The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

10. kapitola

Harryho kroky se začaly přibližovat k obýváku, až nakonec stanul vedle pohovky, na které Louis seděl. Srdce pumpovalo krev v Louiho těle v naprosto zběsilém a vražedném tempu a ruce se brunetovi najednou silně potily, když na něj dolehl fakt, že jsou tu v celém domě opravdu sami. Jen on a Harry. Harry a on. Proč měl takové neblahé tušení, že dojde k nevyhnutelném už dnes? Nyní? Najednou si připadal nepřipravený, nedostatečně vzchopený na to, aby se dokázal Harrymu otevřít a vše mu říct. A vyčíst mu to, jak se celé ty roky cítil.

„Tak jsme tu sami," pronesl kudrnatý nahlas zjevnou skutečnost a lehce se zhoupl na špičkách.

„Jo," přitakal nervózně Louis a dával si bedlivý pozor na to, aby se mu nezatřásl hlas.

„Pustíme si nějaký film?" prohodil Harry s rukama v zadních kapsách kalhot. Tvářil se naprosto obyčejně a nerozhozeně, ale uvnitř něj byla malá dušička. I on si uvědomoval, co musí přijít. A též si nepřipadal připravený, avšak byl odhodlán uskutečnit jejich rozhovor co nejdříve. Nebyl slepý a viděl, jak moc se Louis trápí při každém pohledu na něj. Chtěl to ukončit a chtěl, aby věci mezi nimi byly zase jako dřív. Ovšem nebude to snadné, to mu bylo jasné už nyní.

„Pokud to zase nebude nějaký horor, proč ne," Louis se mírně pousmál. Největší úsměv, jaký v této situaci zvládl.

„Stále se bojíš?" ušklíbnul se Harry.

„Možná?"

„Pořád se dokážeš tvářit tak nevinně..." pohodil kudrnatý hlavou a s něžností se na Louise zadíval.

„Je na tom něco špatně?" nakrčil brunet nos.

„Ne, vůbec ne. Právě naopak. Vždy se mi to líbilo."

„Takže... co si tedy pustíme?" snažil se Louis ukončit svou vnitřní zmatenost, kterou Harry svými slovy vyvolal.

„Žádný horor?" naoko zklamaně se zatvářil Harry.

„Žádný horor. Dobrovolně nikdy," razantně zakroutil Louis hlavou.

„Ugh, tak fajn. Komedie může být?"

„Jo. Komedie bude v pohodě."

***

Neoficiální maturitní večírek, který se konal v domě jednoho z bohatších spolužáků Louise a Harryho. Pro mladého bruneta to byl den, jenž mu naprosto změnil život. Lépe řečeno, obrátil ho přímo vzhůru nohama a Louis si to v průběhu večera ani neuvědomoval. Slavil stejně jako všichni ostatní, se stejnou vervou a se stejnou radostí ze zakončení školy, jen občasné pohledy na Harryho s Kendall mu požitek z oslavy kazily.

Ten večer do sebe lil jednoho panáka za druhým a snad poprvé v životě se opil natolik, že mu množství alkoholu v krvi zvedlo sebevědomí a kuráž do neuvěřitelných výšin. Avšak pokud by se tak nestalo, nikdy by Harryho neodtrhl od Kendall a nikdy by si s ním nezatančil do rytmu divoké hudby dunící z reproduktorů. A také by se jindy stydlivý a nesmělý Louis nezačal o svého nejlepšího kamaráda a dlouholetou tajnou lásku otírat, jako kdyby byl jeho status zcela jiný. Svým pozadím se schválně třel o Harryho rozkrok a po čase se kupodivu dočkal i slabé odezvy. Ono místo již nebylo tak měkké jako na začátku. Louis jen stěží skryl potěšený úsměv.

„Lou... ehm," odkašlal si Harry, aby na sebe upoutal brunetovu pozornost. „Asi, asi bychom měli využít chvíle, kdy jsou holky pryč a promluvit si. Nemá cenu to dál odkládat. Oba to potřebujeme."

„To máš asi pravdu," přikývl téměř neznatelně Louis, načež kudrnatý ztlumil zvuk na televizoru. „Chceš začít?" vybídl brunet Harryho a nejistě se po něm podíval.

„Eh, jo. Asi jo. Prvořadě se ti chci... chci se ti omluvit," dlouhý výdech splynul Harrymu ze rtů a nesl s sebou veškeré těžkosti, které jej trápily. „Ani nevíš, jak moc mě mrzí, že jsme se rozešli ve zlém. Nenechal jsem tam jenom tebe, ale i Kendall a rodinu, prostě vás všechny. Ale musel jsem vypadnout, já... Nedokázal bych se nikomu z vás podívat do očí. Pro Kendall bylo lepší, když nevěděla, a ty... nezasloužil sis to ode mě."

