The Best Man - L.S./Z.T. (CZ) ✓

3. kapitola

Louis si na rameni pohodil cestovní tašku se svými věcmi a lehce nervózně se porozhlédl po opravdu ukázkově přeplněné letištní hale. Takovéto uvítání od Států nečekal. Ano, davy lidí tu bývají normálně, ale že až takhle? Bylo prakticky nemožné v této mase lidí najít jednoho člověka, kterého hledáte, navíc když ani pořádně nevíte, koho že to hledáte. Musí doufat, že tu na něj opravdu někdo bude čekat tak, jak mu Harry sdělil v rychlé zprávě, kterou Louisovi poslal jako odpověď na brunetův příslib účasti na svatbě. Jejich první konverzace po pěti letech – jeden dopis a dvě esemesky, tři, pokud se počítá i Louisovo jednoduché díky.

„Hej, počkej!" ozval se ženský křik někde za jeho zády zrovna ve chvíli, kdy už Louis začínal být zoufalý. Otočil se za hlasem. Pohled mu padl na hubenou ženu s širokým úsměvem na tváři. Kaštanové vlasy jí padaly na ramena a díky slunečním brýlím posazeným na hlavě jí rámovaly obličej. Svižně kráčela směrem k němu s rukama zastrčenýma v předních kapsách svých džínsů.

„Ahoj! Ty jsi Louis, že ano?" vydechla, když dorazila až k němu. Úsměv, při kterém dávala na obdiv svůj perfektní chrup, jí div neroztrhl obličej. Už z holého tónu, jakým na Louise promluvila, bylo brunetovi jasné, že tato žena bude velice upovídané stvoření. A ne, že by takové lidi neměl rád, Niall tomu byl příkladným důkazem, ale dnes opravdu neměl zrovna mluvnou náladu. Zvlášť, když pro něj každá vteřina, se kterou byl blíže k opětovnému setkání s Harrym, představovala čiré utrpení ve vroucím kotli nervozity.

„Jo?" trochu nejistě přitakal Louis a pokýval hlavou. To už k němu žena zdvořile natahovala ruku. „Jsem Eleanor. Eleanor Calder. Ráda tě poznávám."

„Těší mě. Louis Tomlinson," oplatil jí Louis zdvořilost a pokusil se o nenucený úsměv. Za zdárný výsledek by v tu chvíli však ruku do ohně nedal. Pokud však ve svém pokusu selhal, Eleanor to buď nepostřehla, nebo na sobě nedala znát.

„Čekám tu na tebe. Jsem Taylořina kamarádka. A Harryho samozřejmě taky," zasmála se. „Mám tě hodit k nim domů," pohodila rukou v dokreslujícím gestu a zamrkala. Louis kývl hlavou na srozuměnou. „Tak půjdeme?" přešlápla Eleanor na místě a zachichotala se a ukázala rukou za sebe směrem k východu.

„Jo jasně."

„Tak fajn," obdařila jej Eleanor oslnivým úsměvem, než s dalším zachichotáním vyrazila směrem vpřed. A Louis měl co dělat, aby ji mezi všemi těmi lidmi okolo neztratil z dohledu.

***

Louis seděl v autě na sedadle spolujezdce a díval se z okna. Prohlížel si okolní krajinu a industriální prvky v ní. Bylo to něco jiného, než v Anglii. Dokonce to bylo něco jiného, než na co si vzpomínal ze své první návštěvy Spojených států. Pravdou je, že tehdy jako turista obdivoval opačnou stranu federace a snažil se držet co nejdál od místa, kde by se mohl setkat s Harrym. Tehdy jej nechtěl za žádnou cenu vidět. Byl naštvaný a přesvědčoval sám sebe, že život bez něj v pohodě zvládne, že žádného Stylese k ničemu nepotřebuje. Až čas mu ukázal, že něco takového je zcela nemožné.

Vytrhl se ze vzpomínání a svůj pohled stočil z postranního okýnka před sebe. Čelním sklem sledoval ubíhající patníky podél silnice, stejně jako kufr červeného auta několik metrů před nimi. Chvíli mu trvalo, než zaregistroval Eleanořino neustálé pokukování jeho směrem a potutelný úsměv, který jí sídlil a tváři.

