Dark Side

3 - I Miss Ya So Much

Už jsem tam seděl nejméně půl hodiny. Sám to tady nezvládnu, ale nebudu nikoho obtěžovat.

Jasone, nádech a výdech, uklidni se.

Vstal jsem, sešel schody a přešel k zadnímu vchodu, kde se nachází dveře od garáže, které jsem otevřel a vešel do nich. Mé bílé Ferrari bylo pod velkou bílou plachtou, kterou jsem jedním trhnutím sundal.

Kdyby byla vhodná chvíle, zřejmě bych to auto objal, ale není čas. Klíče, které byly na stolku za mnou, jsem vzal, znovu přešel k autu, odemkl ho, nasedl a vyjel na to místo, které tak moc nenávidím.

-

Nadechl jsem se a těžce vydechl.Vešel jsem přes vysokou bránu. Hned se mi poskytl pohled na náhrobní kameny a sochy. V ruce jsem držel bílou růži a hledal jsem místo, kde odpočívá Isabell, má láska.

Po chvíli bloudění po hřbitově jsem přišel k neudržovanému hrobu, na kterém bylo pár lístků. Ony lístky jsem vzal do rukou a vyhodil je do nedalekého koše. Klekl jsem si před její hrob a podíval se na náhrobní kamen.

‚Zde odpočívá Isabell Tomlinson. Milovaná dcera, vnučka kamarádka a přítelkyně.
5.3. 1996 - 17.12. 2012'

Povzdechl jsem si a podíval se jinam než na ten hrob. Za tohle můžu já.
Z očí mi začaly téct slzy. „Ahoj, Bell," vydechl jsem. „Moc mi chybíš."

Sedl jsem si na studenou zem a ruce položil na její hrob, v jedné z rukou svírajíc bílou růži.

„Bell já tě potřebuju znovu vidět," brečel jsem a můj hlas byl pisklavý, až jsem nemohl mluvit.
„Aspoň jednou se ti přitisknout na rty, aspoň jednou tě obejmout a cítit tvou vůni," prohrábl jsem si vlasy a poté jsem se vzpamatoval a přestal brečet.

„Přinesl jsem ti růži. Vím, jak jsi je milovala. Především bílé," vstal jsem a položil ji k náhrobku.

„Miluju tě."

Už jsem vážně musel jít, protože kdybych tu zůstal ještě chvíli, sesypal bych se a psychicky se zhroutil.

Zavřel jsem oči, napočítal do pěti a poté je otevřel. Odešel jsem se k bráně, tedy hlavnímu východu. Nasedl jsem do auta a odjel pryč.

-

„Prosím, Chazzi, nech ji být!" byl jsem zoufalý. Trhal jsem sebou na židli, ale k ničemu mi to nepomohlo.

„Proč?" zasmál se.
„Kurva, Chazzi! Co je to s tebou, nech ji!" trhal jsem sebou na židli a křičel, marně.

„Víš co, Jasone? Už to nebudeme prodlužovat. Nebaví mě čekat," řekl bez jakékoliv známky emocí a přiložil Bell zbraň k hlavě.

„Chazzi! Kurva, nedělej to! Chazzi, uděláš to a přísahám, že tě zabiju!"
„Už se na ten den těším." zasmál se. Díval jsem se na Isabell se slzami v očích.

„Miluju tě, Jasone."

Výstřel.

Trhl jsem sebou do sedu, srdce mi bušilo, jako kdybych právě uběhl maraton, hruď se mi zběsile zvedala a já nevěděl, co mám dělat.

Polil mě studený pot a dýchání se zrychlovalo. Ani jsem to sám nestíhal, málem jsem se udusil. Zklidnil jsem dýchání a pomalu se zvedal z postele. Zatmělo se mi před očima a já nemohl vstát.

„Kurva!" vykřikl jsem a z očí se mi spustily vodopády slz.

„Můžu za to já! Je to moje vina!!" křičel jsem jako smyslů zbavený.
Z menší části jsem zpomalil dech a uklidnil se. Lehl jsem si. Dnes už asi spát nebudu.

Podíval jsem se na hodiny vedle postele 04:32. Silně jsem si povzdechl. Poslední slova mé Isabell byly: „Miluju tě."

Ach, Isabell. Kdybych jen mohl, nechám zastřelit sebe.