Forest Secret

3.

Odbila půlnoc a já se jako na povel vzbudila. Pomalu jsem vylezla z postele a oblíkla si nazpět své oblečení . Vyplížila jsem se z pokoje a potichu zavřela dveře . Charlotte asi už spala . Mě volal les už po několikáté, potřebovala jsem tam jít. Sešla jsem do přízemí, kde jsem se obula.

„Dife!" zaslechla jsem přísný hlas mojí mámy a do zad se mi zabodl naštvaný pohled táty. Pomalu jsem se otočila na patě a upřela zrak na mé naštvané rodiče .„Ano?" zavrčela jsem .„Kam zase jdeš!" vykřikli na mě a rozzlobeně mě pozorovali .„Víte, kam jdu! Tak proč se ptáte!" vyštěkla jsem na ně, no hned jsem věděla, že bude průser.„Dife! Tomu lesu se vyhýbají všichni! Až na tebe! Každý rok! Každičký rok! Tady musíme po večerech hlídkovat jako bachaři! Žijí tam vlci, lišky, medvědi !" křičeli po mně a já tehdy děkovala pánu bohu, že Charlotte má tvrdý spánek.„No a co? Prostě vím, že tam musím jít! Už mě to tam táhne od doby, kdy jsme sem přišli poprvé !" už mě opravdu naštvali, tenhle výklad jsem měla pokaždé.„Nechápeš, že se o tebe bojíme?! Jsi naše dcera!"„No a co? I Charlotte je vaše dcera a nikdy jste na ní nedávali takový pozor jako na mě!Prostě je vaše oblíbená dcera, já to chápu! Já jsem ta černá ovce rodiny, která vždy všechno pokazí!" vřískala jsem už naplno, protože jsem to potřebovala ze sebe dostat. „Víte co? Nenávidím vás! Jste strašní rodiče!" vmetla jsem jim to do tváře a s dupotem utekla nahoru .„Proč zas? Já tam potřebuju jít," zakňučela jsem do polštáře . V tom mi něco ťuklo do okna. Zamkla jsem dveře a šla k oknu, na parapetu ležel kamínek, který v měsíčním světle zářil až rudě.„Co to sakra?" zafučím a v tom mi padne pohled někam do lesa, kde uvidím bílou lišku, která jakoby září . Zavrtí chvostem, jako kdyby mě lákala k sobě , podívám se pod sebe. Tři metry a štěrk není nic moc, ale taky to není nic nepřekonatelné .Neboj se a skoč, nic se ti nestane, 'ozvalo se mi v hlavě a já polekaně uskočila od okna .'Neboj se, ty blázne a skákej. Nemám na tebe celý den!'zakřičel ten hlas, ale už trošičku frustrovaně .„Sakra, co to je !" přiběhla jsem nazpět k oknu a ta liška tam pořád stála a dívala se na mě . Možná se mi to jenom zdálo, ale pochybuju . Sedla jsem si na parapet a přehodila nohy ven.„Jedna...Dvě....Tři....Čtyři..." počítala jsem a dodávala si při tom odvahu .'Tak už skoč nebo za tebou vylezu a stáhnu tě z toho okna sama!' zavrčelo v mé hlavě znovu .„Jo, jo, jo už jdu !" zakřičela jsem, i když nevím komu, asi jenom lesu. Vyskočila jsem z okna a tvrdě dopadla na štěrk. Několik kamínků se mi zabodlo do dlaní a já sykla od bolesti.„Neříkala jsi, že se mi nic nestane?" zasmála jsem se směrem do lesa.'Vždyť jsi celá! Tak co si stěžuješ!'ozvalo se to znovu .„No jooo furt!" zamručela jsem. To bílé stvoření zavrtilo ohonem a zastříhalo ušima.'No pojď! Už jsem ti říkala, že na tebe nemám celou noc!' zasmál se mi v hlavě zvonivý smích.„Jak to, že se mnou dokážeš mluvit?" zeptala jsem se ihned, no odpověď nepřišla.'Pojď za mnou a prosím neztrať se mi tu ! Poslední, co potřebuju, je hledat puberťačku po lese !' Protočila jsem nad tím jenom oči a pomalu šla za ní . Zrovna lehký terén nevybírala, když jsme konečně zastavily, byla jsem celá pomlácená od několika pádů.'Vy lidi jste divní ani chodit pořádně neumíte! 'vynadala mi liška. Já pořád přemýšlela nad tím, jak to sakra umí, aby se mi dostala do hlavy .„Tobě se to mluví, když máš čtyři nohy!Já mám jenom dvě a je jedna ráno!" Na to už neodpovídala, jenom si sedla kousek dál ke stromu a já si až teď uvědomila, že stojím na velké kamenné desce .„A sakra!"