Forest Secret

11.

Měla jsem  opravdu dlouhý trénink, kdy jsem bez pádu  přejela přesně tři a půl metru a pak jsem skončila v bahně při jednom stromu . 

„Pane bože za co mě trestáš , co jsem ti kdy udělala?“ zašeptala jsem potom, co jsem sebou​ hodila do postele . Každá část mého těla by asi křičela, kdyby mohla , né asi ale určitě. 

„Asi nedostanu odpověď, co ?“ zeptala jsem se znovu s úsměvem . 

„Protože jsi se za ty tři hodiny nic nenaučila,“ zaslechla jsem Sokku zpoza dveří, jak se snaží napodobit ducha.

„Ha,ha moc vtipné ! Pojď dovnitř ,“ pozvu ho a on vejde i s náručí plnou oblečení , bedlivě si ho přeměřím pohledem ,“co potřebuješ ?“

„No, donesl jsem ti tohle od královny ,prý chce abys vypadala víc jako Meomari, né jako nějaká holka z naší země ,“ řekl a při naší ukázal uvozovky. 

„Naší ?“ zeptala jsem se trochu nechápavě, protože asi měla na mysli jenom mě . Hrála jsem si s lemem deky, která byla přehozená na posteli.

„Ano naší , já i Zinaj jsme z tvého světa , nenarodili jsem se tady jako Yannari , ta tady vyrostla ale my sem přišli jako malý kluci , sami doteď nevíme, jak jsme se sem dostali, ale to je na jindy, odpočiň si, zítra tvůj trénink pokračuje,“ dokončil a já jenom kývla hlavou a trochu jsem pobírala, co mi právě řekl . Sokka se beze slova zvedl a odešel .

„Proč jsem vlastně tady,“ zeptala jsem se sama sebe do ticha místnosti , byla jsem sama a konečně jsem si mohla v hlavě pořádně přehrát, co se za několik předchozích hodin stalo. Byla jsem skoro násilně odtržena od mého původního života, který jsem žila v míru a pokoji se svou rodinou. Komu jsem co udělala, abych si zasloužila tohle? Bezmocně jsem sebou hodila do peřin a přemýšlela, co asi teď dělá Charlotte , jaké to vůbec je tam, kde jsou?  Doufám že je v pořádku. Musela jsem zatřepat hlavou, abych na ni nemyslela, protože bych se začala cítit vinná. Sice jsem vinná byla , měla jsem tam být  a ochránit jí i rodiče . S myšlenkou na ně jsem se koukla na tu kupu oblečení, kterou mi Sokka donesl. Vytáhla jsem něco, co bylo hned navrchu .Byla to asi noční košile nebo aspoň to tak vypadalo. Rychle jako kdybych se bála, že mě někdo uvidí, jsem se převlékla a zalezla do té měkké postele. Chvilku jsem se jenom převalovala, no tíha dnešního 

dne mě po chvilce přemohla a já zaspala sladkým spánkem . Během noci jsem se nedokázala uklidnit a doufala jsem, že když se vzbudím, budu zpět doma v mé milované postýlce vedle pokoje mé sestry. Ale uprostřed noci mě probudilo světlo , už jsem se chtěla rozkřiknout, ať Charlotte zhasne, no když jsem otevřela oči, na mé posteli sedělo stvoření, které bych si nedokázala představit ani v těch nejdivočejších snech. Seděl tam nádherný bílý pták, který se na mě díval jeho černýma očima . Vypadal skoro jako fénix z legend, ale byl bílý až zářil . Něco zašvitořil překrásným hlasem .A začal létat nad podlahou v mém pokoji, na které se začal utvářet nějaký znak .Ani jsem se nenadála a v podlaze se objevila díra . To stvoření přiletělo ke mně a vydalo velice zajímavý zvuk ,jako kdyby mě vábil . Mé nohy se sami od sebe pohnuly ani jsem nevěděla kam, no nevěděla jsem jak je zastavit, nesly mě za tím stvořením do chodeb pod hradem . Když jsem vešla do toho tunelu, ta bytost se rozletěla kousek přede mnou a pírka šuštila v tichu noci . Nedokázala jsem ovládat své vlastní tělo , jako kdyby mě ovládal ten pták . Táhl mě dál do chodeb a moje myšlenky směřoval, jenom na to, jestli se odtud někdy dostanu . Moje hlava to uzavřela s tím, že kdyby mě tu nechal, tak bych se odsud nikdy nedostala . Už asi po sedmé jsme zahli a v tu chvíli se přede mnou rozprostřela ohromná místnost . Po jejím obvodu byly sloupy, které byly obrostlé břečťanem , uprostřed bylo kamenné bidýlko a on se na něj pomalu snesl a zamával křídly. Za ním tekl vodopád, ve kterém se odrážely paprsky měsíčního světla, které dovnitř pronikaly skrz otvor ve stropě .Můj průvodce silně zakrákal a já až teď uviděla že na jeho bidýlku něco svítí . Byla to nějaká květina, měla čtyři okvětní lístky a její obvod překrásně zářil . Stála jsem při vstupu jako přikovaná a dívala se na výjev přede mnou . Kdyby mi někdo řekl, že se něco takového může stát, prohlásila bych ho za blázna a už v životě bych s ním nepromluvila, ale ono se to teď děje. Moje nohy se znovu samy pohly až k bidýlku uprostřed místnosti . Fénix se na mě zkoumavě podíval a pohybem naznačil, že mám něco udělat s tím květem . Nejistě jsem se na něj podívala, ale pohled v jeho očích mě ujistil . Natáhla jsem ruku k tomu znaku a jemně po něm přejela prsty , ani jsem nestihla zaregistrovat, jak se kámen proměnil v kov a vypadl . Pod mýma nohama teď ležel kousek kovu na řetízku celý špinavý od země . Pomalu jsem ho zvedla a šla opláchnout k vodě, která sem tekla ,no v tom jsem jenom zaslechla hlas mého ptačího průvodce a propadla se do tmy . Ráno mě probudily paprsky světla tancující po mé pokožce . Pomalu jsem otevřela oči . ´Určitě to byl jenom sen,´ozvalo se mé podvědomí, ale když jsem se pokusila posadit, v mé ruce jsem ucítila kousek studeného kovu . Podívala jsem se na předmět v mé ruce ,byl to ten medailón...