Wings

14.část

Pokojem se ozvalo klepání na dveře ke kterým jsem ihned trhla hlavou a posadila se. „Dále,“ pronesla jsem spíš sama pro sebe, protože se dveře už dávno otevíraly.

Justin vstoupil do mého pokoje, takže jsem si opět lehla. Slyšela jsem jak se dveře zavřely a následně jak se postel prohla pod jeho vahou. „Takže jdeš na ples?“

„Už to tak asi vypadá,“ zdvihla jsem hlavu, aby jsem zjistila, kde se právě nachází. Seděl v tureckém sedu u mých nohou a pozoroval mě.

„Vybrala jsi si nesprávnýho člověka. Kat je blázen do Halloweenu, takže tě určitě zatáhne do toho obchodu s převleky stejně jako mě každej rok,“ uchechtl se.

„Cože?“ zapištěla jsem. Krátce se zasmál. Hlava mi opět odpadla do polštářů. Byla jsem unavená ze všeho. „Jsem strašně unavená,“ vydechla jsem.

„Tak spi,“ řekl jednoduše.

„Kdybych mohla tak spím třeba celej den, ale prostě nemůžu usnout.“

„Špatný sny?“

„Ne to ne, spíš vzpomínky a od poslední schůzky s psychiatrem pořád myslím na jednu věc, ae to tě nemusí zajímat,“ mávla jsem rukou.

„Ale zajímá.. takže?“

Povzdechla jsem si. „Nikdy to nemůžeš nechat jen tak, že ne?“ posadila jsem se naproti němu do tureckého sedu mezitím, co on vrtěl nesouhlasně hlavou. „Prostě mi dal brouka do hlavy a já jsem z toho úplně mimo,“ pokrčila jsem rameny.

„Aha a co ti řekl?“

„To už tě nemusí zajímat, říká se tomu tajemství mezi pacientem a doktorem, víš?“ provokačně jsem se na něj ušklíbla.

„Hodně jsi se změnila od té doby, co jsi tady,“ odbočil úplně od témy, ale stejně se mi rty zvlnily do úsměvu.

„Jsem tady skoro dva měsíce. Změnilo mě to, protože mám konečně rodinu a to jsem si myslela, že mě z toho prokletýho místa už nikdo nedostane,“ jen při vzpomínce na to místo mi bylo špatně.

Justin si lehl vedle mě, ale nedotýkal se mě. Prostě jen ležel a zíral do stropu. Viděla jsem, že nad něčím přemýšlí a nutně jsem potřebovala vědět o čem.

„O čem přemýšlíš?“ myšlenku jsem řekla nahlas.

„O svojí rodině. Nikdy jsem ji neviděl, hned po porodu mě dali k adopci a nejspíš ne nikdy nedozvím proč to udělali nebo jestli jsou vůbec živí, prostě nic nevím,“ zoufale pokrčil rameny.

Bylo mi ho líto. Nevydržela jsem se na něj dívat. Byl taková malá hromádka neštěstí. Lehla jsem si k němu tak, že jsem si hlavu položila na jeho hrudník a ruku si přehodila přes jeho břicho. Chvíli zůstal zaražený, ale nakonec si ruku dal kolem mých ramen a palcem mi hladil paži. Bylo to příjemné a když jsem zavřela oči.. prostě jsem usnula.

„Ari.. úúú,“ dost hlasitě se po místnosti rozlehl hlas Kat, což mě donutilo rozlepit oči a posadit se. Nejdřív jsem se podívala na Kat, která se dívala zaraženě celkově na mou postel a potom na Justina, který spal.

Usmála jsem se a potom pohled přemístila na ni. „Potřebuješ něco?“ postavila jsem se z postele a namířila si to k ní.

„Jo, ale nemyslím, že to bude dobrý nápad probírat tady,“ narážela na to, že Justin spí. Jen jsem přikývla, takže jsme se vydali do jejího pokoje.

