The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

5. kapitola

„Tady zaboč doprava." Harryho chraplavý hlas se ozval kousek za Louisem - tak blízko, že brunetovo srdce se podivně stáhlo. „Máme dva hostinské pokoje, ale jeden už jsi pro sebe zabrala El. S Tay se rozhodli, že tu na pár dní zůstane, aby nám mohla pomoct s posledními přípravami. Jinak bych ti dal na výběr. Tady to je," dovedl Louise k patřičným dveřím a galantně mu je otevřel, aby mohl Louis bez problémů vejít i se svou cestovní taškou.

„Díky. Ode mě budete taky něco potřebovat? Rád pomůžu," přinutil se Louis k úsměvu. Chtěl-li být zdvořilý, jeho nabídka byla namístě. I když by byl nejraději, kdyby se žádná svatba nekonala, kdyby žádná Taylor neexistovala a Harry by byl volný, nebo ještě lépe – s ním. Ale Louisovy sny s realitou rozhodně nekorespondovaly. Harry se za pár dní žení a on tu je jako jeho svědek.

„Ne, nemyslím si, že to bude potřeba," pousmál se Harry vlídně. „Teď tě tu nechám, aby ses zabydlel. Můžeš pak přijít za námi dolů, nebo jestli se chceš prospat po cestě... Je to na tobě," pokrčil rameny a ruce si strčil do zadních kapes kalhot. „Večer je na plánu menší večírek u jednoho z mých kamarádů, takže bych byl rád, kdybys..." výmluvně zagestikuloval rukama.

Ačkoliv se Harry snažil působit sebejistě, byl z Louisovy návštěvy nervózní. Viděl ho nyní po dlouhých pěti letech, během kterých vůbec nebyli v kontaktu. Podle všeho právě jen a pouze díky jeho vlastní chybě. Přál si, aby se mezi nimi nikdy nic nepokazilo, aby byli stále tak dobří přátelé jako kdysi, ale pokaždé, když se snažil Louisovi napsat, nedokázal ani jednu z těch všech zpráv odeslat. Najednou to nešlo. A on tak o Louise přicházel. Kdyby se tehdy zachoval odlišně, pravděpodobně by vše bylo jinak. Ale věděl, že minulost nezmění, stejně jako si uvědomoval, že v nejbližší době musí mezi ním a Louisem dojít k vážnému rozhovoru. Nemohou se přeci k sobě chovat jako by byli kočkou a myší!

„Jo, jasně, samozřejmě," chápavě pokýval hlavou Louis a nechal své zavazadlo klesnout na zem v nohou dřevěné manželské postele, která se v pokoji nacházela.

„Fajn," přikývl Harry, až mu jeden pramen dlouhých vlasů spadl do obličeje. Nervózně si kousal ret a třel rukami o sebe. Napětí mezi nimi by se dalo krájet. Budou si muset promluvit co nejdřív. „Tak já, já už asi půjdu," zakoktal se a otočil se, aby vyšel z pokoje, když v tom ho zastavil Louisův hlas.

„Harry... Proč zrovna já? Po tolika letech? Po tom všem?" Otázky, které jej po celou dobu trápily nejvíce. Celých pět let žil s vědomím, že cokoliv to mezi ním a Harrym nakonec bylo, tak všechno skončilo. Nevěděl, zdali Harry odešel do Ameriky a stále jej při tom nazýval svým kamarádem, neznal důvod, proč vůbec Harry zvolil studium na univerzitě ve Spojených státech, když o něčem takovém nikdy nemluvil. Zůstaly mu jen domněnky, chmurné myšlenky, lítost a obviňování sebe samotného.

„Byl jsi můj nejlepší kamarád na střední," s trochou váhání odpověděl Harry, jako by to něco vysvětlovalo, a odkašlal si.

„Teď máš určitě spoustu jiných přátel, Hazz." Harryho stará přezdívka mu sjela ze rtů, ani nevěděl jak. Patřila tam, bylo to tak automatické, tak přirozené. „Mohl sis zvolit kohokoliv z nich."

