Forest Secret

13.

„Ano, podle toho co Dife řekla, ho objevila v noci v katakombách, " šeptla Yannari a Sokka jenom něco zamručel.

 „Aha, takže mi chceš říct, že my to tady hledáme jako s prominutím dementi deset let a ona si přijde a jen tak jí to ukáže ten prokletej pták?" zeptal se už úplně probuzený Zinaj, když už jsme spolu seděli při snídani a všichni zírali na ten kousek kovu uprostřed stolu.

 Jediné co jsem se zatím dozvěděla, že nikdo kromě mě na něj nemohl sáhnout, jinak ho hodně ošklivě popálil . Sokka tomu nechtěl věřit a tak teď seděl s obvázanou rukou vedle Yannari, která něco hledala ve velké knize .

„Hmmm asi se to dá tak říct," přikývla vysmátá Yannari a položila obří knihu na stůl . Její úsměv mě děsil, no vypadala spokojená sama se sebou. Ze zvědavosti jsem nakoukla do knihy, ve které jsem uviděla detailní obrázek mého náhrdelníku, který ležel na stole jakoby nic.

 „Takže tohle vám přečtu," pronesla Yannari a položila prst na stránku knihy.

 „Kdysi dávno byla z ohně vykutá mocná zbraň jménem Ziur. Byl vytvořen čistým světlem a temnotou uvnitř hor Kazay, odkud ho donesla známá bojovnice, která ho chtěla použít na ukončení bojů mezi lidmi království . Podařilo se jí to, ale když boje utichly, začala zbraň používat na ovládaní a podrobení si lidí. Království bylo opět zničeno a tak to zůstalo dalších dvacet let, když už válečnice byla slabá, lid povstal, vtrhl do hradu a ukončil její život . Prorok, který je vedl, nakázal čtyři drahokamy ukrýt po království, aby se už nemohly zneužít . Před smrtí však předpověděl, že jednou přijde dívka, která bude muset najít všechny čtyři kameny a znovu obnovit sílu Ziury, aby přemohla zlo. Kameny tedy byly ukryty do různých koutů království.  Každý z nich má svého ochránce, který jej střeží, aby se k němu nedostaly temné síly. Bohužel  mapa k drahokamům byla za století zničena a tak je známá jenom poloha prvního drahokamu, který se nachází ve východní části království  ve středu temného lesa . Dochovalé záznamy však uvádějí, že drahokamy mezi sebou měly velice silné pouto a tak po nalezení prvního, sám ukáže cestu k dalšímu." Yannari dočetla a já zůstala opařeně sedět na stole a koukala jsem se na prázdné místa, do kterých se asi budou vzpomínané drahokamy vkládat.

 „To jako myslíš vážně ?" zeptal se rozklepaným hlasem Sokka, právě mazal máslo na chleba, který bohužel skončil na zemi, protože mu vypadl, jakmile Yannari přečetla slovo temný les .

„To je asi týden cesty bez přestání tryskem, vždyť se neudrží ani na Kabayovi! Jak na něm může jet terénem, který někdy nemůžeme zvládnout ani my?!" dokončil za něj Zinaj a já se trochu zastyděla , opravdu jsem je zpomalovala .

 „Holt, bude to muset zvládnout,  jinak to nepůjde . Jak jste viděli, my na to sáhnout nemůžeme, je jediná, která to může udělat. Takže jsou dvě možnosti : Buď se za den naučí perfektně jezdit na Kabayovi nebo ta cesta nebude trvat týden, ale dva nebo tři ," uzavřela Yannari a zavřela knihu, kterou položila vedle sebe a natáhla se po housce s máslem.

 „Ale..." snažil se něco namítnout  znovu, no hned potom, co ho Yannari zabila pohledem, ztichl.

 „První kámen, jak jsi slyšel,nebude jediný, který budeme muset najít, takže mám pocit,  že ty tři týdny na začátek budou asi ta nejmenší vzdálenost,  kterou budeme muset překonat," když to Yannari řekla, nahlas jsem polkla . Jestli mám být  upřímná, tak mi opravdu v té chvíli nebylo všechno jedno.

 „Meomari nám trochu zbledla," podotkl Sokka a já raději sklopila pohled zpět do mého talíře, na kterém ležel nakousnutý chléb.  Nějak jsem i ztratila chuť k jídlu.

 „J...jsem v pořádku, nemusíš se bát,  jenom tak trochu přemýšlím, omluvte mě," vysypala jsem ze sebe rychle, sebrala si ze stolu náhrdelník a šla pryč, chvíli předtím, jak jsem odešla, jsem jenom zaslechla Sokku.

 „Musela jsi ji tak vyděsit ?"  hned potom jsem zabouchla dveře a běžela jedinou cestou, kterou jsem v tomhle hradu znala dobře .

Vtrhla jsem do svého pokoje, kde však před mou postelí stál černovlasý kluk. Bázlivě se na mě kouknul, asi předpokládal, že nepřijdu.

 „Co tady děláš!"  tak trochu vykřiknu a on jenom vyděšeně silněji stiskne něco v látce.

 „P...p...promiňte  Meomari j...jenom, já ...no donesl jsem vám zbraň, kterou mi nakázala vyrobit královna," kuňkne, položí tu věc na postel a ihned zmizí . Pomalu přejdu až k posteli a odhrnu látku.