Rozvalila jsem se stejně jako ona na její postel a nepřestávala se usmívat. „Tak, co jsi potřebovala?“ natočila jsem hlavu tak, aby jsem na ni viděla.

„Nejdřív mi vysvětli, co mělo znamenat to u tebe v pokoji,“ nedočkavě se na mě dívala.

„Jen jsme si povídali, potom začal mluvit o jeho rodině, já jsem si k němu lehla, protože mi ho bylo líto a nějak jsme oba usnuli,“ nevinně jsem pokrčila rameny.

„To fakt jenom tohle?“ otráveně se na mě podívala.

„Máš smůlu, Kat,“ vítězně jsem se na ni usmála.

„No fajn, takže kdy se mnou a Justinem půjdeš vybírat kostým? A nejlepší by to bylo co nejdřív, protože potom je už budou mít zarezervovaný ostatní,“ vysvětlila.

„Nevím, kdy se ti bude chtít, ale přísahám ti, že mě do stejného oblečku jako budeš mít ty neoblečeš. Já budu mít něco originálního,“ zasněně jsem se zahleděla na strop a přemýšlela o tom, co by byl pro mě nejlepší kostým.

„Fajn, jak chceš, ale jedna z nás prostě musí dostat tu kozatku,“ zasyčela.

„Donnovenovou?“ zasmála jsem se a ona jen přikývla. „Vůbec, co s ní všichni máte?“

„No tak Justin po ní nějakou chvíli jel, protože ji chtěl dostat do postele, ale potom ho to nějak přešlo. Chodí se mnou do třídy a je to taková královna ročníku, vyhrává všechny okresní miss i plesy, štve mě to.“

„Slibuju ti, že tenhle rok to jedna s nás vyhraje a Becky Donnovenová si ty svoje kozy třeba může nacpat do prdele,“ zasmála jsem se a Kat se mnou.

Náš smích přerušil mobil Kat, který začal vyzvánět. Ihned se pro něj natáhla na noční stolek, přejela prstem po displeji a nakonec si ho přiložila k uchu. „Ano?“ ozvala se poněkud sladkým hlasem. Zasmála jsem se tomu. „Jo jasně zrovna tu je,“ podala mi mobil a rty naznačila buď průjem a nebo Ryan. Spíš ta druhá možnost.

„Ano?“ ozvala jsem se milým hlasem.

„Ahoj Ariel, tady Ryan, víš chtěl jsem se tě zeptat jestli by jsi třeba nechtěla zítra po škole někam skočit. Třeba do kavárny nebo do parku nebo, kam prostě budeš chtít,“ zachichotal se. Byl roztomilý.

„Klidně, tak se pro mě stav třeba kolem čtvrtý nebo i dřív, podle toho kdy budeš mít čas, já mám čas pořád,“ pokrčila jsem rameny i přesto, že mě nemohl vidět.

„Tak dobře, budu se těšit, zatím ahoj,“

„Ahoj,“ položila jsem to a vrátila mobil Kat do ruky, která se na mě tázavě dívala. „Ptal se mě jestli s ním zítra někam nezajdu,“ vysvětlila jsem jí.

„To jako rande?“ oči se jí rozšířily nad čímž jsem se musela zasmát.

„Nevím.. asi?“ nevinně jsem se uculila.

„Ariel Violet Tenner, ty máš zítra rande s Ryanem Butlerem!“ vykřikla snad přes celý barák. Vsadím se, že to slyšeli i sousedi.

„Odkud víš moje celé jméno?“ nechápavě jsem svrašila čelo.

Otráveně se na mě podívala. „To je jediný. Co tě teď zajímá? No tak Ariel máš zítra rande, musím ti vybrat věci, co si oblečeš a tak. Na tuhle chvíli jsem čekala roky,“ řekla zasněně.

Páni..

Takže tohle je poslední část kterou jsem měla předepsanou. Jelikož mám něco s mobilem a je v opravně tak nemůžu psát dál, tudíž další část odkládám na neurčito.