Dark Side

47 - Dinner Time

,,Jasone zůstaneš na večeři? Dělám špagety" usmála se na mě mamka a já se na ní pousmál. Když na mě Jazzy a Jaxon udělali ten jejich kukuč musel jsem souhlasit.
,,Dobře" mamka se usmála a Jazzy s Jaxonem si plácli. Rošťáci po bráchovi.
Když jsme se usadili u stolu máma nám nandala na talíře a já se hned musel pousmát. Pořád to dělá stejně, jsem tu se svou rodinou ale vím že tohle nevydrží věčně. Když jsem si tohle uvědomil ihned mi úsměv z tváře zmizel.

••

,,Kdy zase přijedeš?" posmutněla máma.
,,Já nevím mami, je to složitý. Hned jak vyřeším všechny problémy tak se vám vrátím" máma mě objala a já neměl daleko k tomu abych se taky rozbrečel. Na svém rameni jsem pocítil vlhko, myslel jsem si že máma brečí, a to se mo hned potvrdilo protože začala vzlykat a já už to v sobě taky neudržel.
,,Mám tě moc rád mami. Tak moc tě miluju. Jsi ten nejúžasnější člověk" řekl jsem jí a ona se odemě odtáhla.
,,Taky tě mám ráda, Jasone. Brzo se nám vrať" pousmála se a já jí utřel slzy.
,,Jazzy, Jaxone.. Poslouchejte tátu a mámu, dobře? Mám vás moc rád, lásky" řekl jsem a objal je. Objetí mi opětovali. Když jsem se od nich odtáhl pousmál jsem se na ně a pak jsem si vzpomněl že zbývá ještě jedna osoba která taky hraje důležitou roly v mém životě stejně jako Jazzy, Jaxon, máma, přátelé a Rosie.
,,Budeš mi chybět, Jasone" řekl mi táta do očí.
,,Ty mě taky, tati" řekl jsem a objal ho. Když jsem se odtáhl od táty přešel jsem ke vchodovým dveřím, ještě jednou se na ně podíval, usmál se na ně a odešel na hotel za klukama.

POHLED JUSTINA

,,Buď tam půjdeš ty, nebo tam pošlu kluky Justine" řekl mi Sean. Do prdele tohle nemůže.
,,Víš co Seane? Nejdu tam já, nepůjdeš tam ani ty, a ani nikdo z těchto prasat! Dotknete se jí někdo, přísahám že vám useknu ruce!! A teď, běžte všichni někam daleko a hluboko nebo vás tu povraždím teď a tady!!" křikl jsem a všichni na mě hleděli s tím výrazem ve tváři jako "mrdá ti ty kokote?"
,,Vy jste neslyšeli? Zmizněte!" křikl jsem a to už se všichni zvedli a odešli někam kde budou mít klid oni odemně a já zas naopak od nich.

POHLED JASONA

,,Tak co? Jak to dopadlo?" zeptal se mě Khalil.
,,Úžasný" ptal se totiž na mámu a zbytek.
,,Jak se mají?" zeptal se a přesedl si na židli.
,,Podle toho jak se tvářili a tak.. Myslím že dobře ale budou mi chybět" podíval jsem se jinam, nemůžu se teď dívat na Khalila, chce se mi brečet.
,,Chybí mi Rose" už jsem se nedíval do rohu pokoje ale přímo do jeho očí. On si povzdechl a pak se na mě podíval.
,,Zdrcuje mě tě takhle vidět. Posbírej se a vzchop se. Chápu tě, já jsem pomalu týden bez Kristen" jenže tohle je jiný.
,,Ale to je rozdíl. Kristen je v bezpečí ale Rose ta ne. Přísahám jen se jí ten hajzl dotkne je po něm" nenávistně jsem zasyčel.
,,Jasone, slíbil jsem ti, že ti pomůžu jí najít. Uvolni se, běž třeba spát, vypni se na chvíli. Udělej to, potřebuješ to. Ty kruhy pod očima jsou nehorázný"
,,Dobře" řekl jsem poraženecky a už se vydal do pokoje.
Tak moc mi chybíš, Rose.

Co si myslite? Najdou ji vůbec ještě?
*S