The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

16. kapitola

„Louisi, nechceš mi doufám říct, že jsi toho kluka poslal do háje?" Niallův nesouhlasný hlas bodal Louise do uší, i do srdce. Proč mu proboha všichni předhazují své názory? To je milovat Harry opravdu tak špatné? Niall i jeho matka mu neustále promlouvají do duše, ale že by ji také někdy chtěli potěšit? Pomoct jí a zahojit ji? Možná se snažili, ale jejich ideály rozhodně neodpovídaly těm jeho. On chtěl Harryho, chtěl ho nazpátek, aspoň jako kamaráda!

Brunet jen zarytě mlčel a neodpověděl. V dlaních žmoulal rukávy delšího svetru a netečně zíral před sebe. Niallův křik s ním už nic nedělal a jeho výčitky stejně tak.

„No tak, Louisi!" praštil Niall hrnec, který zrovna držel v rukách. „Matthew se o tebe opravdu zajímal! Jako jeden z mnoha se k tobě vrátil i po tom, co jste se spolu nezávazně vychrápali. Nezahazuj proboha další šanci! Musíš toho svého Harryho pustit z hlavy. Proč jsi s Matthewem nešel na to rande?"

Louis jen pokrčil rameny. Proč s ním nešel na rande? Není to snad jasné? Protože to nebyl Harry! Netouží mít vztah s někým jiným, chce jen Harryho. Chce zestárnout zrovna po jeho boku, chce si s ním pořídit vlastní bydlení a malé roztomilé štěňátko, chce Harryho! Vždyť už mu dávno odpustil. Harry jej má rád, nikdy by mu neublížil. Jistě šlo tehdy jen chování v afektu; každého by překvapilo, když by se ráno probudil a našel vedle sebe v posteli svého nejlepšího kamaráda, zatímco si o sobě celý život myslel, že jej muži nepřitahují.

Jeho myšlenky byly bláhové. Mísil se v nich pocit viny spolu s pocitem ukřivdění, avšak ve výsledku bylo všechno zahnáno do pozadí a zůstala jen bolestná touha, touha po něm, po Harrym. A žádný Matthew mu přeci Harryho nahradit nemůže! Co by s ním na nějakém rande dělal? Věci, jako jsou rande, již dávno neprovozoval. Nemělo to smysl, nedokázal by si je užít. Kdykoliv se o to dříve pokusil, skončilo to fiaskem. A proč? Kvůli němu. A pro samotného Matthewa bude lepší, když odmítne už jeho pozvání na rande, než aby mu dával falešné naděje jeho přijmutím.

***

„Chystáš se někam?" tázavě vyklenul Harry obočí, když na schodech spatřil Louise oblečeného do úzkých černých džínů a volnějšího bílého trička. V rukou třímal mobil, na kterém právě něco psal, a také peněženku, jež později zamířila do zadní kapsy kalhot.

„Jo, jdu se Zaynem ven," jako by nic odvětil Louis. Doufal, že svým přístupem Harry třeba vytočí, naštve a vyprovokuje, ale k jeho smůle se nic takového nestalo. Kudrnáč jen pokýval souhlasně hlavou a v duchu Zaynovi děkoval za to, že o Louise projevil zájem. V koutku duše si dovolil věřit v to, že právě Zayn bude tím, kdo vyřeší celý problém s Louisovým zamilováním. Pokud by dokázal brunetovi pomotat hlavu, Harry by se mohl s Taylor oženit bez sebemenších výčitek.

„Tak si to užijte! Zayn je fajn kluk," popřál jim Harry. Vlídnost jeho hlasu donutila Louise zapochybovat. „Tobě to nevadí?" Proč ksakru doufal, že se Harry ozve a zaprotestuje proti jeho setkání se Zaynem? Proč si myslel, že by třeba mohl začít žárlit?

„Proč by mi to mělo vadit, Lou? Je to tvůj život, navíc se Zaynem vedle nešlápneš. Jak říkám, je to skvělej kluk a co vím, k těm svejm se nikdy nechoval špatně. Pokud díky němu budeš zase šťastný, budu jen a jen rád," upřímně se na Louise koukl. „A on taky," dodal s vřelým úsměvem.

„A to ráno, to... ti taky nevadilo?" Louisova líčka proti jeho vůli lehce zčervenala. Proč je pro něj před Harrym tak těžké přijmout skutečnost, že se se Zaynem vyspal? Záporná odpověď spolu s tichým smíchem jej zamrzela. Opravdu proti tomu Harry nic nemá? To je doopravdy až tak moc hetero? Srdce se mu bolestně sevřelo, když si uvědomil, že tato situace byla jednou z dalších, které Harryho orientaci potvrzovaly. Sklopil hlavu a evidentně pokleslou náladou vyšel čekat před dům, až pro něj Zayn přijede.

***

„Co je s tebou?" Spočinul na něm Zaynův starostlivý pohled. Černovlasý si dovolil na okamžik strhnout zrak od silnice před sebou k Louisově tváři.

