Dark Side

7 - Day With Rose

Přišel jsem do nedalekého parku kde jsem se měl sejít s Rose. Připadám si fakt jako puberťák, ale tohle je prostě cesta k tomu, abych zapomněl na Isabell. Nemůže to takhle dál pokračovat. Zbláznil bych se.

V dálce jsem zahlédl Rose a tak jsem se vydal k ní. Byla krásná. Měla rozpuštěné vlasy, byla málo namalovaná, ale přesto byla fakt pěkná. Pozdravili jsme se a já z ní pořád nemohl spustit oči.

,,Jasone?" nevinně se usmála a rukou mi zamávala před obličejem. ,,Promiň" nervózně jsem se uchechtl a poškrábal se na zátylku. Nervozita. Ta mezi námi panovala už od našeho včerejšího rozhovoru. ,,Nepůjdeme na zmrzlinu, nebo tak?" zeptal jsem se. ,,To je dobrý nápad." usmála se a já na tom nebyl jinak.

-

Přišli jsme k nějakému stánku se zmrzlinou. Koupil jsem sobě i Rose zmrzlinu a pak jsme si šli sednout na lavičku k malé fontáně.

,,Tak, ským žiješ?" výborně nic blbějšího tě napadnout nemohlo.
,,Sama, odstěhovala jsem se od rodičů. Jinak pocházím z Houstonu. A co ty?" otočila se ke mě a trochu se usmála.

,,Pocházím z Kanady. No a bydlím sám, před třemi lety mi zemřela přítelkyně." nechtěl jsem jí říkat všechno. Jen by to měla vědět. ,,To je mi líto." smutně se podívala. ,,To je v pohodě, už jsem se přes to nějak přenesl a je to dobrý." usmál jsem se.

,,A co jí bylo?" zastřelil ji můj kamarád.

,,Byla nemocná." zalhal jsem. ,,Oh, promiň jsem občas zvědavá." pokroutila hlavou. Mohl jsem na jejím obličeji vidět, jak je naštvaná sama na sebe.
,,Nelam si s tím hlavu, jsem rád že jsem tu stebou. Nepůjdeme na oběd?" přesvědčivě jsem se usmál a změnil téma. ,,Můžeme," usmála se.

-

Přišli jsme do restaurace a sedli jsme si k nejbližšímu stolu. Přišel za náma mladý číšník a on si zapsal naše objednávky. Odešel a my tu zůstali opět sami.

,,Špagety?" zeptal jsem se jí se smíchem. ,,Mám je ráda." nevinně se usmála. ,,Naše první společná věc." mrkl jsem na ni a ona se usmála.

Číšník nám přinesl vodu a vrátil se pro jídlo, které bylo hned na stole.
,,Dobrou chuť." řekl jsem Rose. Ta se usmála a řekla to samé.

-

Je něco kolem půl sedmé k večeru a my sedíme v parku a povídáme si. ,,Rose co děláš zítra?" olízl jsem si rty. Byl jsem tak kurevsky nervózní. ,,Budu doma, jak jinak." usmála se. ,,Nešla by si se mnou zítra kolem čtvrtý do Starbucks?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.

,,Proč ne. Půjdu a ráda." uculila se, nadčímž jsem se rozplýval. ,,Dobře tak ve čtyři znovu v parku?" ujistil jsem se.

,,Dobře." usmála se a dodala. ,,Ale teď už budu muset jít, je celkem tma." podívala se kolem, a když jsem já udělal to samé, usoudil jsem že půjdeme. ,,Jasně, ale doprovodím tě." mrkl jsem na ni.
,,To si piš že mě doprovodíš," uculila se a poté se zasmála. Já na tom nebyl jinak. Tahle holka se mnou dělá fakt divy.

-

Ležím v posteli a jen tak přemýšlím nad dneškem. Jen za ty dva dny mám pocit že jsem našel štěstí. Jsem štastnej z toho, že stále existují takový holky, jako Rose. Celý den, jen a jen sní.

Uchechtl jsem se nad svým přemýšlením a otočil se na druhou stranu postele.
Zavřel jsem oči a s úsměvem na tváři usnul.