The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

8. kapitola

Louis si večer strávený ve společnosti Harryho a Taylořiných přátel kupodivu užíval. Dokonce překvapil sám sebe tím, jak lehce dokázal přijmout společnost neznámých lidí a sdílet s nimi svůj čas. I když, ano, nejvíce doby strávil nenápadným pokukováním po Harrym a absolutním ignorováním nezáživných věcí okolo sebe. Většinu historek, které mezi sebou jeho společníci sdíleli, neposlouchal anebo přinejlepším pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. Neznamenaly pro něj nic. Jen pouhé tlachání, které mu nic neřekne a které pro něj nemá význam.

Když jsi tuhle skutečnost a způsob svého smýšlení uvědomil, vnitřně se zarazil a zapochyboval sám nad sebou. Co vlastně od této návštěvy USA očekává? Přijal účast na Harryho svatbě, protože v ní viděl příležitost, jak jej získat zpět do svého života. Zároveň se s každým dnem, kterým se blížil jeho přílet sem, stále více a více zabýval zvrácenou myšlenkou. Jaké by to bylo, kdyby jeho přítomnost změnila Harryho názor na nevěstu a donutila by jej od svatby ustoupit? Nechtěl být škodolibý, ale proč v něco takového stále více a více doufal? Touha po tom, aby se naplnily jeho dávné sny o společné budoucnosti s Harrym, v něm vypěstovala odhodlání nezahodit šanci a nenechat všechno jen tak. Týden mu přišel jako dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se pokud Harryho zájmy a rozhodnutí změnit.

Na druhou stranu, našel v sobě i čistý hlásek svědomí, který mu říkal, jak moc je takové přání špatné. Harry je teď šťastný. Šťastný se ženou, šťastný s Taylor. Podle všeho ji miluje, proč jinak by ji žádal o ruku a chtěl si ji vzít? Je od něj přeci strašně hnusné, když chce, aby se jejich vztah rozpadl, aby si Harry namísto ní vybral jeho. Ale... co když si jeho podlosti Harry všimne a bude na něj naštvaný, takže se spolu opět nebudou bavit? Co když opravdu nebude o Louise stát a dá přednost Taylor? Ať už udělá cokoliv, nesmí při tom dovolit, aby o Harryho přišel úplně. Raději se spokojí s tím, že bude pravděpodobně do konce života sám, bez partnera, jen s příležitostnými milenci – tak, jak tomu bylo doteď.

City k Harrymu mu nikdy nedovolovaly najít si někoho jiného. Jeho život byl plný zhrzených chlapců, kteří od něj odmítnuti odcházeli s nadějí na to, že by si na ně Louis po čase mohl vzpomenout a chtít je zpátky. Dříve pozvání na rande přijímal ve snaze dostat se ven z té klece, kterou si kolem sebe postavil, když se do Harryho zamiloval. Doufal, že najde někoho, kdo neopětovanou lásku dokáže vystrnadit z jeho srdce a nahradit ji novou, ale po několika měsících nezdaru to vzdal. Pokud s někým poté něco měl, šlo čistě jen o sex, kterým uspokojoval své biologické potřeby. Ale ať už ležel a sténal pod kterýmkoliv mužem, nikdy ze své hlavy nemohl dostat představy Harryho. O čemž samozřejmě nikdo z jeho milenců nevěděl. Tedy, pokud se hloupě a trapně nepodřekl tím, že začal sténat jiné jméno, než měl. Již několikrát se mu podařilo tímto zkazit celou noc. Harry. Tak moc si přál, aby to byl opravdu on, až mu z úst vycházelo jen a jen jeho jméno.

Jen jednou narazil na partnera, kterému to nevadilo. Svůj sexuální akt dotáhli bez problémů do konce. Až když onen muž odcházel, utrousil na tuto záležitost krátkou poznámku. K Louisově údivu mu však nic nevyčítal. Spíše se ho snažil motivovat k tomu, aby se svými city k Harrymu něco udělal, protože zahánět je do pozadí sexem s někým jiným, není to nejlepší řešení. Kdyby jen věděl...

Z počátku se mu takový způsob života příčil. Vždycky snil o krásném a pevném vztahu s mužem, kterého bude z celého srdce milovat a který bude na oplátku milovat jeho. Snil o krásném domu, který by si spolu pořídili, o veliké zahradě, o kterou by společně pečovali a o pejskovi, kterého by měli rádi jako své dítě. Ale tyhle představy byly všechny pryč v okamžiku, kdy se zamiloval do Harryho. Časem se naučil přijmout fakt, že s nikým nezůstane déle, než jednu noc. Občas se našla výjimka, se kterou strávil noci dvě či tři, ale vždy šlo jen o holý sex. Požitek bez citů, extázi bez lásky. Nejednou byl Louis po takové noci znechucen sám sebou. A Niallovy lítostivé pohledy, které ráno bezprostředně následovaly, tomu moc nepřidávaly.