IN THE CITY || Fanfiction

13. chapter ♦ It was just a bet

„Takže, ty mi odpovíš na otázku, kterou ti položím a za to ti řeknu význam jednoho z tetování.“ řekl Harry a přitom se na mě podíval. Očekával mojí reakci. Zamyslela jsem se a přitom se trochu zamračila, protože se mi to moc nezdálo.

„Dobře, ale mám jednu podmínku. Budu moc odpovídat jenom ano nebo ne.“ řekla jsem svůj požadavek, který jsem nehodlala v žádném případě měnit. Buď bude souhlasit anebo ne, což by znamenalo, že tahle naše hra se neuskuteční.

„To zní fér.“ přikývl na souhlas a pak si prohrábl vlasy. Všimla jsem si, jak mu stékají drobné krůpěje potu po čele. Vy výtahu bylo pořád větší horko, což se mi snad už zdálo nemožné. I na Sahaře určitě muselo být o trochu chladněji. Najednou jsem si vzpomněla na zbytek pití v mém batohu, který jsem měla díkybohu sebou. Rychle jsem se pro něj natáhla a bylo mi jedno, že to bylo přes Harryho, který se na mě docela překvapeně koukal.

„Naše záchrana.“ vysvětlila jsem mu, když mi věnoval nechápavý pohled. Sedla jsem si zpátky do tureckého sedu a přitom si upravila sukni tak, aby nic neodhalovala. Otevřela jsem batoh a vytáhla z něho pet flašku, ve které bylo asi tak čtvrt litru vody, ale to i teď bohatě stačilo. Pak jsem zašmátrala ještě dál a vyndala balíček gumových medvídků, který jsem si koupila o polední pauze, ale nestihla ho ani otevřít.  Potom, co jsme se oba trochu napili, aby nám zbylo případně i na pozdější dobu a otevřeli sáček s medvídky, jsme se rozhodli začít.

„Tak, ten Daniel je tvůj první kluk?“ položil po chvíli ticha otázku. Čekala jsem, že se bude ptát na nějaké osobní, ovšem nepředpokládala jsem, že se k tomu odhodlá tak brzo. V ten moment jsem byl doopravdy ráda, že mám odpovídat jenom ano a ne, protože mu to omezilo nějaké otázky. Polkla jsem gumového medvídka, kterého jsem měla v puse a pak odpověděla.

„Ne.“ řekla jsem jednoduše a vynechala přitom fakt, že Dan byl můj první vážný vztah. Předtím jsem chodila jenom s nějakým Benem ve školce, což byla záležitost jednoho dne. Potom následoval ještě Tobyas na táboře, ale to jsem mohla být asi tak ve třetí třídě, výš určitě ne. „Teď jsem na řadě já.“ pronesla jsem a přejela mu pohledem po hrudi. „Chci vědět, co znamená ten motýl.“ rozhodla jsem se bez váhání, chtěla jsem vědět, proč si nechal vytetovat něco tak velkého skoro přes polovinu břicha.

„Motýl? Nechceš začít u něčeho menšího?“ zeptal se a já rázně zavrtěla hlavou, což ho donutilo se trochu zasmát. „Fajn, byla to sázka.  Myslel jsem, že jí bez problémů vyhraju, ale nějak se to nepovedlo. Proto mi vybrali tetování a nakonec to není zase tak hrozný, jak jsem čekal.“ vysvětlil a já přikývla na souhlas, ovšem trochu zaražená tím, že se nechal donutit do něčeho takového. I kdybych prohrála tu sázku, ať byla o čemkoliv, rozhodně bych si nenechala udělat tak velké tetování, které budu mít po zbytek svého života.

Naše hra pokračovala dál, odpověděla jsem mu na pár otázek ohledně mého osobního života. On mi naopak objasnil pár důvodů jeho tetování, které jsem považovala docela za zajímavé. Nebyly to jenom bezvýznamné blbosti, jak jsem očekávala, což mě překvapilo.

„Jsi panna?“ zeptal se z ničeho nic naprosto normálním tónem hlasu, jako kdyby se mě ptal, jaké je počasí nebo jak se mám. Okamžitě jsem se na něho podívala a trochu vykulila oči.

„Co?“ vykřikla jsem o dost hlasitěji, než jsem měla původně v plánu. Kdybych zrovna pila, jak jsem měla v plánu, nejspíš bych vyprskla pití a přitom se zadusila. Jak se může na něco takového zeptat naprosto běžným tónem hlasu?

