Forest Secret

9.

„Pane bože, prosím pomáhej mi !" řekla jsem nahlas a všichni se mi začali smát .

 „Dife, tohle je nejlehčí část tvého tréninku !" připomněl mi Sokka a já jenom zavrtěla hlavou. Jeho bratr mě vzal za ruku a dovedl k té Hedře či jak říkal, že se jmenuje . To stvoření jenom zafunělo a naklonilo ke mně jeden z parohů .

„Vyjadřuje ti náklonost , no tak, pohlaď jí ," vysvětlila mi za zády Yannari, no já se k tomu moc neměla . „Proboha a tohle má být Meomari !" zasyčela a sebrala mou ruku, kterou následně přitiskla na její nos . Nebylo to až tak příšerné, jak jsem si myslela .

„No , ruku ti neukousla ! Tak a teď k tomu hlavnímu ," zasmál se Zinaj . Trochu mě odstrčil a otevřel dvířka boxu . To zvíře působilo tak majestátně, měla jsem k němu, teda k ní, respekt, byla překrásná. Postavila se přímo přede mě.

 „Ukloň se jí , získáš si tak její důvěru," poradil mi Sokka, který stál při vedlejším boxu. Dala jsem na jeho radu a pomalu hluboce se uklonila, na mé překvapení to udělala i ona a skoro mě při tom propíchla jedním z jejích parohů .

„No a pak, že to nepůjde ," ozval se Zinaj vedle mě . Pomaličku jsem se znovu zvedla a Hedra taky . Zdálo se mi jako, kdyby se usmívala ,ale bylo to asi jenom zdání .

„Tak poďme na to ," pomalu mě spolu s Hedrou vytáhli ven, kde nádherně svítilo slunce .„Už si věříte, tak honem nasedej ," popohnala mě Yannari . „Jak to mám udělat ? Vždyť má záda výš než já hlavu !" sykla jsem naštvaně .

 „Dej jí povel, aby si lehla ."„Jak sakra ," proboha zas něco, co vůbec nechápu . „Víš, jak jsme si povídaly cestou sem ? Tak že jsme si nepovídaly normálně ale přes myšlenky, tak to musíš zkusit i s ní , pokus se na ni napojit ve své mysli a řekni jí , no spíš jí popros, aby si lehla a nezapomeň poděkovat ," vysvětlila mi Yannari, ale i tak jsem pořádně nechápala, co mám udělat .

„Dobrá ,zkusím to ," šeptla jsem si pro sebe a zadívala se na stvoření, které stálo přede mnou . 'Prosím , lehni si ,' řekla jsem si v hlavě, no nic se nestalo. Zkusím to ještě jednou ale pořád nic .

„ Proč to nejde ?“ zeptám se asi po desátém pokusu . „Ty jí to říkáš ve svém jazyce, že jo ?" přikývnu a Yannari se praští do čela . „Já ti to zapomněla říct, musíš v našem jazyce. Vím, my si s tebou povídáme normálně, protože náš původní jazyk se pomalu vytrácí, ale zvířata pořád znají jenom ten ," dokončila další vysvětlování a já se na ni zmateně podívala .

„No prostě namísto prosím lehni si nebo lehni si, řekneš Palihug mohigda." Pomalu se otočím zpět k Hedře a podívám se na ní . 'Palihug mohigda,' šeptnu v podvědomí a ona zbystří pohled.  Že by to zabralo ? zkusím to ještě jednou ale pořádně .

'Palihug mohigda,'skoro ani nestihnu doříct a ona si lehá na zem . „Já to zvládla !" zakřičím s radostí v hlase . Sokka i Zinaj se usmějí a Yannari nasadí svůj obvyklý úšklebek ,ale myslím, že se i ona usmála . „Tak a teď nasedni ." ozve se jeden z bratrů a já pomaličku vylezu na její záda, kde se usadím. Je to podobné jako sedět na koni, jenom o něco pohodlnější . Na koni jsem kdysi jezdila ale pak jsem spadla a od té doby jsem se na ně nedokázala ani podívat .

„Pořádně se jí chyť za srst při krku a řekni jí motindog," poradí mi znovu Yannari . V tomhle jí opravdu musím poslouchat. Ví o tom víc než já . Podívám se na její krk a pokusím se udělat to co před chvilkou.

'Motindog,'na mé překvapení zareaguje ihned a já skoro spadnu, protože to celkem klouže . Když se postaví, zůstanu přilepená na jejím krku se strachem v očích . „Narovnej se, jinak to nepůjde ," připomene mi znovu má ochránkyně se smíchem . „Tobě se to řekne ," zavrčím, no pokusím se narovnat, což se mi po asi čtyřech skoro pádech podaří a sednu si aspoň trochu pořádně, abych nevypadala jako pytel brambor , což předpokládám i vypadám . „No tu lehčí část máme za sebou, teď tu chvilku počkej ," usmějou se všichni tři a zajdou nazpět do stáje . Za chvilku jsou zpět a každý se nese na zádech zvířete jako je Hedra . Vypadají při tom tak elegantně, oni se dokonce ani nedrží, jenom uvolněně sedí, jako kdyby se nic nedělo . „A teď tě naučíme i jezdit !"