IN THE CITY || Fanfiction

5. chapter ♦ I can't take you home

Sledovala jsem Harryho, který se rozešel k nějaké skupince lidí, která se zrovna něčemu smála. Stoupl si vedle jedné blondýnky, kterou objal jednou rukou kolem pasu, čímž si jí k sobě přitáhl. Když blondýnka zaregistrovala jeho přítomnost, nadšeně se usmála a natáhla se k němu, aby ho mohla dlouze políbit. Harry jí polibek oplatil a jak se zdálo, tak jim bylo naprosto jedno, že v místnosti jsou ještě nějací lidé. Tiše jsem si pro sebe povzdychla a přemýšlela, co teď. Rozhlédla jsem se, abych se rozhodla, co dál. Došlo mi, že tenhle dům bude určitě dostatečně velký na to, abych našla nějaké klidné místo, kde přečkám do doby, než mě odveze domů s tím, že jsme byli na prohlídce Londýna. Rozešla jsem se k prvním dveřím, které jsem uviděla, ale přitom málem do někoho narazila, naštěstí jsem na poslední chvíli uhnula.

„Ty jsi ta nová, že jo? Audrey?“ uslyšela jsem najednou hlas, přičemž jsem se podívala na osobu, se kterou jsem se před chvilinkou málem srazila. „Chodíme spolu na matematiku, pokud se nepletu.“ řekla Tiffany, přičemž si přehodila svoje dlouhé vlasy natočené ve velkých vlnách přes rameno. „Mimochodem, jsem Tiffany.“ představila se a přitom natáhla ruku před sebe.

„Ehm, jo. Audrey.“ přikývla jsem na důkaz toho a potom jsem si s ní trochu nejistě podala ruku, potřásly jsme si rukama. Podívala jsem se přes rameno Tiffany, když jsem zaslechla, jak se několik lidí hlasitě směje za jejími zády.

„Asi tu nikoho ještě neznáš, co? Pojď, představím tě pár lidem.“ pobídla mě s úsměvem a přitom mávla rukou, abych jí následovala do pokoje, ze kterého právě vyšla. Šla jsem za ní, přičemž se mi zdálo divné, že je na mě taková milá. Dianne mi říkala o ní hodně věcí a navíc mě varovala, ať se mám před ní na pozoru, že nikdy nic nedělá bez důvodu. Právě teď mi probíhalo její varování hlavou, ovšem nic špatného na tom, že mě Tiffany seznámí s pár lidmi, jsem neviděla. „Takže, tohle je Rose, Maisha, George, Bessie, Adan a Dean.“ představila mi skupinku lidí sedící na velké pohovce ve tvaru U, pokaždé ukázala na osobu, jejíž jméno řekla. Upřímně, věděla jsem, že si jejich jména stejně nebudu pamatovat, už jenom kvůli tomu, že jsem nikdy na ně neměla dobrou paměť. „Lidi, tohle je Audrey.“ představila mě a potom popostrčila, abych se posadila k nim.

„Jenom si dojdu odskočit.“ zamumlala jsem a přitom vstala, což mi dalo docela námahu, protože jsem seděla na zemi, navíc jsem v sobě měla pár skleniček alkoholu. Původně jsem vůbec nechtěla pít, ale potom si každý chtěl přiťuknout na seznámení a pak nějak to šlo samo. To, že jsem byla pod vlivem alkoholu, nejspíš způsobilo to, že jsem hrála s ostatními flašku. Hru, kterou bych v žádném případě za střízliva nehrála. Měla jsem štěstí, že se na mě otočila jenom jednou a to jsem si vybrala pravdu, přičemž jsem odpověděla na otázku, která nebyla zase tak hrozná jako u ostatních. Překvapivě nebyla ani moc osobní, ani se v ní neptali na můj sexuální život.

Vydala jsem se ke dveřím, přičemž jsem se vyhnula skleněné flašce ležící na zemi, ve které předtím byla pořádně drahá whiskey, teda alespoň to říkal Dean, který tu flašku prý ukradl z tátových tajných zásob. Vyšla jsem na chodbu, na které byla tma, proto jsem začala hmatat po vypínači, o kterém jsem předpokládala, že bude hned vedle dveří. Místo toho, jsem ovšem zavadila rukou o kytku ve váze, kterou jsem převrhla. Naštěstí jenom na stůl, tudíž se nerozbila. Tiše jsem se pro sebe zasmála, protože mi to v tu chvíli přišlo strašně vtipný.

„To myslí vážně?“ uslyšela jsem za sebou známý hlas ve chvíli, kdy se na chodbě rozsvítily světla. Otočila jsem se a uviděla Harryho, který ke mně mířil docela s naštvaným výrazem. „V tomhle stavu tě nemůžu odvést domů!“ řekl naštvaně, přičemž najednou stál vedle, svůj pronikavý pohled upřený na mě. Jen jsem pokrčila rameny a nevinně zamrkala, byla to ta poslední věc, která mě v tuhle chvíli zajímala. Stejně jako to, co by řekla mamka nebo Greg na můj stav. „Pojď.“ rozkázal a přitom mě chytil za paži, nespokojeně jsem se zamračila.

