Ráno se z dvojice jako první probudil Zayn. Ležel na zádech v posteli, Louisova hlava mu spočívala prsou, drobná ruka jej objímala kolem břicha. Jejich nohy byly propletené a jedno z brunetových kolen bylo vtěsnáno mezi jeho stehna. O sám si k sobě Louise vinul pomocí ruky, která ležela na bedrech modrookého. Druhou měl položenou na Louisově paži na svém břiše. Jemný dech jej šimral na hrudníku, když Louis ze spánku tiše odfukoval. Ve spánku jej nic netrápilo, a tak bylo jeho tvář uvolněná, napnutá bez jakékoliv vrásky starostlivosti či obav. Zayn si nemohl pomoci, ale zíral na něj rozněžnělýma očima, jako by Louis byl to nejkrásnější, co za celý život vidět. Dost možná že také byl.
Zayn musel obdivovat ty andělsky krásné rysy ve tváři. Dlouhé řasy na víčkách, která nyní zakrývala nádherné modré oči. Jejich barva byla velice specifická, a i když se na něj nyní nedívaly, Zayn si ji moc dobře pamatoval. Vryla se mu do paměti už ve chvíli, kdy Louise poprvé uviděl. Nebe i moře by ji Louisovi mohly závidět.
Drobný nosík dodával Louisovi na roztomilosti, úzké, přesto však – jak se včera sám přesvědčil – nadýchané růžové rty vyzývaly k políbení. Byly hebké, jemné, bez sebemenší známky popraskání, protože zrovna o ně Louis pravidelně a poctivě pečoval. A Zayn si zamiloval, jak dokonale líbaly. Chutnaly také skvěle, sladce, po jahodách. Také ukrývaly mrštný jazyk, který dokázal laskat a zároveň výborně provokovat.
Hnědé oříškové vlasy měl Louis rozházené, ale protože normálně nosil na hlavě drobné vrabčí hnízdo, nebyl ten rozdíl zase tak veliký. I přestože je měl Louis nyní neučesané, slušelo mu to. Jednotlivé prameny mu nedbale rámovaly obličej, padaly mu dolů kolem uší a jeden zbloudilý dokonce překrýval Louisovo oko. Zayn jej malíčkem odrhnul z brunetovy tváře pryč, opatrně aby jej náhodou nevzbudil a sám se tak mohl kochat tím nádherným pohledem o něco déle. Kdo ví, jak to bude, až se Louis probudí. Možná se prostě sebere a odejde, a tohle už se nebude nikdy opakovat.
Byla by to škoda. Mu by to určitě chybělo. Nedokázal posoudit, jak jejich společný zážitek bude brát Louis. Podle toho, co včera z jeho řeči pochopil, jsou Louisovy city věnovány Harrymu. Nebyl si úplně jistý tím, co se mezi těmi dvěma stalo, ale Louis jasně mluvil o tom, že se spolu vyspali. A pak také o tom, jak Harryho miluje, ale ten že si raději vybral Taylor. Znamenalo to tedy, že je Louis do Harryho nešťastně zamilovaný? Že mu Harry jeho city neopětuje? Až bude správná příležitost – pokud tedy vůbec nějaká bude – tak by se na to měl Louise zeptat, aby věděl, co očekávat dál. Sice měl za svůj život za sebou již několik jednorázovek, ale tady – v Louisově případě – cítil, že by byla škoda nechtít něco víc. Už dlouho se nestalo, že by mu někdo takhle učaroval.
Louis se v jeho náruči pomrvil. Posunul se po Zaynově hrudi o něco níže, pohodlněji si ustlal pod hlavou a svou nohou přejel naopak o něco výše. Více se stočil, ale zatím stále nerušeně spal dál. Zaynovi jeho počínání vyvolalo na tváři něžný úsměv. Všiml si, že peřina, která je oba napříč zakrývala, sjela dolů po Louisových zádech nebezpečně blízko k půlkám, ale nechal ji namístě. Opravdu nechtěl riskovat, že jej svými pohyby předčasně probudil. Navíc tu bylo docela teplo, ani nohy neměl studené po celé noci, kdy byly odkryté.
Nesouhlasné zamračení se usídlilo na Zaynově tváři, když zaslechl hlasitý dusot na schodech a následné těžké kroky na chodbě. Naštěstí však brzo ustaly, když dotyčný zalezl do některé z místností, podle Zaynova odhadu nejspíše do koupelny, avšak nezapomněl za sebou pořádně třísknout dveřmi. Lehké zachvění se rozneslo celým patrem a Zayn snad poprvé zalitoval, že se uvolil pořádat oslavu Stanových narozenin u sebe doma. Na druhou stranu by bez ní znovu nenarazil na Louise a neužil by si tak krásnou noc.
ČTEŠ
The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓
FanficSvatba - událost, jež jde ruku v ruce se štěstím. Svatebčané se radují a snoubenci tímto krokem zpečetí svou lásku. Není nikdo, kdo by pochyboval o tom, že je tento den jedním z nejkrásnějších, které člověka mohou potkat, a že se pojí s úžasným a ne...