Forest Secret

1.

„Máte sbaleno?“ zakřičela máma . Já jenom pohlédla na velkou tašku, která ležela vedle mé postele naplněná oblečením , kosmetikou a elektronikou.

„Jáá áno !!“ zakřičela jsem a pohodlně jsem se rozvalila na posteli.

„Já ne !“ ječela z vedlejšího pokoje ségra.

„Dife! Běž pomoct sestře !“ zavolal táta a já se jenom s nadávkami zvedla . Pomalu jsem se doplížila až do jejího pokoje, který vypadal jako po výbuchu.

„Charlotte, co vůbec děláš, vždyť se máš pobalit na týden ne na pět let !“culila jsem se a pomalu zvedla pět triček, které ležely při prahu .

„Si děláš srandu, že jo? Já jsem se zatím sbalila jenom na dva dny !“ zakňučela zoufale . Sebrala jsem její tašku a celý obsah skončil na posteli.

„Co to děláš !“ ihned protestovala a chtěla začít věci ukládat nazpět do tašky . Plácla jsem jí  přes ruce se slovy, ať to nechá na pokoji.

„Ale já to všechno potřebuju !“ poukázala na asi šest tun oblečení , make-upu , laků na nehty a dalších nepotřebných věcí .

„Ukaž, pobalím ti to já,“ hrábla jsem po věcech a sbalila jí to, co opravdu potřebovala . Několik mikin, triček a kalhot .

„Tak a tohle by ti mělo stačit!“ usměju se pyšně na tašku s věcmi na posteli .

„Cožee?! Jenom tohle? Vždyť to mám na dva dny, né na týden !“ vrčela hned Chloe, no já to uzavřela tím, že jsem sebrala její tašku a ta ihned letěla dolů .

„Charlotte má zabaleno !!“ zařvala jsem na mámu, která v kuchyni chystala svačinu na cestu .

„Děkuji zlato ! Hodila by si to do auta prosím ?“ zakřenil se vedle mě táta, který se holil .

„Jasný. Sestři, pojď mi pomoct ,“ podotkla jsem a zaklepala jí na čelo .

„Ale mně se nechceee!“ kvíkla .

„Smůla ,“ hodila jsem jí mou a máminu tašku, já sebrala tátovu, která byla asi nejtěžší . ´Ten v tom nosí asi kameny, že jo !´vykřikla má mysl , pomalu jsem nesla tašku dolů po schodech , pod schody jsem sebrala i tašku Charlotte, která byla oproti té tátově opravdu lehčí .

„Mamíí ,otevři náám.“ Máma ihned přiběhla ,otevřela dveře a taky kufr auta .

„Dík !“ zazpívaly jsme obě naráz a na její tváři se objevil úsměv .

„Vy jste takoví andílci, když víte, že jestli nebudete hodné, nedostanete najíst ,“ zavtipkovala ,my raději naskládaly tašky do kufru a běžely nazpět do domu,  kde se už rozléhala úžasná vůně pečeného kuřete a brambor. Táta už seděl za stolem , spokojeně jedl. Věnoval nám pohled typu ´Vy nejste hladové?´ ten jeho pohled je na nezaplacení, vypadá jako křeček . Po obědě jsem si sbalila poslední věci .

„Dife, pojď už ! Čím dřív pojedeme, tím dřív mohu být nazpět doma !“ popoháněla  mě Charlotte, která si už před domem nervózně poklepávala nohou.

„Jo už jdu !“ odpověděla jsem jí a už jsem běžela dolů .

„Kde jste ?“ zeptala se máma a já si  nevinně zapískala .

„Jáá nic ,“ broukla jsem .

„Jo, ty zase nic!“ zavrčela Charlotte .

„Tak jedem !“ řekl rozhodně táta a auto se pod náma hnulo .

2 hodiny později

Konečně jsem vedle cesty uviděla dvě obří sochy draků, které mi oznamovaly, že jsme konečně tady .

„Zase tenhle zapadákov !“ zavrčelo to stvoření vedle mě .

„Jaký zapadákov ! Miluju to tady !“ pískla jsem si, když jsem  uviděla mě velice známé tváře . Když jsme zastavili, ihned mě už tahaly ven čtyři páry rukou .

„Dife přijela !!!“ vykřikli všichni naráz .

„Lidi jsem tak ráda, že jsem tady tenhle týden, si to tu pořádně užijeme !“