Dark Side

24 - JayJay!

Omlouvam se ta chyby příjemné čtení❤

POHLED ROSE.
Asi hodinu potom co odjel Jason mi někdo zavolal na mobil. Zvláštní, nikomu jsem číslo nedávala. Zvedla jsem to.
,,Ano?" řekla jsem slušně.
,,Je u telefonu Rose Hilton?" zeptal se což mě zaskočilo.
,,Ano, proč?" znejistěla jsem.
,,U telefonu doktor Joshua Harper a je mi líto ale Pan Jason MCcann měl vážnou nehodu, mohla by jste se dostavit okamžitě do nemocnice?" oznámil mi a mě se po líčkách začali kutálet slzy které jsem nemohla zahnat. Jasona mám hodně moc, moc ráda a taky za to můžu v celku já. Kdyby pro mě nepřijel nic mu není. Jsem pitomá! Začala jsem vzlykat, přičemž mě přerušil hlas doktora.
,,Slečno? Jste v pořádku?" zeptal se posmutněle.
,,A-ano h-hned jsem tam" zakoktala jsem a bez jakéhokoliv rozloučení nebo dalších informací zavěsila hovor vzala si klíče od domu, obula jsem se a vyrazila jsem co nejrychlejším krokem do nemocnice.

•••

Bez sebeovládnutí jsem začala křičet po recepční aby mi řekla na kterém pokoji leží Jason.
,,Můžete mi už doprdele říct kde leží můj kamarád?!!" nemluvim sprostě ale v téhle situaci se neovládám.
,,Slečno, uklidně-.." přerušil ji hlas doktora.
,,Rose Hilton?" zeptal se. Přikývla jsem.
,,Pojďte semnou, řeknu vám veškeré informace a pak vás zavedu na pokoj." řekl posmutněle přičemž si povzdychl.
Přišli jsme do jeho kanceláře, ordinace nevím co to bylo.
,,Posaďte se, prosím." poukázal na židli. Posadila jsem se a upřeně se dívala na doktora Harpera přičemž on na mě také ale úplně jinším pohledem. Smutným, lítostným..
,,Tak k věci. Je mi to velmi líto.." tak tohle není na dobré cestě. Zkutálela se mi po líci slza. Vím že to nedopadne dobře, pokud měl nehodu. ,,ale pan Jason.. Upadl do kómatu, nevíme na jak dlouho vypadá to na pár měsíců." povzdechl si a já začala urychleně dýchat. Začala se mi motat hlava a začala jsem nanovo brečet. Po pár minutách jsem se jakž takž, dá se to tak říct uklidnila. Utřela jsem si slzy a podívala se na doktora Harpera. Ten taky nebyl zrovna dvakrát šťastný.
,,M-mohla bych jít za ním?" dostala jsem ze sebe.
,,To je samozřejmé, zavedu vás tam" přikývla jsem a následovala doktora Harpera ven z ordinace. Odvedl mě k pokoji a ještě jednou mi věnoval lítostný pohled. To mi teď bohužel nepomůže. Číslo pokoje bylo 126 které leželo ve druhém patře. Nervózně jsem se zahryzla do rtu přičemž má ruka padla ke klice ode dveří. Pomalu jsem za ni potáhla a dveře se otevřeli. Na lůžku ležel Jason s hadičkami po celém těle. Pokoj zaplňovali jen pípání přístrojů které hlásili že Jason dýchá. Přešla jsem k němu a sedla si na židli co tu byla. Chytila jsem ho za ledovou ruku a ihned jsem začala brečet
Vzlykala jsem na celý pokoj, nechci o něj přijít. Jeho ruku jsem stiskla ve své malé ruce, oproti té mé to byla velká ruka. Utřela jsem si slzy a podívala sena Jasona který měl po obličeji pár modřinek ale hlavně škrábanců. Povzdychla jsem si a s jeho rukou jsem si začala všelijak hrát. Jason je sice v kómatu ale já mu to říct musím.
,,Jasone, já vím že mě neslyšíš, ale prosím neodcházej. Zůstaň tu se mnou, nenechávej mne tu. Nesmíš umřít. Jen se probuď prosím" hlesla jsem.

POHLED JASONA.
Celý pokoj zaplnovali její vzlyky. Chtěl jsem se prubudit, vlepit jí pusu nebo jí obejmout. Ale v tuhle chvíli to bylo nemožné. Mohl jsem jen naslouchat a neodpovídat. Když přestala brečet z ničeho nic s povzdechnutím začala mluvit.
,,Jasone já vím že mě neslyšíš, ale prosím neodcházej. Zůstaň tu semnou, nenechávej mne tu. Nesmíš umřít. Jen se probuď prosím" Ne Rosie já se probudím a řeknu ti že tě miluju! Musím se probudit takhle to dopadnout nesmí. Začala potichu plakat a zabořila se mi lehce do hrudě. Víte co je na tom nejhorší? Že jí nemůžu pohladit ani po vlasech. Nic. Nevydržím takhle.

I mě ukápla slza😩 jak si myslíte že to dopadne? Co když se Jason neprobudí? Ale co když se probudí? Řekne Rossie narovinu co kní cítí?
Koment potěší❤❤
*S