Wings

38.část

„Co na větě dneska spíš na gauči uniká tvému chápání?“ zamrmlala jsem podrážděně, když jsem ucítila, že se postel prohla pod jeho vahou.

„Strašně moc mě to mrzí,“ zašeptal mi na pokožce krku. Ruku si obtočil kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě blíž. Jeho dech narážel do mého krku, což způsobilo, že se moje tělo zachvělo. „Prosím odpusť mi to,“ zašeptal a svoje rty přiložil na můj krk.

„Nech toho,“ zavrčela jsem potichu, když se mě snažil obměkčit tím, že líbal můj krk. Moc dobře věděl, že to je moje slabina – vlastně je to slabina většina holek.

„Tak mi odpusť,“ jeho hlas zněl provinile.

Povzdechla jsem si. „Odpuštěno a teď mě nech v klidu spát, protože kvůli tobě zítra musíme jít za Pattie a nemůžeme celý den ležet v posteli.“

„Tak si tenhle výlet prodloužíme o několik dní.“

„Justine, furt máme školu.“

„Když týden budeme chybět nikomu to neuškodí, Rose nás omluvila jakože jsme na dovolené,“ pomalu se rty dopracoval až k mému uchu. Můj ušní lalůček vzal mezi zuby, což způsobilo, že se z mých rtů ozval slabý vzdech.

„Prosím nech toho,“ zastonala jsem. „udělám cokoliv jen mě nech spát.“

„Vážně cokoliv?“ i když jsem mu neviděla do tváře už podle hlasu jsem věděla, že na jeho tváři je ten typický šibalský úškleb.

„Cokoliv,“ vydechla jsem unaveně.

„Tak co kdyby jsi se mi na chvíli věnovala místo toho, aby jsi spala?“

„Justine zítra je taky..“ zasekla jsem se v momentu, kdy jsem si uvědomila, co tím myslel. „Jsi nadržený prase,“ potichu jsem se zasmála.

„Od té doby, co jsem s tebou jsem s nikým nespal, tak se nediv, když vedle tebe usínám každou noc a nic nemůžu,“ zakňučel.

„A co by jsi rád?“ otočila jsem se mu čelem a sladce se usmála.

„Popravdě?“ nadzdvihl obočí a na mém nahém boku kreslil imaginární obrazce.

„Popravdě,“ potvrdila jsem.

„Popravdě by jsem se s tebou strašně moc rád pomiloval. Chtěl by jsem ti ukázat jak moc tě miluju tím jak se tě budu opatrně dotýkat a tím jak budu něžný ke každému kousku tvého těla,“ podívala jsem se do jeho očí v kterých se odrážela špetka naděje.

„Na chvíli jsem ti uvěřila,“ vítězně jsem se ušklíbla.

„Všechno musíš zkazit.“

„Soucítím s tebou,“ ironicky jsem se usmála. Po chvíli, kdy nic neříkal a jen hleděl do stropu jsem jeho bradu vzala mezi ukazovák a palec a jeho hlavu natočila tak, abych mu viděla do tváře. Nahnula jsem se k němu a svoje rty přelepila na ty jeho.

Odtáhla jsem se od něj a usmála se. Úsměv mi opětoval a následně si mě k sobě přitulil ještě víc. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a zavřela oči. Po několika ´minutách jsem samým vyčerpáním usnula.

Ráno jsem se probudila dřív jak Justin. Dostala jsem hlad. Nechtěla jsem aby mi obsluha tady ťukala na dveře a zbytečně by probudili Justina, takže jsem se rozhodla jít do jídelny sama. Jelikož jsem na sobě měla jen tílko a kalhotky tak jsem si oblékla kraťasy, Justinovu mikinu, vlasy si dala do culíku a byla jsem připravená jít.

Potichu jsem se vykradla z pokoje a namířila si to do jídelny, která byla v přízemí. Hned jak jsem prošla dveřmi se všechny pohledy přemístili na mě. Všichni se na mě pohoršeně podívali, když si všimli co mám na sobě.

