The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

17. kapitola

V Harryho domě právě probíhalo velké loučení mezi budoucím ženichem a nevěstou. Oba čekala poslední noc svobody před vstupem do manželského sňatku, takže ji oba hodlali využít po svém. Taylor spolu se svými kamarádkami zůstávala doma, zatímco Harry s pánským osazenstvem razil do jednoho z místních klubů, kde měla jeho rozlučka se svobodou začít.

Louis se podmračeně opíral o stěnu v hale a po očku pozoroval líbající se dvojici. Harry si Taylor tisknul k sobě, zatímco jí jazykem plenil ústa a blondýnka si jej přidržovala, jak nejblíže to šlo. Se smíchem mu vášnivější polibek opětovala a prsty s dlouhými rudými nehty měla vpletené do Harryho kudrnatých vlasů. Když se od sebe konečně odtáhli, ještě si něco zamilovaně špitali tak, že to nikdo z ostatních v hale neslyšel. Taylor si z Harryho rtů ukradla další polibek, a pak už to k Louisově úlevě začalo vypadat, že je veškerému loučení konec. Nepletl se.

Taylor od Harryho odstoupila a Harry sám sebral z botníku svou peněženku z mobilem. Louis jej zpovzdálí pozoroval a dovolil si i jeden letmý pohled na Taylor. To však neměl dělat. Znenadání se jejich oči střetly. I když Louis odvrátil hlavu, jak jen nejrychleji to šlo, neunikla mu podivná tvrdost, která se v Taylořiných očích objevila. A pak v nich bylo ještě něco. Snad obavy? Či obviňování? Nedokázal to rozeznat, ale získal díky tomu velice nepříjemný pocit. Proč se na něj takto dívá, když na něj byla od začátku milá? Provedl jí snad něco, čím by si takový pohled zasloužil?

Netrpělivé zatroubení z venku je oba popohnalo kupředu.

***

Louis seděl na kožené sedačce v jednom z boxů, kam se jejich skupinka uchýlila. Před ním na stole ležela sklenička stále ještě celá plná alkoholu, který si všichni již před notnou chvílí objednali. S pohledem upřeným na zvláštní zlatavou barvu tekutiny skryté za sklem přemítal, zdali její obsah vypít, či ne. Byl si jistý, že vypít ke všem předchozím ještě tuhle, to by neodstartovalo nic dobrého. Následovala by ještě několik dalších, protože by v něm zvítězilo zoufalství s žalem a jeho vůle by byla pokořena.

Když se posledně opil v Harryho přítomnosti, nedopadlo to zrovna dobře. Větší přísun alkoholu mu vždy snižoval zábrany. Pokud to nepřehnal příliš, byl vůči bolestivým kocovinám odolnější než většina lidí, které znal, což bylo samozřejmě pozitivum, ale přesto se bál. Bál se toho, co by opět mohl pod vlivem udělat. Navíc, za posledních několik dní již toho vypil mnoho. Nejdříve zahradní grilovačka u Nicka, později oslava u Zayna a nyní jej čeká Harryho rozlučka se svobodou. Pro něj spíše rozlučka s Harrym.

Zahořkle se zašklebil. Poslední den, kdy má příležitost něco změnit. Ale Harry se Taylor nevzdá. Nikdy jej nebude chtít stejným způsobem, jakým na něj Louis již několik let myslel. Proč, proč to musel být zrovna Harry, kdo se mu usadil v srdci a odmítal odtamtud odejít? Proč se jej jednoduše nemůže zbavit, zapomenout, nechat své city ochladnout, klesnout zpět na pouhé přátelství? Proč to musí být tak těžké?! Měl by konečně pochopit, že Harry nikdy na muže nebude, ale i když si to jeho hlava v čele s rozumem uvědomovala, srdce se nechtělo vzdát a stále toužilo, tak příšerně moc!

Pohledem zabloudil k Harrymu, který se na tanečním parketu vlnil do rytmu obklopen některými ze svých přátel v čele se Zaynem. Zbytek z nich dělal společnost Louisovi a čas od času některý z nich odešel za Harrym a jiný se opět vrátil. Když před několika minutami kluci odcházeli tancovat, Louis přislíbil, že za chvíli dojde za nimi. Nyní mu něco takového připadalo jako nadlidský úkol. Bezděky se natáhl po skleničce a naráz vypil její obsah. Následně se zvedl ze sedačky, ale namísto toho, aby zamířil na taneční parket, odešel k baru a objednal si další várku alkoholu. A po ní další, další a další.

***

„Louisi!" zakřičel mu hlasitě do ucha Nickův hlas a následoval jeho veselý smích. Jeho mimika byla nadmíru zvláštní, a kdyby byl Louis o něco střízlivější, asi by poznal, že v sobě Nick nemá už jen pouhý alkohol. „Tady ses nám zašil! Pojď! Musíš se taky začít bavit!" hnědovlasý muž se nahlas zařehtal a začal Louise za ruku tahat od baru směrem k parketu. „Harry na tebe čeká!"