„Co?" nakrčil nechápavě nos a natočil hlavu, aby si ji mohl prohlídnout. Prvních několik minut jízdy a v době, kdy s dostávali z letiště k autu, Eleanor nezavřela pusu a neustále se jej na něco vyptávala. Když po půl hodině v autě dala pokoj a soustředila se už jen na řízení, byl Louis rád. Teď si však nebyl jistý, zdali byly lepší její neustále dotazy. Ty její pohledy nyní, ty byly zvláštní.

„Nic nic," nahlas se zasmála, než lehce naklonila hlavu do strany. „Jen... jsi pěknej kluk, víš to?" Zářivě se usmála a mrkla na něj.

Louis se v rozpacích zamrvil na sedadle. „Tak díky?" řekl nejistě. Absolutně nevěděl, co si o Eleanořiných slovech myslet.

„Máš přítelkyni?" vyhrkla Eleanor po chvíli, a když jí došlo, jakým způsobem otázku vyslovila, kousla se do rtu. Avšak nic to nezabránilo tomu, aby její úsměv přetrvával.

„Ne," suše odpověděl Louis. Všechno mu začínalo docházet. Bude muset téhle ženské zmařit naděje dřív, než se o něco pokusí. Ne, že by nebyla krásná, to ne. Určitě se najde chlap, který její vnady ocení, ale on to zkrátka nebude. A ona by to měla zjistit co nejdřív, protože jinak mu nedá celý týden pokoj.

„Oh, to je mi líto," hraně si povzdechla Eleanor. Ve skutečnosti jásala štěstím, protože ano, tenhle Louis Tomlinson se jí zkrátka líbil. A to opravdu, ale opravdu hodně. „Ale tak, třeba si tu nějakou holku najdeš, hm? Taylor má spoustu pěknejch kamarádek," usmála se a vědoucně na muže vedle sebe mrkla.

„To bez pochyb má, tebe nevyjímaje, ale řekněme, že mám větší zájem o její hezký kamarády," věnoval jí Louis potutelný úsměv.

Eleanor se na chvíli odmlčela, než se smutně zakabonila. „Ty jsi gay?" více konstatovala, než se ptala.

„Už to tak bude," ušklíbnul se Louis nad její grimasou. Ona se na něj se zklamaným povzdechem obrátila a pokroutila hlavou. „Já mám na tohle zkrátka smůlu. Kdybych to měla počítat, tak se snad ani nedopočítám... Proč musíte být všichni teplí?" zaúpěla a lehce praštila pěstí do volantu. „Nic proti," dodala pak.

„Neboj, všichni určitě nejsme," zasmál se brunet nahlas. Kéž bychom byli.

„No a tak... přítele máš?" snažila se Eleanor navázat na předchozí konverzaci odlehčeným tónem, který by nedával znát její zklamání.

„Ne," zakroutil Louis hlavou a odvrátil se.

„Třeba budeš mít, až budeš odjíždět. Harry pár takových přátel má," oznámila mu.

„Opravdu?" překvapeně zamrkal Louis. Že by se Harryho postoj od posledně trochu změnil?

„Jo jo. Já o tom vím moc dobře. Stejně jako u tebe jsem u nich taky nepochodila... Mám zkrátka pech," pokrčila rameny a zatřásla hlavou, než se podívala do zrcátka a začala odbočovat.

„Jak je to ještě daleko?"

„Asi dvacet minut jízdy," zamumlala Eleanor po krátkém pohledu na digitální hodiny v palubní desce.

„Fajn."

Snad jsem vás dnešní aktualizací potěšila. Sama bych po dnešku potřebovala něco pořádného ke čtení, u čeho bych se zrelaxovala. Za Eleanor se na mě prosím nezlobte. Můžete hádat, jak moc velkou roli bude mít její postava v příběhu a co všechno ovlivní, zdali vůbec. ;) A příště už se můžete těšit na Harryho! ;)

P. S. Z celého srdce doufám, že už se to v pohodě zveřejnilo. Takovýhle problémy s aktualizací jsem neměla už pěkně dlouho. Snažím se to sem hodit už od středy. -_- Čímž se vám také omlouvám, že jste museli čekat déle, než obvykle. :/ 

Makkakonka