Forest Secret

19.

„Dobře, jen mi musíš slíbit, že se nelekneš a hlavně, že nebudeš vyvádět! Musíš být naprosto klidná, jinak se to nepodaří ..." zašeptala , já už v té sekundě věděla, že to, co bude následovat, mně buď to zabije nebo totálně vyděsí !

„Natáhni ruku před sebe ," nakázala mi, zatímco pod ní pokládala kameny do kruhu. Rozvázala si vlasy, které jí spadaly po  ramenech až do půl zad.  Najednou odněkud vytáhla nůž a rozmáchla se.  S úlekem jsem vypískla a jednou rukou si kryla hlavu, no nic se nedělo.  Najednou na mé ruce přistál pramen vlasů. Nůž, který měla ve své ruce, zase někam skryla.

„Neptej se , a nevyšiluj." Rozkázala, než natáhla své ruce nad tu mou .

„Rituèl fin vye granmoun kòm tan pou kont li, youn nan ke mèt la te ban nou. Mwen fè nan moman sa a pa mete palmis mwen sou ou, pou ke eleman an ke li règ tèt li vin jwenn nou. Dlo bay trankilite, estabilite tè, enèji van, pouvwa dife. Tanpri, chèche konnen ki lòt bagay ki kache nan li. Leve pouvwa li kenbe tout moun kache devan je tout moun. Tanpri, ede l jwenn wout li nan tèt li!"

(Rituál starý jako čas sám,  ten který nám dal nám pán . Vykonávám v této chvíli, spouštím nad tebe svou dlaň, aby element, který i vládne, sám přišel k nám . Vodo dej klid , země stálost , větře energii, ohni sílu . Prosím najděte v ní, co je ostatním skryto. Probuďte její sílu, která dřímá skryta před zraky všech . Prosím pomozte jí najít cestu k ní samotné !)

Kolem Yannari se začaly v kruzích objevovat kroužky různých barev, chvíli se měnily, no pak zůstaly jenom čtyři , modrý , zelený , červený a bílý . Když něco vykřikla, kroužky se roztočily a z kamenů unikla všechna energie, jako kdyby je vysály ty kruhy . Červený začal plápolat , přes bílý létal vzduch , modrý se změnil na vodu a zelený se proměnil v listí a květy . Když se začaly přemísťovat ke mně, chtěla jsem ruku stáhnout, no byla jako přibitá ve vzduchu. Nepohla jsem s ní ani o píď . Najednou se všechny kroužky přesunuly na mé zápěstí . a zastavily . Chvíli se ani nehnuly . Ani jedna z nás skoro nedýchala. Jediné, co bylo slyšet, byl praskot plamenů. Pak se ale stáhly a všechny se dotkly mé pokožky.  Zaskřípala jsem zubama, protože mi oheň popálil pokožku . Trvalo to asi jenom setinu sekundy . Pak se kroužky vsákly do mé pokožky a zmizely . Zmateně jsem se koukla na Yannari. Čekala jsem nějaký puf nebo obláček dýmu, v kterém bude nápis, no nic se nedělo .

„Yannari ?" zeptala jsem se. Ta se na mě jen zamračila a přiložila si prst na rty , Pochopila jsem, že to asi ještě neskončilo. Najednou mně něco začalo pálit vzadu na krku . Chtěla jsem si tam sáhnout, no má chůva mi ihned chytila ruce a přitiskla na krabici před námi .

„Počkej, musíš vydržet, musí se to dokončit ." zašeptala, jakokdyby se to nebo ono mohlo vyděsit . Chvíli jsme čekaly v tichu. Já krčila prsty v bolestné agónii.  Nevydala jsem ze sebe ani hlásku . Vůz pod námi vrzal a kolem byli slyšet lidé . Bála jsem se, co se to na mém krku děje. Po asi pěti minutách bolest přestala. . Spokojeně jsem si oddechla a Yannari asi pochopila, že už to skončilo a pustila mé ruce . Ihned jsem si dlaní pohladila krk, na kterém jsem nic nového necítila.

„Ukaž, ať vím, čeho se mám obávat !" zasmála se a ukázala prstem, ať se otočím. Pochopila jsem a pomaloučku se otočila a zvedla si vlasy z krku.

„Oheň ..." zašeptala a pohladila můj krk bříšky prstů, nezněla překvapeně, no pak odhrnula kousek oblečení, které zakrývalo můj krk. „Vítr?"

„Cože ?" zeptala jsem se, nechápala jsem co říká vždyť  měl být jenom jeden .

„Máš dva elementy, tak tohle jsem nečekala . Tak tohle bude ještě zábava !"