A Louis klopýtavě šel. Nyní už mu bylo absolutně jedno, co se dnes v noci stane. S přitroublým úsměvem na tváři se nechal Nickem vést, a když byl nakonec přistrčen na parket k ostatním, začal se automaticky pohupovat v bocích. Očima bezděky zalétnul nahoru, kde nad jejich hlavami viselo několik stříbrných koulí, které odrážely barevná světla na všechny strany.

„Loouuu!" něčí ruka přistála na jeho ramenech a o malý moment později se do brunetova zorného pole dostal i její majitel. Harryho tvář zářila, široký úsměv mu spočíval na rtech, když se postavil čelem k němu a začal tancovat spolu s ním. Jeho podivné kreace měly do opravdového tance daleko, ale nevadilo to ani jednomu z nich. Hlavní bylo, že se bavili. A Louisovou opilou myslí na okamžik probleskla vzpomínka na den před pěti lety, která se až příliš podobala přítomnosti. Ale jako by si v tu chvíli neuvědomoval její důsledky, začal se do rytmu vlnit ještě více a provokativně svůdně, aby dosáhl toho, po čem toužil - Harryho plné pozornosti.

Hudba se změnila na mnohem divočejší a hlasitý pískot spolu s uznalým hvizdem je oba donutil se obrátit. Spatřili Nicka, jak se uprostřed hloučku přihlížejících předvádí se svými tanečními dovednostmi. Dívky okolo se culily a obdivovaly Nickovy svalnaté paže, které dával na obdiv při jednom ze streetdancových prvků, zatímco přítomní mladíci jej křikem povzbuzovali. Louis i Harry se svorně zasmáli, než se společně připojili ke skupince pozorovatelů, která se stále rozrůstala. Aniž by si to brunet uvědomoval, obejmul Harryho kolem beder, a za to mu na oplátku na rameni přistála kudrnáčova paže, která si jej přivinula blíže.

***

Louis se nahlas rozesmál něčemu, co Harry řekl. Pravděpodobně to vůbec nebylo vtipné, ale co na tom, Louis by se nyní smál i sebevětší blbosti, kterou by Harry vypustil z úst. Stačilo vidět ty vtipné grimasy, které u toho kudrnatý měl a jak divoce přitom rozhazoval rukama. Sám se svému vyprávění smál jako blázen, i když už ani pořádně nevěděl, o čem vlastně mluví.

Oba se u toho zvládali kroutit do rytmu stále hrající hudby. Harry, jakmile svůj smích lehce zkrotil, pustil se do pokračování svého příběhu. Když se mu však podařilo jednu velice zajímavou pasáž zkazit svým škytnutím, Louis vyprskl smíchy a svou hlavu bezděky zabořil do kudrnáčovy hrudi, ke které měl najednou tak blízko. Kam se poděla ta mezera mezi nimi, která tu byla?

Zvednul pohled, aby se svými nepřirozeně rozšířenými zorničkami podíval do Harryho krásných zelených očí a v ten moment se to stalo. Neudržel se. A jako šelma lačná po kořisti se natáhl nahoru, aby si přisál na kudrnáčovy rty. Po tolika letech znovu ucítil tu opojnou chuť! Stále byly tak sladké, hebké a svůdné! Mohl by je líbat pořád! Jak je to bez nich mohl tak dlouho vydržet? Chtěl by-

„Louisi!" Drcnutí do hrudi jej odtrhlo od lahodného úlovku. Ublíženě se podíval do Harryho podmračené tváře. Vzápětí kudrnáčovy prsty podebraly jeho bradu a donutily jej se dívat přímo do zelených očí. „Ne, prosím. Nejsem na kluky. Jsme přátelé, pamatuj-ešš?" škytnutí na konci zkazilo vážnou atmosféru Harryho slov, avšak Louis pochopil. S podivně lesknoucíma se očima rychle odvrátil obličej a jemně pokýval hlavou. Chtěl odsud pryč, ale než přiměl své nohy do pohybu, ocitl se v Harryho náruči. „Jen přátelé. A ti se nelíbají. " Horký dech ovanul jeho ucho, zatímco jedna zbloudilá slza sklouzla po Louisově tváři dolů. Jen přátelé. Nic víc. Napořád.

Víte, že se pomaličku blížíme ke konci povídky? Pokud nepočítám tuto část, zůstává nám jich už jen pět (včetně epilogu)! ;) Děkuji vám moc za názorovou smršť pod minulou částí. Jakási škodolibá část uvnitř měla labužnické hody z toho, že vy stále nevíte, jak povídka skončí, a tak se můžete jen dohadovat, zatímco já mám ve všem už dlouho jasno. :D

Makkakonka