Alkohol ten večer opravdu odboural veškeré Louisovy zábrany. A ty Harryho popustil také. Proč jinak by totiž nyní zasténal do Louisova ucha? Jejich tanec pokračoval a brunet povzbuzený nečekanými výsledky se k Harrymu nakonec otočil čelem a toužebně se mu zadíval do očí, než mu pohled mimoděk sjel na kudrnáčovy rty. Na okamžik se vrátil k zeleným mechovým studánkám a hledal v nich jakýkoliv náznak odporu k tomu, co se zjevně chystal udělat.

„Lou, co to vyvádíš?" Harryho hlas zněl ještě více ochraptěle, než jak byl Louis zvyklý. Bez odpovědi se začal vytahovat na špičky a okouzleně na Harryho hleděl, zatímco se svými rty přibližoval k těm jeho.

„Lou..." zaslechl zmatený výdech svého jména těsně před tím, než se odhodlal a Harryho políbil. Zpočátku jen líbal jeho rty, bez odezvy, ale také bez odstrčení či nadávek. Až po chvíli se Harry vzpamatoval. Nejistě se do polibku ponořil a nechal své rty otřít o Louisovy. V brunetovi tu chvíli vybuchovaly ohňostroje. Opravdu se to děje. A z nevinného líbání se časem stávala stále divočejší a divočejší líbačka, která se z tanečního parketu postupně přesunula do jedné z volných ložnic v patře, kde se zvrtla v něco mnohem většího.

Harry sklopil zrak do svého klína, a když Louis nic neříkal, pokračoval: „Vím, že... že jsem tě tehdy musel urazit. Ani nevíš, jak moc mě to mrzelo, když jsem si uvědomil, jak moc jsem ti tím musel ublížit, ale já... to ráno toho bylo na mě zkrátka moc. Když mi tehdy všechno došlo, moje vnitřní já se nedokázalo přenést přes to, že se něco takového stalo. Dával jsem ti všechno za vinu a už jsem neviděl, že všechny výčitky tobě jsou... nepřiměřené. Nedocházelo mi, jak se po tom všem musel cítit. Dlouho ne. A když se tak stalo a já se konečně na všechno podíval z tvého úhlu pohledu, bylo již pozdě."

„Proč jsi odešel do Ameriky a nikomu nic neřekl, Harry? Ani mně ne? Bylo to kvůli tomu, co se stalo?" Osudné okamžiky z onoho večera a následné noci probíhaly Louisovi před očima. Celé ty roky si namlouval, že Harry neodešel kvůli němu, že za tím bylo něco jiného, a teď, když se zeptal a vyslovil své největší obavy před Harrym nahlas, tak moc se bál toho, co se dozví. Ruce se mu třásly tak, že je raději sepjal dohromady a položil do svého klína.

Když se Louis to ráno probudil, byl zmatený. Nevěděl, kde je a ani jak se tam dostal. Až když se přetočil z boku na záda a do zorného pole mu vpadl spící kudrnáč, vše si najednou vybavil. Tedy aspoň všechno podstatné. A drobné pálení v oblasti zadku jej ve všem jen utvrzovalo. Potěšující pocit, který se mu rozlil hrudí, mu v tu chvíli dokonce pomohl zapomenout na tupou bolest hlavy. Musel si skousnout ret, aby radostí nezakřičel a Harryho tím neprobudil. Stalo se to! Opravdu se to stalo a Harry, on spolupracoval!

Jakmile se Harry začal probouzet, všechna radost Louise záhy přešla. Srdce se mu snažilo udělat díru do hrudního koše tím, jak zběsile tlouklo. Co Harry řekne, až se rozkouká a všechno mu dojde? Louis si ve své naivitě ani nepřipouštěl, že by jeho reakce mohla být negativní. Jeho mysl si již představovala, že vše bude jako v těch romantických filmech, které tak rád sledoval. Harry se na něj usměje a přivine si jej k sobě do náruče, zašeptá mu do ucha, jak moc jej miluje a jak je za včerejší noc rád, a pokud vše půjde navýsost dobře, tak se jej dokonce zeptá, zdali nechce být jeho přítel. A pak spolu začnou chodit, koupí si společný dům, vezmou se a budou mít kopu psů a dětí. Jenže velice brzo poznal, že realita dokáže být i mnohem krutější.

Překvapení! ;D Máte radost? Povídku se mi již podařilo dopsat celou a po menším uvažování jsem se rozhodla, že vás novou částí potěším už dnes! :) A možná se v následujících týdnech dočkáte častějších aktualizací. ;) Sobota jako zveřejňovací den samozřejmě zůstává. 

Makkakonka