„Ještě nechci jít, my hrajeme-“ chtěla jsem pokračovat, ovšem on se rozešel směrem ke dveřím a mě táhl za sebou, nezbývalo mi nic jiného, než následovat ho, protože měl o dost větší sílu než já. Nešikovně jsem za ním klopýtala, protože jsem měla podpatky a přitom se ještě trochu motala.

„Nasedni.“ řekl stroze, když jsme došli během chvilinky k jeho autu, které předtím odemkl. Otevřel mi dveře a pomohl mi nasednout dovnitř, potom je zase za mnou zavřel. Když jsme už jeli, jediná věc, která rušilo ticho v autě, bylo moje tiché broukání. Hlavu jsem měla opřené o okýnko, přičemž jsem se koukala ven na ostatní auta, jedoucí na stejné silnici jako my. Harry jel zase rychle a předjížděl pomalejší auta před námi, nejspíš měl rád rychlou jízdu, jinak jsem si to nedokázala vysvětlit. Z ničeho nic sjel z dálnice a po chvíli zastavil, trochu jsem se zamračila a podívala se na něho.

„Snad sis nemyslela, že tě takhle odvezu domů.“ ušklíbl se a vystoupil z auta, hned na to, jsem udělala to samé já. Mé tělo ovál studený vítr, venku už byla tma, jediná věc, která osvětlovala tohle místo, byly pouliční lampy. Byli jsme na kraji nejspíš u nějakého parku, protože přede mnou jsem viděla siluety stromů a cestu, která vedla do ztracena. „Sedni si.“ řekl Harry a přitom naznačil na místo vedle sebe, seděl na staré dřevěné lavičce, která byla popsaná různými nápisy. Posadila jsem se vedle něho a přitáhla si ruce blíž k tělu, protože mi začala být z ničeho nic zima. Kdybych tady byla v tuhle pozdní dobu sama, nejspíš bych se bála, že mě někdo přepadne, ale s Harrym jsem se nebála, protože jsem pochybovala, že by někoho napadlo přepadnout, někoho jako Harry. Nevím proč, ale přišlo mi, že u ostatních vyvolá respekt už jenom svým pronikavým pohledem. Ticho, které panovalo mezi námi, najednou přerušilo vyzvánění mého telefonu. Vytáhla jsem ho z malé kabelky, kterou jsem měla přehozenou přes rameno. Podívala jsem se na displej a přečetla si, kdo mi volá, Daniel. Kousla jsem se do rtu a sledovala svůj zvonící telefon, přemýšlela jsem, jestli to mám vzít nebo ne.

„Zvedneš to nebo budu muset pořád poslouchat to příšerný vyzvánění?“ podíval se na mě trochu pobaveně Harry, přičemž se opíral lokty o kolena, kvůli čemu byl nepatrně nakloněný dopředu. Protočila jsem oči a zmáčkla červené tlačítko, čímž jsem odkázala Daniela do hlasově schránky, necítila jsem se na to, abych s ním teď mluvila. Vzhlédla jsem a podívala se na Harryho, nechápala jsem, co má proti mému vyzvánění, které se najednou ozvalo znovu. Naše pohledy se na moment střetly, když se znovu otočil na mě, jakmile znovu uslyšel můj vyzváněcí tón. „Nechci ti radit, ale nejspíš bys to mělo zvednout.“ řekl a tím přerušil náš pohled, který trval jen pár vteřin, ovšem mě připadal jako hodin. Jen jsem zavrtěla hlavou, abych to vyhnala z hlavy a potom zmáčkla zelené tlačítko, přijala jsem hovor.

„Ahoj, Dee.“ uslyšela jsem Danielův hlas, když jsem si přiložila telefon k uchu. Dee mě oslovoval jenom on, musela jsem se nad tím trochu pousmát. „Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudil nebo tak, nemyslel jsem, že je tak pozdě a-“ mluvil by určitě dál, kdybych ho nepřerušila.

„Nevzbudil si mě. Co se děje?“ zeptala jsem se a přitom jsem si snažila nešlapat na jazyk, sice mi studený vzduch trochu pomohl pročistit hlavu, pořád jsem cítila alkohol v krvi.

„To jsem rád.“ řekl a já si byla jistá, že se určitě přitom usmál. „Mike jede zítra do Londýna na víkend, takže mě může vzít sebou. Vím, že je to na poslední chvíli, ale-“ znovu chtěl určitě pokračovat dál, ovšem já mu znova skočila do řeči.

„Vážně? To je skvělý. Kdy tě mám zítra čekat?“ zeptala jsem se a potom si vyslechla jeho odpověď, že přijede kolem poledne, pokud někde nebude zácpa, nebo tak. „Dobře, budu se těšit. Taky tě miluju.“ řekla jsem a poslední tři slova byly vysloveny tlumeným hlasem, protože jsem chtěla, aby je slyšel jenom Daniel, ovšem podle pohledu Harryho jsem poznala, že je zaslechl taky. 

---------------------------------------------------------------

♦ Nová část je tady, doufám, že se vám líbila :) Jinak v další by se to už mělo rozjet, teda alespoň v to doufám. Jinak moc děkuju za překročení 1000 přečtení, mám z toho vážně radost! :)

♦ Jinak jsem moc vděčná za votes a komentáře, byla bych ráda, kdyby jste se rozepsali, moc by mě to potěšilo! :)) Jinak ptám se znovu, chtěli by jste i pohled Harryho nebo ne? :)