Wings

15.část 2/2

Ruce jsem dala nad hlavu a silně je svírala mezitím, co si na mě sedla obkročmo. „A co teď, Tenner? Vzdáváš to?“ škodolibě se usmála.

„Ani náhodou,“ nohy jsem si obmotala těsně pod jejím zadkem a otočila nás. Tentokrát jsem její ruce svírala já ve svém stisku. „Prostě pochop, že jsem lepší,“ pohodila jsem vlasy dozadu.

„Tohle je lepší jak porno,“ zasmál se Justin za mými zády.

„Sklapni!“ zakřičeli jsme s Kat nastejno. Miluju tu holku.

Seděla jsem ve svém pokoji na posteli. Oblečená učesaná i namalovaná – ano, donutila mě k tomu Kat. Od nervozity jsem si kousala do nehtů a cítila jak se mi svírá žaludek.

Každou chvílí by tu měl být Ryan. Přísahám vám, že takhle nervózní jsem nebyla snad nikdy v životě. V hlavě se mi začala honit tolik myšlenek, že to snad nemohlo být možné. Tolik scénářů, co se může stát se mi promítalo před očima až mě to děsilo.

Nahlas jsem polkla, když jsem uslyšela zvonek.

„Ariel, to je pro tebe!“ po domě se rozezněl Justinův hlas. Moc dobře věděl jak jsem z toho byla nervózní a ještě si ze mě utahoval. Debil jeden.

Oblékla jsem si na sebe černou koženou bundu a pomalu se vydala dolů. Už když jsem stála nahoře na schodech tak jsem ho viděla. O něčem se bavil a Justinem, ale když mě uviděl prostě jakoby zamrzl jako tenkrát Justin.

Rty se mi roztáhly do úsměvu. „Ahoj,“ pozdravila jsem ho, když jsem stála jen několik kroků od něj.

„Ahoj,“ pozdravila mě bez dechu.

Líbilo se mi, co dělám s klukama. Nikdy dřív jsem toho nijak nevyužívala, ale asi začnu. Zaregistrovala jsem Justinův otrávený obličej, když jsem si obouvala boty. Napřímila jsem se, upravila jsem si vlasy a vystoupila ven z domu. Ryan s Justinem se ještě rozloučili a potom jsme vyrazili na cestu.

„Takže kam jdeme?“ zastrčila jsem si ruce do kapes u bundy a podívala se na něj.

„To je jedno, kam chceš jít ty,“ pokrčil rameny a usmál se na mě.

„Tak třeba do Starbucksu?“

„Můžeme,“ přikývl.

Po několika minutách jsme už seděli v jednom z boxů a v ruce drželi kelímky a horkým latté a cappuccinem. Zjistila jsem, že s Ryanem si prostě nejde o ničem nepovídat. Vždycky se najde něco o čem můžeme mluvit a za to jsem byla velice ráda.

„A co tvoje rodina?“ zdvihl ke mě pohled a přitom si hrál a náramkem, co měl na ruce. Úsměv mi zamrzl na tváři a on pochopil. „Oh promiň, jsem debil. Neměl jsem se tě na to ptát,“ omluvně se na mě podíval a hned potom sklopil pohled.

„Ne to je v pohodě,“ nasílu jsem se usmála a odpila si z cappuccina. „Měla jsem dokonalou rodinu,“ začala jsem, což upoutalo jeho pozornost a zdvihl hlavu, „žili jsme v baráku, měla jsem mladší sestru, která byla prostě jako každá jiná. Strašně otravná,“ uchechtla jsem se, „ale vždycky jsem si představovala jak půjde na první rande a já jí budu pomáhat vybrat věci, budu jí pomáhat s úkoly a tak. Moje rodiče měli oba práci, dobrou práci, nemuseli nikam jezdit, takže jsme si prostě nemuseli dělat starosti, že se o nás nebudou zajímat nebo něco takového. Oby byli strašně hodní, někdy to vypadalo tak, že by ani jeden z nich neublížil ani mouše. Ale potom to přišlo. Šla jsem jednou ven s kamarády, poprvé mi rodiče dovolili být venku dál jak do osmi, takže jsem se domů vracela kolem půl desáté, když jsem uviděla náš dům v plamenech,“ cítila jsem jak mě slzy štípou v očích a Ryan si toho taky všiml.