Wings

17.část

Dny ubíhaly rychle. Náš vztah s Ryanem byl den ode dne hezčí. Trávily jsme dny většinou a mě v pokoji, Rose ani Roderig s tím neměli problém, Kat mi vždycky večer lezla do pokoje a všechno jsem jí musela říct a Justin? Je prostě Justin.

Nejdřív jsem se o to nějak nestarala, ale čím dál tím víc mi připadá, že Justin tu radost, že chodím s Ryanem jen hraje. Možná si jen hodně namýšlím, ale prostě něco ve mně mi říká, že to tak je. Nejspíš si myslí, že jsem nikdy neviděla to jak se před námi směje a dělá, že všechno je v pohodě, ale za rokem se tváří zkysle a otráveně.

Asi nikdy nepříjdu na to, co ho žere.

Když oni bylo ve škole já jsem trávila čas s dětmi v nemocnici. Ano, doktor mi sehnal práci, takže jsem se cítila aspoň o něco líp, když jsem seděla u jejich postele a dokázala je rozesmát. Byl to nepopsatelně úžasný pocit.

 Ryan musel s rodinou na víkend někam na chatu, takže jsem tady zůstala sama. Dnes je neděle, mám už po schůzce a jelikož jsme včera nebyli na žádném výletu Rose se rozhodla, že půjdeme do kina v čase, kdy zrovna přijíždí Ryan. Jenže samozřejmě já chytrá hlava jsem mu napsala, aby na mě potom čekal před kinem, takže stihnu kino a zároveň i Ryana.

Miluju svoje myšlení.

A teď aktuálně snad poprvé za tu dobu, co jsem tady jsem první připravená a čekám pod schody než všichni přijdou. Hned jak se ozval dupot po schodech jsem zdvihla hlavu a uviděla Justin, který hned jak mě uviděl tak se usmál.

No řekněte sami, tohle je sakra divný.

Počkali jsme na zbytek rodiny a potom autem jeli do kina ve kterém ani nevím, co dávali. Ku mému štěstí na mě nezbylo jiné místo než vedle Justina. Roderig nám donesl Coly a popcorn, zatáhla se opona a film začal.

„Na čem to vlastně jsme?“ s brčkem v puse jsem se naklonila k Justinovi.

„Myslím, že Pacific Rim – Útok na zemi,“ zašeptal mi nazpět a zrak nespustil v plátna.

Zatvářila jsem se nechápavě více méně sama pro sebe, protože jsem ani v nejmenším neměla tušení, co to je. „A to je o čem?“ zašeptala jsem mu těsně u ucha.

„Něco jako Transformers,“ zamrmlal.

Uběhla asi půl hodina a mě to přišlo neuvěřitelně nudný. Pomalu jsem na té sedačce usínala, ale do reality mě vrátila ruka na mém stehnu. Zmateně jsem se podívala na Justina, který dělal že nic a díval se na plátno. Však jeho ruka stiskla mé stejno ještě víc.

„Co děláš?“ zasyčela jsem potichu a jeho ruku dala pryč ze stehna.

Otočil na mě hlavu, což způsobilo, že jsme byli jen několik centimetrů od sebe. Úplně jsem ztuhla. Jeho oči se vpíjely do těch mých a ve tmě vypadaly jako oči démona. Naprosto černé. Nemohla jsem si nevšimnout jak svůj pohled přemístil na mé rty a potom zpět mě do očí.

Nepravidelně jsem dýchala. Nevím proč, ale neuhla jsem. Až když se tváří začal přibližovat k té mé jsem si uvědomila, co se chystá udělat. Rychle jsem se postavila, což způsobila, že jsem vysypala popcorn a vylila Colu, co jsem měla položenou na opěradle.

Celá rodina se na mě podívala. „Pro-promiňte.. já jen.. m-musím na vzduch..“ zakoktala jsem, pramen vlasů si zahrnula za ucho, naposledy se podívala na Justina, který měl ve tváři nečiteln výraz a rychle vyšla ze sálu.

