Wings

37.část

Neměla jsem v úmyslu za ním lézt jak poslušný pes, takže jsem zavřela dveře a vrátila se zpět k Pattie do obýváku. Když si uvědomila, že tu není sama udiveně se na mě podívala. Posadila jsem se na pohovku naproti ní jako předtím.

„Proč jsi tady?“ poutírala si slzy stékající po její tváři.

„Protože můj přítel je idiot, nechápe co jste udělala a už vůbec nechápe, že jste to udělala pro jeho dobro. Já to chápu, takže si počkám až vychladne a až potom se vrátím,“ falešně jsem se na ni usmála.

„Nechtěla jsem ti způsobit nějaké problémy,“ řekla už klidněji.

„Ono ho to přejde,“ mávla jsem rukou.

„Klidně mi tykej,“ pokusila se o úsměv.

„Dobře, takže co budeme dělat?“ tázavě jsem nadzdvihla obočí.

„Chceš něco k jídlu či pití?“ svrašila čelo. Zavrtěla jsem hlavou. „Dobře, takže mohla by jsi mi prosím říct něco o tom co dělal Justin od té doby, co jsme se neviděli?“

Jen jsem s úsměvem přikývla a začala jí vyprávět příběh Justina – teda aspoň tak jak jsem to slyšela já. Řekla jsem jí vše o jeho i o mém životě. Dostali jsme se až k mé minulosti o které jsem jí ráda řekla. Pobrečela jsem si v její náruči a než se jsem se nadála venku se už stmívalo. Mobil se mi rozdrnčel v kapse. Ihned jsem ho vytáhla a podívala se na displej na kterém zářilo jméno mého kluka. Přejela jsem prstem po obrazovce a mobil si přiložila k uchu.

„Kde jsi?“ zněl vyděšeně.

„Stále u Pattie doma, protože si mě tady nechal,“ řekla jsem klidně. Věděla jsem, že bude zuřit, že se právě teď v jeho žilách vaří krev. Věděla jsem to a nic s tím nedělala.

„A co tam kurva děláš?!“ vyprskl.

„Budu s tebou mluvit až vychladneš,“ řekla jsem klidně.

„Já..“ začal opět tím hrubým hlase, ale zasekl se. Šlo slyšet jak vydechl. „Dobře, jsem v klidu,“ řekl už hlasem na který jsem mohla reagovat aspoň trochu hezky. „Můžeš mi prosím vysvětlit, co tam děláš?“

„Zůstala jsem tady s ní, protože jsem nechtěla být s tebou v jednom pokoji, když na mě budeš stejně jenom křičet.“

„Ariel, promiň, nechtěl jsem na tebe křičet, jen jsem prostě nevěděl, co dělat. Nevěděl jsem, co v té chvíli mám dělat, byl jsem prstě zmatený a musel jsem si pročistit hlavu.“

„Fajn a co teď hodláš dělat?“

„Nejspíš si pro tebe přijdu, protože chci tě co nejdřív obejmout a vynahradit ti to, že jsem na tebe křičel,“ mluvil sladce, ale už dávno jsem si proti tomuhle vytvořila imunitu.

„A co Pattie?“ podívala jsem se na ni. Ihned zbystřila a zkoumavě se na mě dívala.

„Co s ní?“ řekl bez zájmu.

 „Nechal jsi si to projít hlavou, takže co bude teď?“

„Jak to myslíš?“

„Ježiš ty jsi debil,“ zasyčela jsem potichu a vstala z pohovky. Přemístila jsem se vedle do kuchyně tak, aby mě Pattie neslyšela. „Budeš dál dělat, že neexistuje nebo si to s ní přijdeš vyřešit?“ vyštěkla jsem do telefonu. Byla jsem naštvaná. Nikdy jsem netušila, že může být tak nechápavý a bezohledný.

„Já nevím, Ariel.“

„Jak to nemůžeš vědět? Je to tvoje matka!“ opřela jsem se o linku a volnou rukou jsem si začala masírovat spánek se zavřenými oči. Ten kluk mě dokázal neuvěřitelně vytočit.

„A-asi si to s ní půjdu vyřešit, ale třeba až zítra, protože na to doopravdy dneska nemám už náladu.“

„Dobře, za pár minut jsem v hotelu,“ povzdechla jsem si a otevřela oči.

„Přijdu pro tebe, nenechám tě jít městem samotnou.“

„Fajn a Justine?“

„Ano?“

„Jsi idiot,“ řekla jsem podrážděně a položila mu to. Vrátila jsem se zpět do obýváku, kde seděla Pattie a nervózně si mnula ruce. Ihned jak zaregistrovala mou přítomnost, zdvihla ke mně pohled a s očekáváním v očích na mě hleděla. „Zítra ho sem dotáhnu, i když nebude chtít. On si prostě jen musí nechat všechno projít hlavou, takže se nemusíš bát, ono se to vyřeší,“ povzbudivě jsem se na ni podívala.

„Je přesně jako jeho otec,“ uchechtla se a nevěřícně pokroutila hlavou. „Nejdřív koná a potom teprve přemýšlí,“ jen jsem přikývla, ale zároveň mi hlavou běželo, že jestli se nakonec setká se svým otcem tak to nebude nic hezkého.

Několik minut jsme si ještě povídali o jejich vztahu s Jeremym, když se ozvalo klepání na dveře. „To bude Justin,“ oznámila jsem jí jakoby to nebylo jasné.

Jen přikývla a spolu semnou se postavila. „Děkuju ti za to, že si tu semnou zůstala, pochopila mě a povídala si se mnou,“ usmála se na mě a následně mě vtáhla do tuhého objetí. Ruce jsem si obtočila kolem jejího těla a nadechla se vůně podobné jako má Justin.

„To já ti děkuju, že jsi si mě poslechla,“ odtáhla jsem se od ní a úsměv jí opětovala.

Vydala jsem se do předsíně, obula jsem si boty a v momentě, kdy jsem chtěla otevřít se zase ozvalo klepání na dveře. Jen jsem převrátila očima a prudce otevřela. Jak jinak tam stál Justin a na tváři měl ten pohled nevinného štěněte.

Otočila jsem se na Pattie a věnovala jí poslední povzbudivý úsměv. „Ještě jednou děkuju a zatím,“ jen mi odkývala a když jsem prošla dveřmi tak za mnou zavřela.

Justin si mě ihned vtáhl do objetí, ale já jsem to naprosto ignorovala. Odtáhl se ode mě a nechápavě se na mě podíval. „Děje se něco?“

„Jsi takovej debil nebo si na to jenom hraješ? Ta žena uvnitř toho domu je nejsilnější, co znám, protože opustila něco co miluje nade vše jen, abys se ty měl líp a mohl si tu svojí prdel válet v pohodlí zatím co ona pomalu neměla, co jíst,“ zasyčela jsem mu do tváře a vydala se po cestě od domu.

Zůstal tam stát zaražený stejně jako já, když na mě začal křičet. Otočila jsem se na konci té cestičky a s ironickým úšklebkem se na něj podívala.

„A abych nezapomněla, dneska spíš na gauči,“ opět jsem se otočila a vydala se na cestu do hotelu.