The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

14. kapitola

„Řekni mi, Zayne, opravdu jsem tak strašně k hovnu? Ani nedokážu sbalit kluka, kterej se mi líbí," zanaříkal zničehonic Louis, když ho Zayn ukládal do postele v jednom z hostinských pokojů, které ve svém domě měl.

„O čem to mluvíš?" Černovlasému na čele vyskočila drobná vráska, když Louise zbavoval bot, jako kdyby byl brunet malé dítě. Posléze pár černých vansek odhodil k nohám postele.

„O Harrym přeci. Co jsem provedl, že mě ti nahoře tak trestaj? Pět let, pět zkurvenejch let!" Naštvaně bouchl pěstí do matrace a hlavou se schválně z výšky uhodil do polštáře. Peřinu, kterou přes něj Zayn přehodil, si automaticky přetáhl přes sebe a zachumlal se do ní. Ležel na boku tak, aby mohl koukat Zaynovi do obličeje.

„Takže se nepletu, když si myslím, že mezi vámi něco bylo?" opatrně se zeptal Zayn, a když Louis záporně zakroutil hlavou, čímž mu domněnku potvrdil, nahlas si povzdechl. Brunetek na něj koukal z postele s očima lesknoucíma se díky požitému alkoholu a vlasy rozčepýřenými do všech stran, jak si za ně několikrát během večera v zoufalství tahal.

„Je to ten důvod, proč ses takhle zřídil, Lou?" Louis jen sklopil oči k zemi a souhlasně zamručel. Následně se přetočil na druhý bok, zády k Zaynovi. Považoval to za dostatečně odmítavé gesto, kterým černovlasému naznačil, že tohle téma považuje za uzavřené, přesto však uvnitř tajně doufal, že za ním Zayn přijde a bude se ptát dál, že mu tak nahradí Nialla, který by ani na okamžik nezaváhal a ve výslechu pokračoval, protože by věděl, že je to pro Louise to nejlepší.

Chvíli bylo ticho. To když Zayn přemýšlel, co dělat dál. Louisova záda jako by mu říkala běž, vypadni z tohohle pokoje a nech mě o samotě, ale uvnitř cítil, že by to nebylo správné řešení. Jestliže se Louis chtěl opravdu tak nehorázně ztřískat, musí jít o něco, co jej neuvěřitelně trápí. A tato myšlenka také rozhodla.

Brunet mu byl sympatický od prvního okamžiku, co jej uviděl. I když jej neznal, svým vystupováním a roztomilým vzhledem jej Louis nevědomky nutil, aby se o něj zajímal, snažil se s ním co nejvíce sblížit a případně se pokusil i o něco víc.

O Louisově orientaci nepochyboval, cítil, že jsou na stejné vlně a Louis mu to také jen potvrzoval, když bez protestů přijímal jeho milá a vstřícná gesta. Kdyby byl Louis hetero, už dávno by po něm vyjel a nenechal si žádné letmé doteky líbit. Nechtic-li pak drobnou pusu na rozloučenou, jakou jej při tehdejším loučení obdařil. Kdyby políbil muže, který by byl na ženy, přinejmenším by se ihned ocitl odstrčený o několik metrů dál. Pravděpodobně by si také něco vyslechl, či by dokonce jednu schytal. Ale Louis nic. Jen se tehdy nervózně pousmál a v rozpacích odešel.

Zaynovy tiché kroky se rozpohybovaly místností. Nikoliv ke dveřím, ale k posteli, na které Louis ležel. Obešly ji a černovlasý muž se pak posadil na její kraj kousek od Louisových pokrčených nohou, které si pod peřinou tiskl k sobě. „Chceš si o tom promluvit?" Z nějakého neznámého důvodu šeptal. Ale mluvit nahlas mu v tuto chvíli přišlo tak nepatřičné a tak špatné.

„Není o čem. Jsem kretén, na tom se nic nezmění. Nezasloužím si být šťastný," pronesl Louis se zavřenýma očima. Nedokázal by se dívat do Zaynových čokoládových duhovek, nedokázal by při tom neplakat. Takhle se mu jen chvěl hlas. Ať už byly jeho pocity ze sebe samého a své situace zveličeny alkoholem či nikoliv, cítil se pod psa. Jako nicka, jako naprostá troska, jako chudák, který se nedokáže postavit na své vlastní nohy. Nenáviděl se za svou závislost na ostatních, na Niallovi, nenáviděl se za svou zranitelnost, citlivost, i za to, že si nedokáže pořádně zorganizovat život. Nenáviděl se, celou svojí bytostí, celou svou hloupou existencí.

