You Are My World [CZ] ✓

•Epilog•

Po dvou letech..

Kathrin netrpělivě čekala na pláni, která voněla po posekané trávě. Nad ní se skláněly koruny stromů a slunce ji ozařovalo její tmavé kudrlinky, které dávaly odlesky na různé strany.
Na stromech seděli ptáčci, kteří ji zpívali celou cestu a teď ji jen bedlivě pozorovaly. Kathrin si skousla spodní ret a přešlapovala z nohy na druhou. Nemohla uvěřit, že se s Lukem konečně uvidí. Ty dva roky pro ni byli nejhorší, ale zároveň nejlepší. Udělala maturitní zkoušky, pořídila si kotě jménem Lord, ale Luke ji chyběl každým dnem čím dál tím víc. Chápala jeho rozhodnutí, ale zároveň byla tak zmatená, opuštěná a hlavně za ty dva roky vyčkávala jen na den, kdy ho bude moct zase vidět. Zlomené srdce bolí víc, než zlomená žebra. Je to to nejhorší, co člověku můžete udělat. Kathrininy vlasy začaly poletoval na různé strany, když začal vlát teplý vítr a šlo slyšet z dálky šumění potůčků, u kterého má tolik vzpomínek. Přistoupila blíž a namočila si pár prstů do průzračné řeky. Mokrýma prstama se zavřenýma očima začala obkreslovat oblohu, cítila prudké světlo na své tváři a teplý vítr, který ji vždy pocuchával vlasy. Vzpomínala na chvilky, když tady byla sama s Lukem. Ztracená, ale zamilovaná. Šťastná jako nikdy dřív. Nikdy nevěřila na pohádky ani na víly ve filmu Petra Pana. Ani na Ježíška, který nosí dárky na Štědrý den. Byla prázdná jako knihovna bez knížek. Jako srdce bez lásky.
,,Když jsem byl malý, myslel jsem ji, že v téhle kouzelné řece žijí víly.." Kathrin se hbitě otočila, až ji pár nepatrných kudrlin spadalo do očí.

,,Luku!"

V tuhle chvíli jsem věděla, proč se vyplatilo čekat. Věděla jsem, proč mají růže trny a věděla jsem, že tohle je konec, ale zároveň nový začátek. Začátek našeho šťastného života spolu.

Každý z nás si zaslouží šťastný konec. A můj vypadá takto.

A žili spolu šťastně, až na věky.

,,A já věřím na víly. Ajo ajo"

_________________________

|The end√|