Forest Secret

29.

Kráčeli jsme v lese úzkou cestičkou, kterou patrně vyšlapala lesní zvěř . Yannari na prstu balancovala svítící koule vody, která nám osvětlovala cestu hlouběji do útrob lesa . Bylo zvláštní jít někam jenom s Yannari . Ptala jsem se, proč nejdou i kluci. Bylo mi však vysvětleno, že obřad může zahájit jenom Bayae . A svého bratra brát nechtěla . Raději jsem se v tom dále nerýpala a jenom následovala její kroky, které narozdíl od mých nebylo vůbec slyšet.

„Dife, dupeš jako slon , ještě že s tebou zatím nemusíme lovit, jinak by jsme byli o hladu ." Postěžovala si Yannari při podlézání několika suchých větví . Jenom jsem mírně zavrčela na znak toho, že jsem ji slyšela . Po chvilce mě jemně chytla za zápěstí a přitáhla k sobě .

„Teď už buď ticho, pán lesa se o všechno postará ." zašeptala a na jejích rtech zahrál jemný úsměv .

„Dobře ," odvětila jsem stroze a následovala ji dál . Koule v její ruce pomalu ztrácela světlo a zmenšovala se, až najednou zmizela úplně . Po pár minutách chůze jsem spatřila něco neuvěřitelného . Svatý strom, jak ho Yannari nazývala, stál přímo přede mnou a vyzařovala z něj aura něčeho magického . A to jsem ani nevěděla, co přijde . 

Opatrně jsem našlapovala přes hrubé kořeny stromu, které se někde zvedaly do výšky několika metrů . Zaujatě jsem se sklonila k malé květině, která rostla pod jedním z nich . Jemně světélkovala, jako kdyby se  se mnou pokoušela komunikovat . Téměř jako světluška . Vyrušil mě až dotek na rameni . Vzhlédla jsem výš a uviděla usmívající se Yannari, která prstem ukazovala dál kolem stromu, kde jeho kořeny vytvářely uzounkou cestu výš do jeho koruny . Němě jsem přikývla a následovala ji výš a výš . Kůra stromu byla hladká a jemná, přitom ale hřála na pokožce, když jsem se tu potřebovala opřít, abych nesletěla z výšky několika metrů na zem . Cesta nahoru však proběhla bez problémů . 

Najednou se přede mnou objevil ještě kouzelnější prostor . Celá koruna byla zabalená do roje malých světélek, které se pohupovaly v prázdnotě vzduchu . Větve pod námi utvářely něco jako podlahu, po které se dalo bez problémů chodit. V jejím středu však byla malá prohlubeň, která mě zvláštním způsobem vábila . Vzduch kolem mě pulzoval energií . Když jsem se dostala do středu, pohledem jsem vyhledala Yannari . Stála kousek ode mě a natahovala ruce k jednomu ze světel, které jí samo vklouzlo do rukou . Pak začala rychle pohybovat rty, no ještě předtím mi gestem ukázala, že mám být potichu . Ani ne za setinu sekundy se kolem mě začalo objevovat větší a větší množství bílých , rudých , oranžových i žlutých světel . Kroužili kolem mě a já nebyla schopna pohybu .Všechna světla se přibližovala a přitom pulzovala jemnou září . 

Mněla bych být k smrti vyděšená . Všechno kolem mně mi však naopak dodávalo jistotu že, přesně takhle to má být a je to správné . Natáhla jsem před sebe ruce které začalo ihned pohlcovat světlo . Když jsem se podívala na svoje nohy, skoro nic jsem z nich neviděla všude bylo světlo . Světlo které mě pohlcovalo . Nedalo se nic dělat, zatnula jsem všechny svoje svaly a nechala se unášet světlem . V tu chvíli se kolem mě rozezněly hlasy a hudba tak zvláštní a jedinečná, že jsem jí nemohla přirovnat k ničemu, co jsem doposud slyšela .

 Hlasy zpívaly a mluvily mně neznámými jazyky, které ale byly tak nádherné, jak jenom může nějaký zvuk být . Vzájemně se doplňovaly a vytvářely jakousi symfonii, která procházela celým mým tělem . Najednou se ale ozval jeden . Srozumitelný a čistý jako proud řeky . Vynořil se ze symfonie hlasů a hudby a promluvil přímo na mě . Začal zvláštním jazykem, kterému jsem nerozuměla, pak se však jeho řeč změnila na mou .

„Dife , tvůj dar ti byl udělen . Ty jim nepovíš, nic oni ti ale porozumí . Ty budeš mluvit a oni budou poslouchat .Lidé tě nepochopí, ale svět ti bude naslouchat ."

Jak dořekl poslední hlásku mé tělo se stávalo těžším a na pokožce jsem ucítila známý chlad . Světla kolem začala opět kroužit a pohybovat se dál od mého těla . Začala jsem si cítit ruce . Za chvíli i nohy a rozeznávala jsem prostředí kolem . Než jsem stihla mrknout, už jsem opět stálá v koruně stromu a pohledem hledala Yannari . Ta stála přede mnou a v rukách svírala světlo, které se však začalo měnit na malé části a sypat se na zem .

„ Dife jsi v pořádku ? " Zazněla její otázka, hned jsem se usmála .

„Bylo to úžasné !" Vypustila jsem ze rtů a začala se usmívat jako blázen . Ona však taky .

„Pojďme zpět do tábora , tam mi to všechno řekneš."