Sedím v letadle vedle Justina. V uších mám sluchátka a v rukách knížku s názvem Smečka. Našla jsem ji ještě předtím než jsme se vydali na cestu na letiště. Chtěla jsem spát stejně jako Justin, ale prostě jsem nemohla usnout. Pořád mi běhalo hlavou, co se stane až se Justin uvidí se svými rodiči. Bojím se toho, že to s jeho povahou nezvládne. Hlavně se netěším na návštěvu u otce, protože přece jen tam nejspíš bude mít děti.
Trhla jsem sebou, když jsem ucítila, že mi někdo z uší vytáhl sluchátko. Podívala jsem se na Justina, který se ke mně ihned nahnul a na rty mi vtiskl jemný polibek. Odtáhl se ode mě a usmál se.
„Vypadáš tak inteligentně, když čteš a nevnímáš okolní svět.“
„Tím chceš říct, že nejsem jinak inteligentní?“ krátce jsem se zasmála a on semnou. Byl tak roztomilý, když byl rozespalý. Jeho oči byly ještě trochu zavřené a vlasy měl rozcuchané na všechny světové strany.
„Možná,“ nevinně pokrčil rameny. Bouchla jsem ho do hrudě. Falešně zalapal po dechu a hrál, že ho to strašně bolí. Jen jsem se nad tím uchechtla a zavřela knížku, protože jsem si byla jistá, že když on je vzhůru tak nebudu mít čas na čtení. Dala jsem si ji do tašky, vypnula na mobilu písničku a následně putoval za knížkou.
Propletla jsem si s ním prsty a stiskla jeho ruku. „Jak to bude až tam přiletíme?“
„Ubytujeme se v hotelu, potom půjdeme za mojí mámou a potom zpět do hotelu.“
„Opravdu chceš jít hned za mámou?“ ustaraně jsem se na něj podívala. Podle mě to nebyl zrovna nejlepší nápad.
„Chci to mít, co nejdřív za sebou.“
„A co když budeš chtít zůstat s ní a já se budu muset vrátit zpět bez tebe?“ možná jsem trochu moc panikařila, ale i tahle možnost ti byla. Přese jen se s mámou neviděl devatenáct let a co když se mu prostě u ní zalíbí a bude chtít si s ní vynahradit ty léta?
„To by jsem ti neudělal, dobře?“ vážně se na mě podíval. Váhavě jsem přikývla. „Druhej den si uděláme volno, půjdeme se projít do města a třetí den půjdeme za tátou,“ pokračoval v plánu, který si myslím měl už vymyšlený od té doby, co se rozhodl najít své rodiče.
„Nechci chodit do města,“ zafňukala jsem a hlavu si opřela o jeho rameno.
„A co chceš dělat?“ pobaveně se zeptal.
„Chci ležet v té úžasní hotelové posteli, nechat si na pokoj donést jahody v čokoládě a celej den nic nedělat, prostě jen relaxovat,“ řekla jsem zasněně a už jen při té představě jsem se musela usmívat.
„Doufám, že se mnou.“
„Samozřejmě,“ zamrmlala jsem.
Zbytek letu jsme mluvili o úplných blbostech, potom co nám pilot oznámil, že budeme přistávat jsme se připoutali, letadlo dosedlo a přistávací dráhu bez problému a my jsme konečně mohli na čerstvý vzduch. V terminálu jsme si vyzvedli kufry a nakonec se vydali taxíkem do hotelu, kde jsme už přes internet měli rezervovaný pokoj díky Roderigovi. Justin řekl svoje jméno na recepci, dali nám naše klíče a nakonec jsme se vydali do našeho pokoje. Byl to větší luxus než jsem čekala, jenže Justin mě nenechal si ho užívat dlouho, protože mě hnal, že musíme jít za jeho mámou.
Jen jsem si povzdechla a opět se ubula. Ruka v ruce jsme vyšli z hotelu a bloudili ulicemi Atlanty dokud jsme nedošli do ulice na pohled stejně vypadajících domů. Byl to takový ten typický život jaký můžete vidět ve filmech. Došli jsme na adresu, kdy by měla bydlet jeho mamka. Společně jsme se vydali ke dveřím a zastavili se až na rohožce.
ČTEŠ
Wings
FanfictionS tímhle příběhem jsem začala, když jsem na tom zrovna nebyla nejlépe tak proto to šílenství a depresivní začátek. Je to příběh o tom, že i lidé se špatnou minulostí můžou mít svůj šťastný konec. -Popis autora. Předem chci jen říct, že tenhle příbě...
