IN THE CITY || Fanfiction

26. chapter ♦ We are here

Vytáhla jsem si sluchátka z uší, jakmile auto projelo velkou otevřenou bránou do zahrady po štěrkové cestě. Byla jsem ráda, že už jsme konečně na místě, protože cesta mi připadala víc, než nekonečná. Nechápala jsem, proč se mi nepodařilo usnout, ani na jednu pitomou minutu. Čas jsem si zkracovala aspoň tím, že jsem poslouchala písničky.

„Tak, jsme tu.“ oznámila mamka s úsměvem na tváři, přikývla jsem na souhlas a odpoutala si pas, který mi celou cestu překážel. Jakmile Greg zastavil na plácku před chatou, otevřela jsem dveře a vystoupila ven z auta. Zalapala jsem po dechu, když jsem uviděla obrovský dům s velkými skleněnými okny obložený dřevem, což byla možná jediná věc, díky čemu se tomu dala říkat chata. „Líbí?“ zeptala se mě mamka, která se z ničeho nic objevila po mém boku.

„Čekala jsem to úplně jiné.“ přiznala jsem popravdě, ale asi mě mělo napadnout, že to nebude nějaká malá chatička, když jsem věděla, že Greg má peněz na rozhazování. „Ale tohle je lepší, mnohem lepší.“ dodala jsem hned na to a taky se musela k tomu usmát, jelikož jsem si dokázala naprosto živě představit, jak si budu číst vzadu na zahradě, když bude hezké počasí, což mělo být.

„Věděla jsem, že se ti tu bude líbit.“ řekla mamka, načež se jenom trochu odmlčela. „Pojď si vzít tašku.“ pobídla mě, a hned potom se sama vydala ke kufru auta, odkud vytáhla mojí sportovní tašku, kterou mi hned rovnou podala.

„Díky.“ řekla jsem jí jednoduše, a pak se rozešla ke vstupním dveřím, které byli otevřené díky tomu, že Greg šel už nejspíš vevnitř. Cestou jsem se porozhlédla a zhluboka se nadechla. Líbilo se mi, jaký tady byl klid na rozdíl od Londýna, kde bylo neustálé rušno, ovšem to taky mělo něco do sebe. Došlo mi, že tu zatím není žádné jiné auto, tudíž Liam se s tou Theou, nebo jak se jmenovala, museli někde zastavit, jak říkala mamka. A Harry s jeho tátou měli přijet až večer, kvůli tomu, že se odněkud vraceli letadlem a přílet měli až někdy pozdě.

Když už jsem stála před dveřmi, tak jsem si trochu očistila boty o rohožku, a pak vešla dovnitř do obří místnosti, která byla obložená dřeven. Místnosti dominoval velký krb kolem, kterého byla pohovka a několik křesla. V zadní části jsem viděla kousek kuchyně a stůl s jídelními židlemi. Celé to působilo luxusně, ale zároveň to mělo takový přírodní nádech a člověk si v tom připadal příjemně.

„Pokoj budeš mít nahoře, druhé dveře napravo.“ oznámil mi mile Greg, který zrovna scházel po schodech z prvního patra dolů. Přikývla jsem na souhlas a trochu se usmála, postupně se mi představa stráveného víkendu tady začínala líbit, akorát jí trochu kazil Harry, protože mě děsilo to, co se všechno mohlo stát. Vždycky, když jsem byla s ním, tak jsem si připadala, jako kdybych vůbec racionálně nepřemýšlela, jako kdyby můj mozek jednoduše zmizel.

„Dobře, děkuju.“ řekla jsem tak, aby mě slyšel, a potom se rozešla nahoru, přičemž jsem se mu na schodech musela vyhnout. Jakmile jsem se ocitla v prvním patře, tak jsem se porozhlédla po dlouhé chodbě, ale nakonec jsem upřela pohled napravo a odpočítala si druhé dveře, ke kterým jsem se nakonec rozešla. Ještě předtím, než jsem vešla dovnitř, jsem se ujistila, že to jsou ty správné.

„Páni.“ zašeptala jsem tiše, jakmile jsem uviděla pokoj, který mi připadal jako z nějakého časopisu. Nechala jsem sklouznout tašku z mého ramena a položila jí na zem, potom jsem se rozeběhla a skočila na obří postel, na které byla hromada polštářů všelijakých odstínů béžové a zelené barvy.

♦

„Audrey! Pojď dolů!“ zavolala mamka a já si tiše povzdychla, jelikož se mi nechtělo vylézat z postele, ve které jsem si už nejméně přes dvě hodiny četla. Nakonec jsem se vyhrabala ven, ale ještě předtím, než jsem vyšla z pokoje, jsem si přes hlavu přetáhla tmavě modrou mikinu, protože mi byla docela zima. „Audrey!“ ozvala se ještě jednou mamka a já protočila oči, jelikož jsem zrovna otvírala dveře.