IN THE CITY || Fanfiction

35. chapter ♦ You will see

O dva měsíce později

Seděla jsem ve velkém pohodlném křesle, které mělo světle krémový odstín, tudíž krásně ladilo se zařízením místnosti. Čekala jsem na to, až mamka vyjde z kabinky, ve které si právě teď oblékala své svatební šaty. Nemohla jsem uvěřit, že tohle je už poslední zkouška jejích šatů před svatbou, do které chyběl už jenom týden. Jakmile jsem ucítila, jak mi zavibroval telefon v kapse, vytáhla jsem ho a podívala se na displej, na kterém byla fotka Harryho. Nepatrně jsem se usmála, a pak stiskla zelené sluchátko. Přiložila jsem si telefon k uchu.

„Ahoj.“ pozdravila jsem ho, načež jsem vstala, protože při telefonování jsem vždycky musela chodit. Byl to takový můj zlozvyk, nebo jak to říct. „Co potřebuješ?“ zeptala jsem se ho po krátkém odmlčení, během čeho jsem přecházela po místnosti sem a tam. Kromě mě tady ještě byly tři mamky kamarádky, které seděly u stolu a listovaly časopisy. Měla dorazit i Thea, ale vzhledem k tomu, že měla přednášku, tak nemohla přijít.

„To nemůžu jen tak zavolat svojí přítelkyni?“ odpověděl mi otázkou, přičemž pobavení pohrávalo v jeho hlasu. Zvedla jsem koutky do širokého úsměvu, během čeho jsem si pohrávala s lemem mé tmavé sukně.

„Ehm, můžeš, ale vzhledem k tomu, že mi voláš vždycky jenom, když něco potřebuješ…“ řekla jsem, přičemž jsem nechala má slova vyznít do ztracena. Slyšela jsem přes reproduktor Harryho smích, ani ne vteřinu potom znovu promluvil.

„Fajn, máš pravdu.“ pronesl a já se otočila směrem k mamčiným kamarádkám, protože jsem slyšela, jak se něčemu smějí. „Potřebuju tě vidět. Co kdybych tě tak za půl hodinky vyzvedl a někam bychom zašli?“ navrhl.

„Nemůžu. Jsem s mamkou na zkoušce šatů.“ odpověděla jsem mu, a když se dlouho neozýval, tak jsem promluvila znovu. „Však víš, ta svatba.“ dodala jsem po chvíli, načež jsem se koukla směrem ke kabinkám, jestli už náhodou nevychází mamka.

„Jasně, ta svatba.“ zopakoval po mně. „Úplně jsem na to zapomněl.“ pronesl pár vteřin na to. „Co kdybych tě teda vyzvedl tam? Pokud nemáš potom nic jinýho v plánu.“ řekl a já chvíli přemýšlela, jestli by to šlo, protože pak jsme měli jít na pozdní oběd, ale byla jsem si jistá, že se mamka jistě beze mě obejde, když tu má svoje kamarádky.

„Jo, to zní fajn.“ oznámila jsem nakonec, načež jsem mu nadiktovala adresu svatebního salonu. „Tak budu tě čekat. Měj se.“ rozloučila jsem se s ním, a pak zavěsila. Telefon jsem si zastrčila zpátky do kapsy, a pak zamířila ke křeslu, ovšem zastavila jsem se v moment, kdy vyšla mamka z kabinky v krásný bílých šatech. Vrchní část byla krajková, stejně tak i tříčtvrteční rukávy. Sukně se postupně dolů rozšiřovala a vypadala čím dál tím nadýchaněji. Neubránila jsem se úsměvu na tváři.

„Tak co?“ zeptala se mamka s širokým úsměvem na tváři, přičemž udělala otočku. Vypadala strašně šťastně, díky čemu jsem byla šťastná i já. Byla jsem ráda, že si našla někoho, jako je Greg. Byl pro ni něco jako spřízněná duše, navíc ji doopravdy miloval, stejně tak jako ona jeho, což se dalo poznat z těch pohledů, úsměvů a drobných nevinných doteků.

„Vypadáš krásně, mami.“ řekla jsem upřímně neustále s úsměvem na tváři, načež jsem udělala pár kroků vpřed. Už jsem se na ní nedívala jenom já, koukali na ní taky i její kamarádky, které během chvíle stáli kousek ode mě. Po chvilce se dokonce objevila i majitelka obchodu, která přišla z vedlejší místnosti.

„Audrey má pravdu.“ pronesla jedna z mamčiných kamarádek, která měla dlouhé blond vlasy. Ostatní jen přikývly na souhlas, což jsem viděla jen periferně. Mamka zvedla koutky ještě do většího úsměvu, pokud to bylo vůbec možné, načež se na sebe podívala do obrovského zrcadla.