The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

7. kapitola

Líbací flaška. Louis vždycky tuto hru považoval za stupidní. Jen blázen by se přeci dobrovolně nechal líbat někým ze svého kruhu kamarádů, nebo – nedej bože – neznámých lidí, které při hře vidí poprvé v životě. Možná za jejich odvázanost mohl nějaký ten alkohol v krvi, ano, to bude ono. Ovšem ten večer asi změnil názor, protože se jí rozhodl zúčastnit. Důvod byl prostý. Harry hrál také. Sice byla pravděpodobnost, že lahev ukáže na ně dva, velice malá, ale byla tu a to Louis považoval za to hlavní. Dokonce byl ochotný věnovat nějaký ten polibek i dalším lidem, pokud by to znamenalo, že se stále účastní téhle prapodivné loterie.

Nebylo by divné, kdyby se tu s Harrym líbali. Tady nezáleží na tom, zdali je polibek sdílen mezi přáteli či mezi dvěma hráči stejného pohlaví. Patří to ke hře. A pokud by los padl na ně dva, pro Harryho to zajisté také jen hra bude. Ovšem pro Louise to znamenalo cestu, jak konečně dosáhnout toho, po čem již tak dlouho touží. Dokonce i Kendall sedící po Harryho boku by se mohla jen dívat, a to se pyšní titulem Harryho přítelkyně.

Flaška se za ten večer točila mnohokráte. Mnoho náhodně vybraných párů se líbalo uprostřed kruhu za výskání a potlesku ostatních. A došlo i na polibky dívky s dívkou či chlapce s chlapcem. Louis již za sebou měl také jednu svou účast. Lahev mu za partnerku vybrala nenápadnou dívčinu, jejíž jméno mu bylo sice neznámé, ale tvář povědomá. Už ji někdy viděl na školních chodbách. Určitě. Dívce zářily oči radostí, když se jejich rty dotkly, zatímco Louis v duchu odpočítával vteřiny do konce. Tohle jsou ta rizika, která s sebou přináší hraní líbací flašky za účelem možnosti polibku se svým vyvoleným.

Minuty hry plynuly a Louis už přestával doufat, když v tom náhle se jeho nejtajnější přání a nejhlubší očekávání z dnešního večera splnila. Nemohl tomu uvěřit. Tak moc si to přál, a tak dlouho a najednou mu opravdu bude dopřán polibek s Harrym! Jeho srdce, jakmile pochopil, na koho padla volba, začalo divoce tlouci a zákeřná nervozita pohltila jeho těla. Najednou přicházel o všechnu odvahu a začínal si být nejistý. Avšak pohled na Harryho ho ujistil o tom, že rozhodně nemůže couvnout. Ne, když je tak blízko svému cíli.

Sotva Harry zpozoroval, že mu bylo osudem určeno políbit Louise, na tváři se mu objevil široký úsměv plný pobavení a v očích mu tančily radostné ohníčky. Byla to hra, která svým zvráceným způsobem měla smysl pro humor. Polibky mezi jednotlivými dvojicemi tu nic neznamenaly a jen málokdy se stalo, že opravdu ovlivnily vztah daných dvou lidí. Výjimečně daly někoho dohromady, ale toho on se bát nemusel. Měl svoji Kendall a Louis nebyl nic víc, než ten nejlepší kamarád, kterého si kdy mohl přát. S šibalským úsměvem si Louise za bradu přitáhl do polibku. A v brunetově břiše v ten moment vybuchl ohňostroj, vyletěl roj motýlů a plameny lásky zahřály jeho nitro.

„Hej, Louisi, posloucháš nás?" Lusknutí prstů v nepříjemné blízkosti očí a pobavený Nickův hlas vytrhly bruneta ze vzpomínání. Škubl sebou a zmateně zamrkal. Ruku, kterou se doposud opíral o stůl a podpíral si ní hlavu, stáhl dolů a narovnal se na své židli. Červeň studu a ztrapnění se mu hnala do lící, když si uvědomil, že se musel notně dlouhou chvíli nevhodně dívat na Harryho. A to vše jen proto, že kudrnatý muž začal vyprávět svým přátelům nějakou vtipnou historku z práce. Louis okouzlen jeho chraplavým hlasem, který tak dlouho postrádal a neslyšel, zaposlouchal se do pouhé tóniny Harryho hlavu a zcela ignoroval, jaká slova to vycházejí z jeho úst. A od poslouchání hlavu nebylo daleko ani ke sledování rtů, a od sledování rtů vedla jen krátká cestička ke studování Harryho zmužnělé tváře. Oh bože, tohle byla trapná chvíle.

