Posledních několik tady uběhlo snad rychleji než jsem si myslela. Poslední sjíždění svahu, následoval Nový rok, který jsme strávili na terase chaty, abychom mohli sledovat ohňostroj, trošku jsme to zapili a hned jak se Rose s Roderigem vyspali z kocoviny jeli jsme domů.
Pomalu a jistě jsem se chystala na svůj první školní den, který měl být pátého ledna, což je zítra. Měla jsem strach a to pořádnej.
„Ale co, když mě nebudou mít rádi?“ zastonala jsem a švihla sebou na postel. Obličej jsem si zabořila do polštáře a z plných plic zařvala. Měla jsem neskutečné nervy.
Slyšela jsem Justina jak se v pozadí směje a následně se postel prohla pod jeho vahou. „Proč by tě neměli mít rádi? Podívej se na sebe jsi krásná, chytrá a přátelská. Kat tě seznámí s pár kámoškama a uvidíš jak hned zapadneš.“
Zdvihla jsem hlavu a on se na mě jen povzbudivě usmál. „Možná máš pravdu,“ povzdechla jsem si. Celé tohle mě přivádělo do neskutečného stresu.
„Já jí mám vždycky, zlato,“ mrkl na mě s úšklebkem.
Uchechtla jsem se a následně vstala z postele. „Už půjdu spát,“ unaveně jsem se na něj podívala.
„Chceš, abych tu zůstal?“ svůdně se na mě podíval. Myslím, že jsem začala slintat při pohledu na to jak leží polonahý na mé posteli, jeho vlasy nejsou nagelované, takže má patku a jeho oči jiskří šibalstvím.
Nahlas jsem polkla. „Nevím jestli vydržím být v tvý přítomnosti a spát.“
„Nemusíme spát,“ opět ten svůdný pohled.
„Ale já chci spát, protože je zítra můj první den ve škole, stresuju z toho, že mě budou šikanovat nebo Bůh ví co a ty tady myslíš jenom na to jak mě přetáhneš!“ vyhrkla jsem a následně jsem si dala v duchu facku za to, že jsem to řekla.
„Tohle si myslíš?“ ublíženě se na mě podíval.
„Ne.. já jen,“ povzdechla jsem si a posadila se na postel, „strašně se toho bojím a prostě melu z posledního,“ lehla jsem si, takže jsem svojí hlavu měla kousek od jeho břicha.
„Ariel, teď je to od tématu, ale věž mi, že já tě nechci jen dostat do postele,“ natočila jsem hlavu tak, abych na něj viděla. Vypadal vážně. Asi by jsem mu to měla věřit.
Nasílu jsem se usmála a následně se posadila naproti němu. Nervózně jsem si zakousla do rtu a on si mě tázavě prohlížel. Po čtyřech jsem se přemístila do jeho těsné blízkosti, ruku mu položila na rameno a zatlačila mu na něj, což způsobilo, že si lehl na záda. Posadila jsem se na něj obkročmo a on si automaticky ruce položil na můj pas.
Začala jsem prstem na jeho hrudi kreslit různé obrazce. „Bojím se toho, že mě necháš, protože se s tebou nechci vyspat,“ stydlivě jsem zašeptala.
Zdvihla jsem pohled a sledovala jeho reakci. Překvapeně se na mě podíval. „Jak si tohle můžeš myslet? Nikdy by jsem holku neopustil kvůli tomu, že se se mnou nechtěla vyspat a už vůbec ne tebe. Miluju tě, Ariel,“ v poslední větě zdůraznil každé slovo.
Rty se mi roztáhly do velkého úsměvu. „Já vím,“ špitla jsem.
„Tak proč to říkáš?“ nechápavě jsem nadzdvihla obočí.
Pokrčila jsem rameny. „Nechce se mi o tom mluvit, je mi to trapný,“ cítila jsem jak mi hoří líce. Asi se brzo hanbou propadnu.
„Víš, že mi můžeš říct všechno, že jo?“ přikývla jsem. „Tak se nejprve uvolni. Nadechni se a v klidu mi to řekni,“ povzbudivě se na mě usmál.