„Co to říkáš, Louisi? Myslet si něco takového je přece kravina. Každý z nás si zaslouží být šťastný!" naléhavě k němu promlouval Zayn. Louisova slova jej zasáhla. Jak si někdo tak dokonalý může o sobě myslet něco takového? Nevěřil, že by Louis dokázal provést něco tak strašného, že by si nezasloužil žádný kousek štěstí. Chytil jej za paži, která vykukovala zpod peřiny, a silně mu ji stiskl.

„Nejsem pro něj dost dobrý, nejsem krásný, jsem jen hloupý a ošklivý, nicka, co by z toho měl? Jistěže dá přednost jí. Ona je krásná, chytrá a vtipná. Miluje ho a on miluje ji..." zcela ignoroval Zaynova předchozí slova a ztrácel se ve svých úvahách. Oči již měl otevřené, zíral jimi do zdi před sebou a čelo se mu krabatilo, jak přemýšlel nad svým životem a vyhlídkami.

„Nezasloužím si být milován někým, jako je on. Nikdy jsem nic nedokázal, hloupě jsem doufal a nakonec všechno podělal. Mohli jsme být aspoň kamarádi, ale já ho svedl, nechal jsem ho, aby mě ošukal. Já ho donutil, aby mě ošukal. A potom jsem nedokázal čelit všem těm výčitkám. Jistěže je má. Nikdy se o kluky nezajímal a já jsem mu pak provedl tohle a-" Klidně by pokračoval i dál, ale to by jej Zayn nesměl zastavit svými rty, které zničehonic přitiskl na ty jeho.

„Co to děláš?" podrážděně se od něj Louis odtáhl, jak jen mu to postel dovolovala. Vzhledem ke své poloze a k tomu, jak blízko se Zayn nakláněl, se však příliš daleko nedostal.

„Snažím se ti ukázat, že to co říkáš, je jen snůška blbostí. Ty si zasloužíš být šťastný, Lou. Harry není jediný chlap na planetě. Když tě nedokáže ocenit on, neznamená to, že tě neocení nikdo. Mně připadáš kouzelný, Louisi." Hluboce se mu podíval do očí, než se znovu sklonil k jeho rtů a již podruhé je políbil. Lehce, jako by byl brunet to nejzranitelnější a nejkřehčí stvoření na světě.

Tentokrát Louis veškeré protesty spolkl, mlčel a je si užíval ten něžný a jemný dotyk. Aby jim oběma zpříjemnil polohu, v jaké se nacházeli, položil si na záda a nechal Zayna, ať si přeleze nad něj. Automaticky si jej za pas přitáhl více na sebe. Tíha cizího těla byla najednou tak příjemná. Bezděky se mu zpod zavřených víček vykutálelo několik osamělých slz. Bude Zayn tím, který jej jako mnoho předchozích utěší na jednu noc a pak opět z jeho života odejde?

„Louisi," zamumlal černovlasý muž od jeho rtů mezi jedním z dalších dlouhých a něžných polibků, „já," vydechl a odtáhl se, aby mohl říci, co měl na srdci, „já, možná to směřuje špatným směrem. Ne, že bych nechtěl, Lou, ale bojím se, že to není to, o co teď stojíš..." Krátce pokroutil hlavou.

Louis mu uplakanýma očima hleděl do tváře, než k ní natáhnul svou dlaň a polaskal ji. Zaynovo malé strniště jej příjemně píchalo do dlaně a hnědé oči s hustými černými řasami na něj tázavě hleděly. „Jsi tak neuvěřitelně ohleduplný a romantický," uchechtl se tiše Louis a fascinovaně na černovlasého hleděl. „Myslíš, že bys takový dokázal být i... i při tom?"

Zayn přikývl a znovu tak svými drobnými vousky poškrábal Louisovu dlaň. „Samozřejmě..." vydechl tiše a stále hledal v Louisových očích odpověď. „Cokoliv si budeš přát."

Brunet se drobně pousmál, než se natáhl nahoru k Zaynovým rtům a políbil je. Černovlasý automaticky rozpohyboval své rty proti Louisovým. „Pak tedy, proč ne."

V rychlosti přidávám další kapitolu. Původně jsem chtěla ještě počkat do zítřka, ale nakonec jsem si řekla, proč ne. :) Snad se vám dnešní kapitola líbila! ;) A doufám, že mi zítra budete držet palce. Čeká mě čtvrtletka z matiky. ;( 

Makkakonka