„Jestli jsi s někým spa…“

„Buď zticha!“ okamžitě jsem ho přerušila a natáhla jednu ruku před sebe, že kdybych se trochu naklonila dopředu, tak bych mu určitě zacpala pusu, ale to jsem neměla v plánu, protože by za tím našel něco jiného, jak jsem ho za tu chvíli znala. „Naše hra končí! Právě teď.“ oznámila jsem mu rázně a potom položila ruku na místo jako předtím, opřela jsem se zády o zeď výtahu a koukala na dveře před sebe, přičemž jsem se modlila, aby se nahodila elektrika anebo pro nás aspoň přišli.

„No tak, nebuď taková citlivka.“ řekl po chvíli ticha Harry, přičemž se na mě koukl, což jsem věděla díky perifernímu vidění. Já neměla v plánu se na něho otočit, aspoň ne nějakou tu chvíli. „Já bych se s tebou o svoje sexuální zkušenosti klidně podělil.“ dodal hned na to, což mě donutilo se na něho kouknout.

„Tomu věřím, ale problém je v tom, že je slyšet nechci. Ani náhodou.“ zamračila jsem se na něho a založila si přitom ruce na hrudi. Pak jsem se otočila a znovu se dívala na kovové dveře od výtahu přede mnou, jako kdyby to byla ta nejzajímavější věc, co jsem kdy viděla.

„A kdo říkal, že ti je chci říct?“ pronesl hravě a hned na tom jsem ucítila, jak jeho ruka putovala na mé koleno, kde jí položil. I když můj mozek křičel, abych se pohnula nebo mu ruku odstrčila pryč, moje tělo se nepohnulo, ani o kousek. Jediné, co jsem cítila, bylo, jak se mi zrychlil tep srdce a jak jsem začala rychleji a mělčeji dýchat. Po chvíli, která mi přišla nekonečná, začal posouvat ruku nahoru po mém odhaleném stehně. Sledovala jsem každý jeho pohyb, dokud jsem si náhle plně neuvědomila, co se děje. Okamžitě jsem vyskočila na nohy, až jsem přitom divila, že jsem nenarazila do dveří výtahu na protější straně. Můj pohled okamžitě směřoval na něho, trochu jsem se zamračila a snažila se trochu vzpamatovat a uklidnit, než jsem stačila něco říct, ozvalo se hlasité cvaknutí. Hned vteřinu na to naskočily světla a výtah se rozjel.

„Díky bohu.“ zamumlala jsem si pro sebe a pak se otočila na Harryho, který právě vstal ze země a přetahoval si přes hlavu tričko. Když si ho zrovna dooblékl výtah se zastavil a dveře otevřely, díky čemu mě ovál studený vzduch, což bylo příjemné. Udělala jsem krok vpřed a vešla do bytu.

„Audrey!“ uslyšela jsem najednou hlas mamky, koukla jsem se tím směrem a uviděla jí, jak se blíží ke mně. „Jak to, že jsi nezvedala telefon? Volala jsem ti nejméně tisíckrát.“ řekla a pevně mě přitom objala. „Jsem ráda, že jsi v pořádku.“ dodala tiše a potom se ode mě odtáhla, teprve až v tenhle moment zaregistrovala Harryho.

„Vybila se mi baterka.“ přiznala jsem popravdě a potom taky krátce pohlédla na Harryho, ovšem potom jsem se otočila na mamku, která se na mě dívala takovým způsobem, kterým mi naznačovala, že mám vysvětlit, co se děje. „A protože se mi udělala trochu špatně, tak mě Harry chtěl doprovodit domů a pak vypadla elektrika, tudíž jsme se zasekli ve výtahu.“ vysvětlila jsem jí stručně a Harry, který stál teď po mé pravici, souhlasně přikývl.

„Ve výtahu?“ zopakovala, než mávla rukou směrem ke kuchyni. „Pojďte. Musíte se napít a dát si něco k jídlu. Je tu ještě zbytek toho, co Torrey uvařila odpoledne.“ řekla mamka a střídavě na nás koukla.

„Ne, děkuju. Měl bych už jít domů. Je docela pozdě.“ promluvil z ničeho nic Harry a já se trochu pousmála, jelikož jediné, co jsem teď chtěla udělat, bylo dát si pořádnou sprchu a zalézt do postele a nikdy z ní nevylézt.

„To máš pravdu, je pozdě. Neměl by si už nikam jezdit, určitě si unavený. Můžeš přespat v pokoji pro hosty nahoře.“  navrhla mamka, nad čímž jsem se trochu zamračila, doufala jsem, že Harry odmítne, ale podle jeho výrazu ve tváři jsem poznala, že to nemá v plánu.

----------------------------------------------------------

♦ Tak, dneska jsem dopsala novou část :) Chci vám moc poděkovat za vaše dokonalé komentáře a za tak velký počet votes. Ani netušíte, jak moc mi to dokáže zvednout náladu :))

♦ Jinak tahle část je věnovaná osobě, které jsem to slíbila PS: Nezapomněla jsem :D