Ignorovala jsem to a šla si vzít něco k jídlu. Chtěli mi nacpat něco, co na mě vypadalo až moc luxusně, takže byli šokovaní, když jsem je poprosila, aby mi dali jen rohlíky s máslem. Po několika vteřinách, kdy se na mě udiveně dívali; konečně jin došlo, že jsem to myslela vážně a ty rohlíky mi dali.

Rozhlédla jsem se po jídelně jestli tady nebude někdo normální ke komu by jsem si mohla sednout bez toho, aby na mě zíral jak na debila kvůli tomu jak jsem oblečená. Zastavila jsem se pohledem až na holce, která byla oblečená podobně jako já. Vydala jsem se k ní. Ihned jak mě spatřila se usmála a podívala se na talíř na kterém jsem měla rohlíky. Až po chvíli jsem si uvědomila, že ona má taky jenom rohlíky.

„Je tady volno?“ ukázala jsem na židli vedle ní. Jen přikývla s plnou pusou. Posadila jsem se na židli a odkousla si z rohlíku.

„Jsem Ronnie,“ usmála se na mě.

„Já Ariel,“ řekla jsem s plnou pusou nad čímž jsme se obě zasmáli. Dožvýkala jsem sousto a polkla. „Jsem ráda, že tu je někdo komu je jedno jak se na něj lidi dívají.“

„To já taky,“ přikývla na souhlas. „Takže ty jsi tu na dovolený nebo..?“

„Je to na dlouhý příběh,“ mile jsem se na ni usmála.

„Já mám času dost.“

„Fajn. Řeknu to ve zkratce, jsem tu s mým klukem, oba jsme adoptovaní, ale žijeme u jedný rodiny. On se rozhodl najít svoje pravý rodiče a já jako správná přítelkyně jsem šla s ním a tak jsme tady,“ pousmála jsem se a zakousla se do rohlíku.

„A jak to zatím vypadá? Myslím s rodiči,“ vysvětlila.

„Včera jsme byli za jeho mamkou, potom se naštval, odešel, já tam zůstala, povídala jsem si s ní, potom vyšiloval jak to že nejsem v hotelu, přišel pro mě, pohádali jsme se a nakonec jsme se usmířili večer v posteli,“ pokrčila jsem rameny.

„Takže usmiřovací sex?“ ušklíbla se.

„Ne ještě jsme spolu nespali,“ objasnila jsem jí. Jen chápavě přikývla. „A ty tu děláš co?“

„Chceš to ve zkrácené verzi?“ přikývla jsem. „Dobře, opustila jsem svého přítele z jednoho důvodu, ale to je na dlouho, zhroutila jsem se, nacpali mě do léčebny, včera mě z ní po roku pustila a mého bratrance nápad byl se zastavit tady, protože tady má známou,“ když řekla známou na rukách naznačila uvozovky.

Chápavě jsem přikývla a následně se můj pohled přemístil na Justina, který právě vešel rozespalý do jídelny. Polkla jsem poslední sousto a omluvně se podívala na Ronnie. „To je můj muž, takže mě omluv, ale půjdu za ním.“

„Páni,“ vydechla.

„Co?“ nechápavě jsem se na ni podívala, když jsem vstávala od stolu.

„To je jedno, nejspíš mám halucinace ještě z těch prášků, co do mě cpali,“ usmála se na mě.

„Ráda jsem tě poznala, Ronnie.“

„I já tebe, Ariel,“ úsměv mi opětovala a já se vydala k Justinovi, který mě až teprve teď uviděl.

Rozespale se na mě usmál a následně si prohlédl celý můj outfit. Jen se ušklíbl a chytl mě kolem ramen, když jsem k němu přišla. Ruku jsem si obmotala okolo jeho pasu a společně jsme se vydali z jídelny.

Kdo nečetl Body, nepochopí proč Ronnie říkala, že má halucinace. - Autorka napsala k části.