Uběhlo několik dnů a já se vzbudila s nepříjemným pocitem. Bylo mi na zvracení. Ihned jsem se rozběhla do koupelny, kde jsem se rozeběhla do koupelny, kde jsem nejspíš včerejší večeři vyklopila do záchodové mísy. Ještě chvíli jsem tam zůstala jestli se to nebude opakovat a potom jsem se dobelhala dolů.
Hned jak mě Rose uviděla vyděšeně zhýkla. „Bože Ariel, jsi v pořádku? Jsi celá bledá,“ přihnala se ke mně a dlaň ruky mi přiložila k čelu.
„Je mi strašně blbě,“ zamrmlala jsem a zasedla ke stolu, kde seděl Roderig, Charlie a Bob. Kat s Justinem nejspíš spali a to se mi potvrdilo v moment, kdy jsem se podívala na hodiny zavěšené nad vchodovými dveřmi, které ukazovaly osm ráno.
„Dám ti nějaký prášek, dneska na svah nepůjdeš a celý den nevstaneš z postele, je ti to jasný?“ říkala přísně a já jen přikývla.
Dala mi vodu a nějaké prášek, který jsem ihned zapila. Šla jsem zpět do pokoje, kde jsem se zachumlala pod peřinu a do několika minut usnula.
Probudila jsem se až když jsem slyšela jak někdo na něco klepe. Snažila jsem se to ignorovat, ale nemohla jsem v tom dál spát, takže jsem vstala. Pomalým krokem jsem šla dolů, ale nikdo nikde nebyl. Až když se klepání znovu ozvalo uvědomila jsem si, že někdo klepe na dveře. Nervózně jsem si zakousla do rtu.
Pramen vlasů jsem si zastrčila za ucho a pomalu šla ke dveřím, které jsem následně otevřela. Ruce jsem si skřížila na hrudi a prohlédla si kluka, co přede mnou stál. Černé vlasy vyčesané dohora, kruhový piercing pod rtem a zářivě modré oči.
Jsem v nebi?
Ihned jak mě spatřil tak se usmál a celou si mě prohlédl. „Ahoj, jsem Rick a mám chatu kousek odsud. Přijeli jsme s kámošema a tak nás napadlo někoho pozvat na takovou menší párty večer, takže šla by jsi popřípadě i se svými kamarády?“ zůstala jsem stát v tranzu. Byl naprosto dokonalý.
Zavrtěla jsem hlavou a snažila se na něj moc nekoukat, protože by mi jistě ukápla slina. „Jsem Ariel a bohužel já jsem nemocná, ale moji kamarádi tam určitě zajdou,“ úsměv jsem mu opětovala.
„Aha, tak já se ještě stavím až tu budou, protože cesta k naší chatě je poměrně složitá,“ ušklíbl se.
„Jestli chceš můžeš tu počkat,“ vyhrkla jsem. Vzápětí jsem si v duchu vrazila facku za to, co jsem právě řekla, ale jeho krása mi zaplavila mozek.
„Jestli nebudu překážet,“ věř mi, že nebudeš. Zavrtěla jsem hlavou a odstoupila jsem od dveří tak, aby mohl vejít. Zavřel za sebou dveře, vyzul se z bot a rozhlédl se kolem sebe. „Máte to tu pěkné.“
Jen jsem se na něj děkovně podívala a pokračovala do obýváku v patách s ním. Posadila jsem se na pohovku a obmotala se dekou. Sedl si vedle mě a stále se rozhlížel kolem sebe.
„Takže vy jste tu na jak dlouho?“ konečně se podíval na mě.
„Přijeli jsme před týdnem a jsme tu až do Novýho roku a vy?“
„Zrovna jsme přijeli a těsně před novým rokem jedeme domů.“
„Takže ty jsi tu jen s kámošema nebo i s rodinou?“ tázavě jsem nadzdvihla obočí.
„I s rodinou, ale ty jdou večer k nějakým známým do města, takže mámě celou chatu pro sebe a to se musí využít,“ ušklíbl se. „A ty jsi tu s kým vším?“
„Je to celkem složitý na vysvětlování, ale řeknu ti to ve zkratce. Rose a Roderig jsou manželé a Rose nemůže mít děti, takže má čtyři adoptované včetně mě,“ usmála jsem se.
Naše konverzace se stále rozvíjela a někdy jsme se bavili už o úplných hovadinách, ale i ty mi dokázaly vykouzlit úsměv na tváři. Nevím jak dlouho jsme tam seděli, ale stihli jsme vypít už čtyři hrnky horké čokolády a říct si něco o své minulosti.
Slyšela jsem jak se dveře otevřely, takže jsem tím směrem trhla hlavou. Všichni se shromáždili do předsíně a něčemu se šíleně smáli však zamrzli, když uviděli, že tu nejsou sami.
„Rose, tohle je Rick, má chatu kousek odsud a přišel mě, Justina a Kat pozvat na večer k nim,“ usmála jsem se a přitom zaregistrovala Justinův podivný výraz.
Kat se při pohledu na Ricka rozzářil obličej a ihned se začala vysvlékat ze svého oblečení až nakonec skončila jen v tílku a legínách. Přišla mi strašně vtipná. „Můžeme jít?“ jako malé děcko zatahala Rose za rukáv, která se na ni jen váhavě podívala.
„Dobře, ale ať se vám nic nestane,“ Kat ihned vyběhla nahoru rychlostí světla.
„Ariel a ty chceš jít taky?“
„Furt se necítím zrovna nejlíp, takže ještě dneska zůstanu tady a budu si užívat teplo postele,“ usmála jsem se na ni a viděla, že ji trochu odlehlo.
„A ty Justine?“ otočila jsem na něj hlavu.
Na malou chvíli se na mě podíval, potom si prohlédl Ricka až se nakonec podíval na Rose. „Taky půjdu,“ trochu mě to zklamalo, ale být na jeho místě taky by jsem asi šla, „jen se dojdu nahoru převléknout,“ zamrmlal a odešel nahoru.
„Dobře,“ vydechl Rick, postavil se z pohovky a vydal se k Rose a Roderigovi.
Nevnímala jsem, co jim říká jen jsem tupě zírala před sebe. V duchu jsem se modlila, aby tam nebyli žádné hezké holky o které by mohl mít Justin zájem. Bože, už teď začínám žárlit a vsadím se o cokoliv, že večer nebudu moct usnout kvůli tomu.
Z přemýšlení mě vytrhla až postava, co se postavila přede mě. Zdvihla jsem hlavu a zahleděla se do Justinovi tváře. Klekl si ke mně a ruce mi položil na stehna, která však byly zakryté dekou.
„Něco potřebuješ?“ zamrmlala jsem.
„Chceš, abych tu zůstal s tebou?“ upřímně? Překvapil mě.
Nahodila jsem falešný úsměv a ze stany na stranu pokývala hlavou. „Ne, běž.“
„Jsi si jistá?“ přikývla jsem. Nenápadně mě rychle políbil rty a potom šel zpět do předsíně, kde se Kat horlivě vybavovala s Rickem, kterému to očividně nevadilo. Se všemi se rozloučili a nakonec zmizeli za dveřmi chaty.
ČTEŠ
Wings
FanfictionS tímhle příběhem jsem začala, když jsem na tom zrovna nebyla nejlépe tak proto to šílenství a depresivní začátek. Je to příběh o tom, že i lidé se špatnou minulostí můžou mít svůj šťastný konec. -Popis autora. Předem chci jen říct, že tenhle příbě...