„O-omlouvám se. Zamyslel jsem se," zahanbeně sklopil Louis hlavu a jen periferně si všiml zkoumavého pohledu, který na něj Harry vrhl. Nenašel však odvahu, aby zvedl hlavu a hrdě se mu podíval do očí. Takže raději zkoumal své ruce položené v klíně. Jejich prsty byly najednou tolik zajímavé, a co teprve nehty.

„To jsme všichni viděli," zasmál se nahlas Jake a pobaveně zatřásl hlavou. „Ale nevadí."

„Pověz nám něco o sobě," vybídla jej Perrie a usmála se na něj. „Jestli jsme to správně pochopili, ty a Harry jste byli na střední nejlepší kámoši," mrkla na něj.

„Eh," odkašlal si Louis a raději za jejím mrknutím nehledal nic víc, než jen pouhopouhou zvědavost. „Jo, jo," vydechl a ušklíbnul se nad svou náhlou nervozitou. „Poznali jsme se v prváku, chodili jsme spolu do třídy. Hned první den jsme si tak nějak padli do oka. Dali jsme se do řeči a... a bylo to."

„Jo," přitakal Harry. „Začal jsem ten rozhovor velice originálně. Zeptal jsem se ho, proč nemá v botech ponožky," pohodil hlavou a na tváři se mu objevil široký úsměv způsobený vzpomínkou. „Řekl mi, že je nemá rád a pokud vyloženě nemusí, tak že je nenosí."

„Což mu jaksi zůstalo, viď Louisi?" se smíchem podotkla Selena sedící právě vedle Louise. Jejím bystrým očí neuniklo, že tento kousek oblečení brunetovi chybí i dnes.

„Jsou nepohodlné," nakrčil Louis rozmrzele nos, čímž ostatní rozesmál.

„Ale měl jsi díky tomu věčně studený nohy," podotknul Harry vesele.

„Tak neříkám, že to nemá i svoje mínusy, že jo," pokrčil Louis rameny.

„Co vlastně děláš Louisi?" zeptal se Nick a napil se ze své flašky piva. „Myslím tím, kde pracuješ?"

„Dělám grafika pro jednu firmu. Tvořím jim plakáty a tyhle věci, plus pomáhám designérům s přebaly na výrobky a tak. Vcelku mě to baví, vždycky jsem rád kreslil a vytvářel různé návrhy."

„Jeho sešity na střední to dokonale potvrzovaly," ušklíbl se Harry.

„Z nás tu jednoznačně kreslí nejlíp Zayn. Je to sice ekonom, takže se tím neživí, ale často ho vidíš s tužkou a papírem v ruce. Jeho kresby jsou dokonalé," hrdě pronesla Sophia. „A co teprve jeho malby." 

„Nepřeháněj, prosím tě," skromně zatřásl černovlasý hlavou nad jejími slovy a Louisovi věnoval drobný úsměv. „Zas tak dokonalé nejsou."

„Nekecej, Zayne. I my máme doma tvůj obraz. A pokaždý, když k nám někdo přijde, tak ho obdivuje," zakroutila Taylor hlavou.

„To je pravda," odsouhlasil její slova Harry. Když zahlédl Louisův zvědavý pohled, pokračoval: „Visí v obýváku, asi sis ho nevšiml, když jsi tam pořádně ještě ani nebyl. Ale neboj se, jakmile ho jednou uvidíš, budeš mít tendenci před ním sedět neustále a zkoumat ho." Zasmál se a Taylor s ním. Přehodil ruku přes její ramena a políbil ji na spánek.

Louis od nich lehce znechuceně odvrátil pohled a raději se podíval na Zayna a věnoval mu slabý, ale upřímný úsměv. „Tak to se tam budu muset co nejdřív podívat."

Doufám, že se vám kapitola líbila! :) Chtěla bych vám moc poděkovat za skvělé komentáře pod minulou částí. Velice mě baví číst si vaše názory a teorie, a že se jich ohledně Zayna vyrojilo opravdu hodně. :D Jsem zvědavá, co na jeho postavu budete říkat časem. :)

Dneska mám na vás na závěr drobný dotaz. Najdou se tu nějací fanoušci Game of Thrones, kteří by ocenili slashový příběh na pár Loras/Jon? Případně někdo, kdo by měl zájem, i když GoT nezná? :)

Makkakonka