„Nemohl," zakroutil kudrnatý hlavou a promnul si dlaně. „Nemohl, pokud jsem nechtěl lhát, Lou. Taylor si přála, aby nám svatbu odsvědčili naši nejlepší kamarádi ze střední. Pro ni to byla El, pro mě jsi to byl ty. A nelituju toho. Důvodem, proč jsem se neobrátil na někoho jiného, je také to, že bych to mezi námi rád urovnal. Tak, snad se mi to podaří," nervózně se pousmál, než s posledním pohledem na Louise vyšel ze dveří.

Brunet se ztěžka posadil na měkkou pelest postele a povzdechl si. Ty dny tady budou těžké. Bez pochyb. Ale snad by mu mohly přinést vytouženou úlevu. Díky Harryho slovům má naději, že by se to mezi nimi mohlo urovnat, když už nic jiného. A kdo ví, třeba se mu podaří docílit toho, že Harry bude jeho city opětovat. Nic jiného si nepřál víc.

***

Chuť do života, to bylo to, co již několik týdnů scházelo Louimu Tomlinsonovi. A nemohl za to nikdo jiný, než první velká láska Harryho Stylese. Pro Louise bylo až zvláštní, jak moc dlouho jim to spolu vydrželo. Možná nebyl úplně nejlepším kamarádem, když si zpočátku myslel, že ti dva to zabalí po pár dnech, nejvýše po dvou týdnech chození. Ovšem Harrymu nikdy své pohnutky nesvěřil. A ještěže je zamlčel. Nejenže by pravděpodobně zranil Harryho city, navíc by se šeredně pletl.

Pozorovat ty dva, jak se chovají jako zamilované hrdličky, to rvalo brunetovi srdce z hrudě. Kendall, nikdy nic proti nic neměl, dokud nezaujala místo po Harryho boku. Od té chvíle ji celou svou bytostí nesnášel, a také to již několikrát dal jak před ní, tak před Harrym najevo, za což se mu dostalo jen vyčítavých pohledů a později, v soukromí, Harryho zklamaných slov.

Měl chuť zabít sám sebe, jen aby nemusel cítit tu strašlivou bolest u srdce, když je viděl, jak se na školním dvoře líbají, až málem oba umírají na nedostatek kyslíku. Když viděl Kendall u Harryho v náručí, tak moc si přál, aby se mu někdy poštěstilo, a namísto ní tam byl on, při čemž by v Harryho gestu byla ta samá láska, jako se tam nacházela v případě Kendall. Ovšem o tomto mohl jen snít. Od chvíle, co Harry s Kendall začal chodit, jejich kamarádství nebylo to co dřív. Většina času, který předtím náležel jen jim, patřil nyní Kendall. A stejně tak Harryho láskyplná gesta a slova.

Jejich vztahy ochladly a Louis věděl, že si za to může sám. Když ke Kendall zaujal takový odmítavý postoj, nebylo se čemu divit. Vždyť pro Harryho ta dívka nyní byla nade vše. Tak proč by jej měly zajímat Louisovy slzy? Vidět Harryho šťastného jej zabíjelo a udržovalo při životě zároveň. Vždyť, jaký by to byl kamarád, kdyby mu štěstí v lásce nepřál? Jistěže chtěl, aby Harry byl šťastný, ale... to bolestivé ale tu bylo vždy přítomné a postupně jej zevnitř rozežíralo hůře, než ta nejsilnější kyselina. Proč nejde, aby byl on sám tím, s kým bude Harry šťastný?

Vítejte u další kapitoly! :) Aktualizaci této části jsem schválně nechala až na dnešek, abych vás mohla potěšit drobným dárečkem k Valentýnovi. Doufám, že nejsem sama, kdo slaví s tabulkou čokolády v ruce a přitom fňuká nad svou samotou. ;D 

A na závěr mám na vás dnes menší nabídku/otázku: Podařilo se mi několik částí k TBM předepsat, tudíž se nabízí pravidelné přidávání. Zvolte si jeden den v týdnu, kdy by vám nová kapitola Svědka bodla nejvíce a napište jej do komentářů. Při svém rozhodování přihlédnu k vašim návrhům a u následující kapitoly se dozvíte, k čemu jsem dospěla. ;) 

Makkakonka