Přikývla jsem. Nadechla jsem se a vydechla. Vždycky jsem otevřela pusu, že už něco řeknu, ale nevypadla ze mě ani hláska. Když jsem dechové cvičení zopakovala už asi po desáté musela jsem prostě říct stop stydlivosti.
„Já.. ty prostě jsi spal už s holkama a jsem si jistá, že jsi s některýma ani nechodil, ale prostě.. já.. nikdy jsem s nikým nespala a tak se prostě bojím, že až prostě jednou..“ koktala jsem a dělala mezery mezi slovama. Povzdechla jsem si a svěsila hlavu. „Bože to je tak trapný,“ zamrmlala jsem si více méně sama pro sebe, ale jsem si jistá, že to slyšel.
„Klid Ariel, říkej dál,“ jeho hlas zněl tak vyrovnaně.
„Prostě až jednou to budu chtít s tebou tak se bojím, že pro tebe nebudu dost dobrá něco pokazím a ty se mi vysměješ,“ vysypala jsem ze sebe a následně zrudla jako rajče.
„To je všechno?“ uchechtl se. Přikývla jsem.
Chytl mě pevněji za boky a převalil nás, že teď ležel nade mnou. Pozorně jsem sledovala jeho oči, která vypadaly jako moře čokolády. „Myslím, že to ještě bude chvíli trvat než budeš chtít, takže na to máš času dost. Vůbec se tím nestresuj, dobře?“
Nezmohla jsem se na nic jak přikývnutí. Něžně jsem svoje rty přiložila na ty jeho, které působily jako zábal uvolnění pro celé mé tělo.
Ráno jsem vstala brzo hlavně kvůli tomu, že mi z nervozity bylo na zvracení. Šla jsem se vysprchovat, následně jsem přešla zpět do pokoje, kde jsem si na sebe oblékla čisté spodní prádlo, černé legíny, bílé tílko a barevnou, kostkovanou košili, kterou jsem si nechala rozepnutou. Vrátila jsem se zpět do koupelny, kde mě čekalo překvapení.
Úplně jsem ztuhla při pohledu na nahého Justina, který právě vycházel se sprchy. Nemohla jsem si prostě, pomoc, takže jsem svým zrakem rychle přejela po jeho rozkroku. Vzápětí, když jsem zaregistrovala jeho tichý smích jsem se rychle otočila.
Bože to je jeden trapas za druhým.
„Už se můžeš otočit,“ zaslechla jsem za sebou Justinův pobavený hlas.
„Jsi si jistej?“ pochybovačně jsem řekla.
„Maximálně by jsi uviděla svého kluka nahýho, co je na tom špatný?“
Pokrčila jsem rameny a s přivřenými oči jsem se otočila. Měl kolem pasu ručník. Dobrý. Vzala jsem si fén, kterej jsem zapojila do zásuvky vedle zrcadla a začal si fénovat vlasy mezitím co si Justin čistil zuby.
Dofénovala jsem si je přesně v tu chvíli, kdy on si domyl zuby. Vzala jsem do ruky hřeben a začala si rozčesávat vlasy. Když už jsem myslela, že odchází tak přišel ke mně zezadu, objal mě a ruce si spojil na mém břichu.
„Proč se stydíš, když jsem to byl já kdo byl nahej?“ zašeptal mi u ucha a zároveň se o něj otřel rty. Zachvěla jsem se a na rukou se mi postavily chloupky.
„Možná proto, že jsem v životě nahýho kluka neviděla?“ podívala jsem se na něj v odrazu zrcadla. Celé tohle bylo trapné víc než dost, ale ne on musí mít ještě blbý otázky.
„Tak to máme, co dohánět,“ věnoval mi polibek na krk a s úšklebkem na rtech odešel.
On mě jednou zabije.
ČTEŠ
Wings
FanfictieS tímhle příběhem jsem začala, když jsem na tom zrovna nebyla nejlépe tak proto to šílenství a depresivní začátek. Je to příběh o tom, že i lidé se špatnou minulostí můžou mít svůj šťastný konec. -Popis autora. Předem chci jen říct, že tenhle příbě...