Forest Secret

27.

Nehybně jsem klečela vedle Arisse, který si opíral hlavu o kůl za ním . Přede mnou se ale črtala scéna jako z horového filmu. Chvíli jsem čekala skrčená, než jsem se ubezpečila, že mi nic nehrozí . Opatrně jsem se narovnala a seskočila z vozu. Běžela jsem k Yannari, kterou podpíral Sokka. Nevšímala jsem si, že kousek ode mě leží čtyři lidé, kteří ještě před chvíli žili a dýchali . V téhle chvíli mě zajímali jenom vlčí bratři a bělovlasá elfka . 

„Jste v pořádku ? Co byli zač?" Začala jsem se hned vyptávat, ovšem ani jeden se neměl k odpovědi. Pochopila jsem, teď na to ještě není dobrý čas . Sokka vzal Yannari do náruče, i když se celkem vzpírala . Snažila se tvářit, že je v pořádku. Rána na noze byla však větší, než jsem si myslela . Táhla se od jejího pasu až ke koleni . Široká mohla být jeden maximálně jeden a půl centimetru. Odhadovala jsem to podle mého palce, který by se tam nevešel . Sokka jí odnesl do vozu . Já se Zinajem jsme skončili vpředu . Zinaj vedl kabaye, zatímco já jsem poslouchala Yannarin sykot ,Sokkova uklidňující slova a Ariss byl ticho . Neprohodil žádnou poznámku nebo připomínku . Pokud byli opravdu rodina asi mu bylo Yann líto .Nebo mu ještě po cestě vrazila, takže nemůže mluvit. Při ní je všechno možné . Asi po dvou hodinách cesty jsme se ocitli na malém paloučku, Zinaj zastavil kabaye a beze slova seskočil z vozu . Odpřáhl oba a zavedl je do středu louky .

„Dife, pojď mi pomoct." ozvalo se z vozu za mnou .Opatrně jsem odhrnula závěs a vlezla dovnitř .Byla tam jenom Yannari s obvázanou nohou a vedle ní sedící Ariss . On se usmíval a Yannari se šklebila . To  se při ní dalo považovat za úsměv .

„Potřebuješ něco Yann?" zeptala jsem, se přičemž jsem zkoumala její nohu, kterou obalovaly modré obvazy, z pod kterých místama prosakovala krev .

„Pusť prosím tě tamtoho magora . A pomozte mi ven ." zařehotala se a kývla na bratra. Měla jsem radost, že má dobrou náladu . S úsměvem jsem přikývla a sebrala nůž, který ležel kousek ode mě . Přešla jsem až k Arissovi a přeřízla mu provazy na zápěstí . Byla sice mírně narudlá  byl však v pořádku. Ihned si je promnul a pomalu vstal . S tím jak je vysoký jsem se opravdu mýlila, musel mít kolem dvou metrů ! Už už jsem se chtěla sklonit k Yannari, abych jí pomohla, ale Ariss mě předběhl . Sebral sestru do náruče a vyskočil s ní z vozu.

„Ariisi ! Já nejsem malé děvčátko, polož mě !" vztekala se, než došel až k místu, kde Sokka skládal ohniště a rozkládal pro nás deky . Tam se zasmál a jednoduše jí pustil na tu nejbližší .

„Lepší sestřičko ?" sykl a sedl si kousek od ní na tmavě modrou deku . Já sama se usídlila mezi vztekající se Yannari a Sokkou, který právě krájel maso.

„Nechápu, jak můžu mít za bratra takové hovado jako jsi ty Arissi !" Zasyčela Yannari směrem k černovlasému chlapci .Ten jenom v širokém úsměvu ukázal všechny své bílé zuby.

„Já zas nedokážu pochopit, proč je má sestra had. Všechno má určitě své důvody, které se nikdy nedozvíme!" odvětil jí . Sokka i já jsme se neudrželi a rozesmáli se . Yannari opět zasyčela.

„Já to říkal, bacha na ni, nebo vás kousne ! Myslím, že to  bude horší jak kousanec od Kawatche!"podpichoval ji dál, na to ale už raději nereagovala .

„Nebudu se hádat s někým, kdo se dokáže proměnit jenom na veverku ." Dokončila, čímž ho umlčela .

„Ty se opravdu umíš proměnit jenom na veverku?" rozesmál se Sokka: „A to jsem si myslel, že je na tom kamarád špatně, když umí jenom kunu, ta ti aspoň něco udělá !" Teď se na oplátku rozesmála Yannari . Já všechen děj jenom se smíchem pozorovala . Za chvíli, během které si ti dva stihli vyměnit ještě několik poznámek na osobu toho druhého přišel i Zinaj, který v náručí nesl dřevo ,třísky a pruty.

„Sokko ! Oheň už měl hořet!" pokáral ho, když si sedl k nám a uprostřed pořád byla jenom chladná kupka dříví.

„Já to udělám ," nabídl se Ariis . Nakrčil se těsněji ke kupce a vedle malé větve luskl prsty . Nad ukazovákem mu zaplápolal plamínek ,nebyl větší než můj prst, prostor kolem se ale zbarvil do oranžova . Dřevo se téměř okamžitě chytlo a začalo hořet . Zopakoval to ještě dvakrát, než před námi začal plápolat silný soběstačný oheň .

„Aspoň na něco jsi užitečný ," poznamenala Yannari,když už se nad ohněm na holích pekly kousky masa  a přesunula svůj pohled na mě .

„Než ten kolotoč začal, chtěla jsi se mě ještě na něco zeptat ,teď máme čas . Jen se ptej a já se ti budu snažit zodpovědět, co budu vědět." V tu chvíli se mi v hlavě roztočilo tolik otázek, že jsem pořádně nevěděla zachytit ani jednu  . Zdálo se mi, jako kdyby je Yannari slyšela . Koukla se na mě způsobem, kterým už mnohokrát a ten pokaždé znamenal jenom jedno , mám se uklidnit. Začala jsem tedy tou, co mi zasvítila jako první, možná pro mně i nejdůležitější .

„Co znamená, že jsem Twouve?"