se nacházela nebyl hezký.
,,Možná.." řekl a přistoupil ke mně o kousek blíž. Vadila mi ta blízkost.
,,Jsem majitel z jedných z největších firem. Ublížit Lukovi by byla hračka"
Říkal to, tak klidně až mi naskočila husí kůže po celém těle.
Ublížit Lukovi by byla hračka
Nemohla jsem tuhle větu dostat z hlavy.
,,Lžete mi!" Zakřičela jsem.
Opět mi přiložil ruku na pusu a já ztichla. Po tváři mi steklo pár slz.
,,Fajn..." Mluvil až děsivě klidně a já začínala mít strach čím dál tím víc. Namotal si můj jeden vlas na ruku a usmíval se. Nebyl to jeden z těch upřímných úsměvu, který se nevidí každý den, byl to ten úsměv, po kterém tuhne krev v žilách, po kterém vám naskáče husí kůže po celém těle.

Byl ticho,ale po chvíli mi konečně uvolnil pusu a já mohla zase normálně mluvit.
,,P-proč?" Mluvila jsem potichu, ale tak,aby mě mohl slyšet jen on a nikdo jiný.
Nahlas si povzdechl.
,,Ty to nechápeš?! Vy dva nemůžete být spolu! Luke patří k Ashley a ty to víš!" Zakřičel a zatnul zuby.
Trochu jsem od něj poodtoupila.
,,Jestli nechceš,aby se Lukovi něco stalo..Rozejdeš se s ním" Řekl a odešel z místnosti a já propukla v obrovský pláč. Poslední dobou mi nic nevychází, jen se mi všechno bortí před očima.

Vytáhla jsem mobil z kapsy a napsala mámě.

Kathrin- Mami, vyzvedneš mě prosím? Jsem v centru.

Máma- Dobře zlato. Nechceš jet autobusem,jo?

Kathrin- Je to složitý.

Zaklapla jsem mobil a vydala se před silnici,kde by mamka mohla přibližně čekat s autem.

***
,,Ahoj broučk-..Ty brečíš?" Rychle ke mě přiběhla a obejmula mě.
,,M-Mami.. Prosím jeďme domů" zašeptala jsem.
Chci domů. Jen domů a nikam jinam.
Proč se to musí dít zrovna mě? Aspoň jednou v životě jsem byla konečně šťastná. Ale už je všemu konec.