Forest Secret

18

Budu ráda za reakce!!

Už to zase začíná. Sedíme tady asi patnáct minut a zase nechápu, o čem to tentokrát sakra mluví. Počkat, elementy, jak mi to ten Jacob říkal .

Vždy mluvil jen o nějaké fantasy knížce, kterou právě četl. Kéž bych ho víc poslouchala.

„Protože element je...?" Natáhla jsem otázku . Yannari se na mě podívala pohledem alá "tohle opravdu nemyslíš vážně.“ Já raději jenom sledovala špičky svých bot, jejich materiál se mi zdál ták zajímavý . Elfka přede mnou si nahlas povzdechla, dřevo pod ní zavrzalo, asi si ke mně musela sednout jinak .

„Živel:  oheň , voda,vzduch země, víš co myslím doufám ." Konečně mluvila srozumitelně .

„Jo, chápu. Takže díky tomu budu umět zvednout potok nebo něco takového?" zeptala jsem se potichu, no drzý tón v hlase jsem popřít nemohla .Yannari zase jenom zatřásla hlavou a povzdechla si .

„Ne, budeš toho umět o moc víc. No pochybuju, že zrovna ty budeš mít vodu . S tvou povahou a zabedněností možná tak zem, jestli vůbec budeš v sobě mít nějaký element, podle toho cos do teď předvedla," sykla uštěpačně . Na oplátku jsem jenom zasyčela, nechtěla jsem se s ní hádat. No občas jsem měla pocit, že ji roztrhnu jak hada, jak byla protivná .

„Dobře, jaký máš ´element´ ty ?Když mi to tu tak honosně vysvětluješ ?" popíchla jsem ji, načež jsem schytala pořádnou ránu do nohy . Všichni elfové jsou takhle protivní nebo jenom ona . Bylo to až neuvěřitelné, jak rychle uměla měnit  tvář. Před sekundou na mě vrčela a pak se začala usmívat, i když její úsměv byl děsivější než mračení .

„Já ? Já ovládám vodu . Proto vím, že tvůj element to určitě nebude , elementy s kterými umíš pracovat jsou těsně spojené s tvou osobností. Oheň je výbušný , vítr divoký , země zbrklá a voda vyrovnaná ." Když o tom mluvila určitě byla spokojená se svým živlem . Vystihoval jí . Voda byla jako ona a ona byla jako voda . Její nálada se měnila jako proud řeky . Chvilku byla klidná , pak zuřila a následně o ní člověk ani nevěděl . No skoro pořád byla klidná jako hladina jezera . Měla pravdu, živel očividně šel ruku v ruce s povahou člověka.

„Mhm ... a jak zjistíme, co jsem zač já ?"

„Takhle ," usmála se a vysypala před nás na velikou knihu několik barevných kamenů . Zvedla jsem jeden bílý . Z dálky vypadal normálně, no když jsem se podívala blíž, vevnitř foukalo . Bílý vítr se proháněl sem a tam v tak malém prostoru a snažil se uniknout ze svého vězení . Pozorně jsem se podívala na zbylé tři kameny které ležely na knize . Jeden byl rudý . Pak modrý a zelený . Sebrala jsem do rukou modrý drahokam a převrátila ho v dlani . Studil . Než jsem s ním pohla, nic se nedělo, no když jsem si ho sebrala do konečků prstů, uvnitř se rozvířila voda, jako kdyby byl uvnitř právě tajfun . Voda se vzdouvala a zase uklidňovala a na jejím povrchu se tvořila bílá mořská pěna . Fascinovaně jsem na něj hleděla ještě několik minut . Než mě zařehtáni kabaye probralo do reality . Odložila jsem modrý drahokam a sebrala do prstů zelený . Neměl nějakou teplotu, no dotek mně uklidňoval . Vevnitř poletovaly malinké lístečky. kde tu se objevil i květ mně neznámé rostliny . S úsměvem na rtech jsem položila a sebrala poslední . Sytě červený kámen . Na rozdíl od ostatních hřál , no spíš pálil . Vevnitř se proháněly plameny jako divé koně . Najednou se ale uvnitř kamenu ukázala černá postava .

´Ahoj Dife , vítej v naší hře ! Už se moc těším, kdy si spolu zahrajeme první kolo !" zašeptal znenadání hlas uvnitř mé hlavy a mých zad se dotkla ledová ruka . Má dlaň sama od sebe kámen odhodila na zem a zkroutila jsem se do klubíčka . Oči jsem měla rozevřené dokořán a na zádech jsem pořád cítila dotek dlouhých ledových prstů . Yannari se na mně ihned podívala s otazníky v očích .

„Co se stalo Dife ? Jsi v pořádku ? Popálil tě ten kámen nebo ?" ptala se, no já jenom pohledem hypnotizovala kámen na podlaze . Pomaloučku jsem si pustila kolena a sebrala do prstů rudý kámen . Hledala jsem v něm černou postavu, no nic tam nebylo . Jenom plameny ohně, které praskaly .

„Ne , nic se nestalo, pojďme na to ."