You Are My World [CZ] ✓

•First sms•

Předchozí část
Každý si zaslouží druhou šanci.

Pohled Kathrin
,,Máš sbaleno?" Zeptala se mě mamka, když mě zahlédla, jak rvu nejméně pět triček do kufru. Otočila jsem se a na mamku hodila zamračený výraz. ,,Běž se najít, já ti to mezitím udělám.." Zasmála se a já si potichu odfrkla. Dneska se jede na zájezd na týden či čtrnáct dní, jak nám o něm učitelka vyprávěla. Dobrý pocit z toho moc nemám, ale aspoň trocha pauzy od učení.
Společně s námi jede ještě můj brácha. Nevím, jak se mu to podařilo, ale nejspíš, jak ho znám, překecal učitelku, aby na mě mohl dávat pozor.
,,Těšíš se?" Zeptal se mě Pete, když jsem došla do kuchyně. Měl široký úsměv na tváři, který mě hrozně rozptyloval.
,,Nevím. Asi.."

--

,,Užij si to, zlato.." Řekla mi mamka a líbla mě na čelo. Věnovala jsem ji zářivý úsměv a vydala se do autobusu, kde jsem si sedla rovnou vedle Lilly.
Před námi seděl Tom a Justin.
,,Tak co holky,těšíte se?"
Otočil se na nás Tom.
,,Hrozně moc!"Řekla Lilly a úplně se jí rozzářily oči. Jsem ráda, že aspoň někdo tady má pořád úsměv na tváři.
,,Hmm."Zabručela jsem.
,,Ale noták Kat,bude sranda."
Mrkl na mě Tom.
Ale já si dala do uších sluchátka a zaposlouchala jsem se do hudby, která mi hrála v uších.
Pomalu se mi začaly klížit oči a po chvíli jsem usla.

,,Tati?" Zašeptala jsem do ticha, ale odpovědi jsem se nedočkala. Furt stál u linky a díval se z okna. Na,co se díval nebo,co pozoroval jsem zahlédnout nemohla.
,,Zabil jsem ji.." řekl a odešel z kuchyně pryč. Cože?
,,Cože? Koho si zabil?" Zakřičela jsem na něj,ale to už byl dávno pryč.
Koho, že zabil? Nemohl přece zabít..
Ne, ne, ne!
Rychle jsem vytočila matčino číslo a přiložila si telefon k uchu.
,,Hálo?" Ozval se hlas z mobilu a já si oddechla.
,,Mami?" Zeptala jsem a jen čekala na odezvu.
,,Tady nemocnice.."

Prudce jsem se posadila a rychle vydechovala. Každý dnem se mi noční můry zdávají víc a víc.
,,Kathrin!V pořádku?"
Zeptala se mě ustrašená Lilly.
Kývla jsem hlavou a pořádně se opřela o sedačku.
,,Už jsme tady.."
,,Aspoň, že to byl jen sen" zašeptala jsem a mířila si to ke dveřím autobusu.
V táboře to vypadalo.. celkem opuštěně. Hodně opuštěně.
,,Dobrý den, Táborníci!" Zakřičel ředitel a my jsme se za ním hned rozešli.
,,Číslo chatky dostanete v areálu" ukazál na poměrně vysokou budovu a všichni se tam hned rozběhli.
,,Čau Kat" drknul do mě Luke a zasmál se.
,,Ahoj.." Řekla jsem,ale fakt jsem na něj neměla náladu.
,,Na dnešek máte už volno! Musíte si po té cestě odpočinout!"
Super.. na dnešek mám plány hotový. Půjdu si lehnout a do rána nevyjdu.
Pro sebe jsem se usmála a už si to mířila do areálu tábora.

,,Číslo chatky '15' " Řekla naše vychovatelka a já se rovnou rozešla ke svojí chatce.

********

,,Jedna ovečka, dvě ovečky.." začala jsem počítat,ale to by nebyl můj telefon,aby mi zase nezazvonil.

Neznámé číslo- Co děláš?

Kathrin- Kdo mi píše?

Neznámé číslo- Ty nemáš uložený moje číslo? Luke..

Kathrin- Kde jsi vzal moje číslo?

Luke- Lilly.. Ale to je jedno. Chtěl bych si něco zahrát. Takovou hru.

Kathrin- Hm?

Luke- Budu se tě ptát na otázky a ty musíš vždycky pravdivě odpověď.

Kathrin- Proč bych to dělala?

Luke- Chtěl bych tě líp poznat.. Prosím

Kathrin- Fajn.. dělej

Luke-Oblíbená barva?

Kathrin- Že mě tvá otázka nepřekvapuje.. Světle modrá.

Luke- Měla si někdy kluka?

Dělá si srandu? Tím, že se mě bude ptát na takový otázky mě těžko pozná.

Luke- Já vím, že sis to přečetla.

Kathrin- Ikdyby měla je to moje věc.

Luke- Co se stalo s tvým tátou?

Kathrin- O tomhle se s tebou nehodlám bavit.

Nehodlám se vážně bavit o tátovi.
Nenávidím ho,chci na něj zapomenout.

Luke-Promiň.. To jsem nechtěl..

A to bylo to poslední,co mi napsal.
Pomalu se mi začaly zavírat oči, až jsem usnula s myšlenkami přemístěnými na něm.
Na Lukovi.