Ruce jsem si založila na hrudi a rychle kráčela ven. Snažila jsem se uklidnit, tolik jsem se snažila, ale místo toho se z mých očí vykutálelo několik slz. Tvář jsem si skryla do dlaní a v hlavě si probírala, co se právě stalo.

Snažil se mě políbit. Zase. Nechápu proč to dělá, když ví, že mám Ryana. Vůbec to nedává smysl. V jednu chvíli se chová tak, že by si o mě neopřel ani kolo a v druhou po mě slintá.

Nedokázala jsem ho pochopit a to mě na tom nejvíc štvalo.

Pocítila jsem ruku na svých zádech, což způsobilo, že jsem sebou trhla. Zrak jsem přemístila na Kat, která měla ve tváři ustaraný výraz, ale v jejích očích bylo něco jiného. Pochopení.

„Co to mělo znamenat?“ odstoupila jsem od ní o krok a naštvaně rozhodila rukami. „Kat, sakra vím, že víš co se Justin chystal udělat, poznám to podle toho výrazu takže chci slyšet pravdu. Nevěřím tomu, že ho přitahuju a neplete do toho city.“

„Ariel.. prosím uklidni se,“ vydechla.

„Jak se mám uklidnit, když mám kluka a on se mě už podruhé snažil políbit? Kat, já ho prostě nechápu,“ zoufale jsem se na ni podívala a hřbetem ruky si setřela slzy.

„Cítíš k němu něco?“

Zaraženě jsem se na ni podívala. „Co? Ne pro Boha, vždyť mám Ryana!“

„Tak proč kvůli němu teď brečíš?“ ta holka věděla jak na to jít.

„Já ani nevím,“ vzlykla jsem, „Nevyznám se v něm a to mě ze všeho nejvíc štve. Já nevím, co k němu cítím a do toho všeho ještě Ryan.. prostě jsem zoufalá,“ vydechla jsem.

„Nenapadlo tě si s ním o tom promluvit?“ nadzdvihla obočí.

„Aha a co jakoby jsem mu měla říct? Hele Justine, mám kluka, ale k tobě taky nejspíš něco cítím, co cítíš ty? A nebo víš co? Neříkej mi to, protože to nic nezmění. Vážně, Kat?“

„Bylo by dobrý kdybys zjistila aspoň, co k tobě cítí on.“

„Ale co to změní? Naprosto nic, mám Ryana a tím jsem skončila. Justin mi je naprosto ukradenej nebo to, co si myslí,“ opět jsem rozhodila rukami do vzduchu.

„Já jsem ti ukradenej?“ ozvalo se z poza rohu.

Šokovaně jsem se podívala na Justina a zároveň začala proklínat vchodové dveře, co jsou za zdí a nevržou. „Já.. Justine..“ zoufale jsem se na něj podívala.

„Jsem ti ukradenej, sama jsi to teď řekla,“ jeho pohled bolel stejně jako jeho slova.

„Ne vlastně jsem to nemyslela, teda vlastně myslela. Pochop, že i kdyby jsi ke mně něco cítil, což nejspíš necítíš nic by to nezměnilo. Já by jsem byla dál s Ryanem a ty.. ty by jsi prostě byl pořád Justin.“

„A co když nechci být jenom pořád Justin?“ vyprskl až jsem sebou trhla. „Nevíš jaký to je se na váš dívat jak jste spolu šťastní, každej den se dívat na to jak se s ním oblizuješ a přitom vím, že dřív jsem měl šanci, ale kvůli svojí blbosti ji nevyužil.“

Ztuhla jsem. Zase. Nedokázala jsem se hýbat a zírala na něj s mírně pootevřenými rty. Nedokázala jsem skoro dýchat.

Tohle bolelo.

„Sama jsi to řekla, nic to nezmění,“ zasyčel a odkráčel zpět do kina.

Opřela jsem se o studenou zeď a pomalu se sesunula na zem.