„Nic..." zalhal Louis a zakroutil hlavou. Zayn tomu nemůže porozumět. Určitě nikdy několik let nemiloval kluka, který o něj neměl zájem a ani ho vlastně mít nemohl. Slyšel, jak si Zayn za volantem povzdechl, ale naštěstí celou věc už nijak nerozebíral. Jen beze slov položil svou ruku do Louisova klína, kde už dávno přední spočívaly brunetovy drobné dlaně. Chytil jej za jednu z nich a povzbudivě ji stiskl.

„Kam to vlastně jedeme?" Louis svýma modrýma očima sledoval kontrast mezi svou a Zaynovou dlaní. Byly tak rozdílné, ale přesto se k sobě zvláštním způsobem hodily. Jedna snědá, druhá lehce opálená, ale i tak příliš bledá a světlá. Jedna se zdravě vyhlížejícími nehty, pružnou a hebkou pokožkou, druhá oproti ní naprosto obyčejná, drobná a jak se studem Louis zjistil, i s nezdravými bílými skvrnami na nehtovém lůžku. Držel Zaynovu dlaň ve své a jemně přes ni přejížděl bříšky svých prstů.

„K jezeru za městem. Mám to tam rád, je to skvělé místo." Zayn se pousmál a jemně vymanil ruku z Louisova sevření, aby mohl přeřadit a následně ji zase vrátit brunetovi. „A nachystal jsem pro tebe menší překvapení," tajemně mrkl a doufal, že piknikový koš, který veze v kufr svého auta, Louise potěší.

***

„Lou, kde v Anglii vlastně žiješ? Myslím tím, asi těžko stále bydlíš s rodiči, že?"

Louis se nad Zaynovou otázkou lehce pozastavil, ale následně mu nenuceně odpověděl, zatímco si utrhl jeden kousek ovoce ze střapce hroznového vína. „Bydlím s kamarádem, Niallem, na okraji Londýna. Od našich jsem odešel krátce po dokončení střední."

„Taky jsem z Anglie," překvapil Louise Zayn. „Narodil jsem se v Bradfordu a tam jsem taky žil, dokud mi v práci nenabídli povýšení; jedna ze zahraničních poboček potřebovala vedoucího oddělení a já jsem tehdy celý nadšený z práce v zahraničí přijal. Během čtrnácti dnů jsem se přestěhoval do Ameriky," pousmál se nad vzpomínkou. „Časem se mi podařilo najít zde i lepší bydlení, než byl byt pro zaměstnance. Zalíbilo se mi tu, a tak jsem tu zůstal."

„A Harryho jsi znal z Anglie, nebo jsi ho potkal až tady?" nakrabatil Louis čelo a strčil si další kousek hroznu do pusy. Lehce se zavrtěl a jednu nohu natáhl před sebe po černočervené kostkované dece. Zaynovy oči sjely k brunetově chodidlu, které bylo v jedné z černých vansek opět naboso. Musel se nad tímhle Louisovým zvykem pousmát.

„Až tady. Byla to náhoda," uchechtl se a kousnul se do rtu, když si vzpomenul, jak jejich seznámení proběhlo. „Omylem jsem mu odřel auto, když jsem vlastním couval na prázdný flek před obchoďákem," zasmál se a Louis nemohl jinak, než se smát také. „V té době ještě studoval a auto mu bylo nade vše. Snad si dokážeš představit, jak mě tehdy seřval. Jediné, co miloval víc než ho, byla Taylor."

„Jak dlouho jsou vlastně spolu?" zamumlal Louis a neodvážil se Zaynovi napřímo pohlédnout do tváře.

„Asi čtyři roky? Nevím přesně. Co jsem slyšel, Harry tu mimo ní nikoho neměl. V posledním ročníku ji požádal o ruku a teď, když už oba mají vystudováno, tak se budou brát. Přijde mi to neuvěřitelný, jak spolu dokázali vydržet tak dlouho?!" pokroutil Zayn hlavou. Louise při jeho slovech bodalo u srdce, ale statečně se držel a nechal Zayna i nadále mluvit o tom, jak jsou Harry s Taylor nechutně zamilovaní a šťastní.

„Mně to se Stanem vydrželo dva a půl roku, než jsme uznali, že bude lepší se rozejít. Už jsme spolu nežili jako přítel s přítelem, jen jako dva kamarádi se společným bejvákem. Nechápu, opravdu to nechápu. Jsou do sebe stále tak zamilovaní! Zajímalo by mě, jak to dělají. Takhle jim můžu akorát tak závidět."

„Asi jsi ještě nenašel tu pravou osobu," pokusil se Louis o chabý úsměv, aby Zayna povzbudil, ale nepochyboval o tom, že se na jeho tváři namísto toho objevil prapodivný škleb. Nedokázal tu Zayna nyní nijak povzbuzovat, když sám tolik let touží po někom, koho asi už nikdy mít nebude.

„Možná..." vydechl Zayn a nevědoucně pokrčil rameny.

Hezké sobotní dopoledne! :) U minulého dílu jsem vám děkovala za hezké umístění na 83. místě ve fanfikci, no netušila jsem, že dnes budu mít důvod děkovat vám za 68. příčku! Dělá mi to strašnou radost! Jsem moc ráda, že se vám příběh tolik líbí. :3 Jste úžasní! <3

Makkakonka