Forest Secret

24.

Klečela jsem vedle Yannari na podlaze vozu a sledovala ji, jak mu ošetřuje rány. Bylo zajímavé ji pozorovat při tak mírumilovné činnosti . Vypadala jako kdyby se i sama před sebou styděla za to, co téměř udělala . Kluci seděli vepředu a řídili Kabaye. I dovnitř jsem slyšela jejich mrmlání o tom, že je to určitě jenom tulák, který si nedával pozor a napadla ho divá zvěř . Nechtěla jsem je poslouchat . Určitě byli jenom pořád mrzutí z toho, že jsem je vzbudila .Prostě kluci. V rukách jsem svírala mísu naplněnou bledě modrou tekutinou . Původně to byla jenom voda než do ní Yannari přidala několik kousků mně neznámé rostliny .

„Nazývá se Tereas , přesněji kořen téhle rostliny . Má vysoce dezinfekční účinky .Větší množství  se taky používá na umrtvení ran ," vysvětlovala mi Yannari, zatímco do tekutiny namáčela obvazy, které později přikládala na rány našemu pacientovi, který se pořád ještě neprobral . Výkladu od Yann jsem nevěnovala skoro žádnou pozornost . Asi si to všimla, když mě štípla do ruky .

„Posloucháš ? Nebo si jenom sama pro sebe opakuju to, co dávno vím ?" zeptala se uštěpačně . Mé tváře nebraly rudý odstín jako pokaždé, když mě přichytila přitom, jak jí skoro úplně ignoruju.

„J...já tě poslouchám !" Obořila jsem se na ni ona se jen pobaveně zašklebila .

„Tak mi tedy řekni kolik Tereasu může zabít, jestli ho někdo  sní ?" Dobře měla pravdu, neposlouchala jsem ji , slyšela jsem první dvě věty . Pak jsem už jenom slyšela drkotání vozu pod námi a taky jsem zkoumala tvář cizince . Zdálo se mi, že jsem ho už někde viděla . Pamatuji si to ale né jasně . Je to jenom šedá vzpomínka v mé hlavě , nebo se mi to jenom zdá. Náhle se mi před tváři znovu objevily prsty mé učitelky, které luskly .Zase jsem byla mimo.

„Odpovíš mi nebo jsi snad tak dokonalá, že mi nemusíš odpovídat ?" Zeptala se s pořádným důrazem na dokonalá .

„Dvanáct gramů?" nadhodila jsem první číslo, které mě napadlo . Yannari se praštila do čela .

„To bys zabila průměrnou rodinu ! Né jednoho člověka !" Vynadala mi . I tak jsem nechápala, na co mi to bude ? Tušila jsem, že budu muset možná , někdy , jednou ... použít tu dlouhou tyč, která leží vzadu ve voze . Ale ta byla na boj . Pochybuji, že to bude probíhat způsobem "Ahoj tady máš bonbón, je dobrý, ochutnej!"

„Dife , prosím poslouchej mě aspoň občas , snažím se tě naučit důležité věci ."

„Snažím se ," odpověděla jsem . Byla to pravda , opravdu jsem se snažila dávat pozor , kolem ale bylo tolik nových věcí, že jsem to prostě nedokázala . Koukla jsem na elfku, která se krčila vedle mě . Vypadala opravdu unaveně . Černé stíny se jí míhaly po tváři jako stíny stromů a v jejích očích jsem viděla skleněný pohled, který mi prozrazoval, že na tom není nejlíp . Určitě byla unavená . Skoro dva dny už nespala a asi toho ani moc nepojedla . Vzala jsem jí z dlouhých prstů obvaz a vyměnila jsem ho za kousek housky, kterou jsem vytáhla z vaku za mnou .

„Najez se a běž si lehnout Yannari , musíš si oddechnout . Na co nám budeš vyčerpaná ? Já ho pohlídám ." Usmála jsem se na ni a kývla jí k dece v rohu vozu, kterou jsem tam nechala, když jsem se zvedala ze spánku . Chtěla ještě něco říct . Asi něco jako že ona nepotřebuje oddechovat nebo jíst . Když uviděla můj pohled, asi se nechtěla hádat . Poprvé jsem nad ní měla navrch . Pomalu se odsunula až do rohu, kde se zkroutila do klubíčka s rukou pořád na své dýce . Nepouštěla ji ani  ve spánku . Po chvilce opravdu usnula a já zůstala jediná vzhůru, jestli nepočítám Sokku se Zinajem . Vykoukla jsem ven přes díru v látce . Při cestě se kde tu zamihotal plamínek ohně .Bylo to tak odlišné od našeho světa, kde se člověk nemohl ani pohnout bez toho, že mu něco svítilo přímo do očí . Byla jsem tak zahloubená do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla že kluk vedle mě pohl prsty na ruce . Ve chvilce kdy jsme projížděli kolem dalšího ohně . Zaslechla jsem zvuk látky a otočila za tím zvukem hlavu . Kluk vedle mě se nejen hnul ,pomaloučku se posadil . Snažila jsem se nahmatat nejbližší předmět, kterým se stal dlouhý spojovací hřebík do vozu . Ten kluk se na mě jenom koukl a bolestivě si chytl čelo . V téhle poloze jsme byli několik předlouhých sekund . Než se na mě zahleděl jedním okem, které bylo černé jako peří havrana a tancovaly v něm paprsky světla .

„Kde jsem ?"