IN THE CITY || Fanfiction

Epilog

O několik let později

"Dobré ráno." pozdravila jsem Nialla, jakmile jsem vešla do kuchyně, kde to vonělo smaženou slaninou. Široce jsem se usmála, když jsem si všimla prostřeného stolu. Takhle to vypadalo u nás doma každou neděli.

"Dobré ráno, princezno." řekl mi, a pak se na mě krátce podíval, přičemž mu na tváři pohrával úsměv. Nakonec se začal zase věnovat vaření. Přešla jsem k němu a zezadu ho objala. Přitiskla jsem se k němu a opřela se o jeho záda. "Zase si mi ukradla tričko?" zeptal se mě hravě.

"Mhm." zamumlala jsem, a potom ho políbila na lopatku. Neměl na sobě tričko, vlastně jedinou věc, kterou měl na sobě, byly šedé tepláky. "Jsou totiž na spaní strašně pohodlný." dodala jsem na vysvětlenou a on přikývl.

"To ti věřím a upřímně? Ani mi to nevadí." řekl a já překvapivě povytáhla obočí. "Vypadáš v nich totiž sexy." dodal. Krátce jsem se zasmála, a pak ho znovu objala. Položila jsem mu ruce na břicho a postupně s nimi pokračovala výš a výš.

"Nechceš s něčím pomoc?" zeptala jsem se ho nevinně.

"Ne, radši si jdi sednout ke stolu a nerozptyluj mě. Ještě tu něco spálím." okřikl mě.

"Fajn." odpověděla jsem a protočila oči. Políbila jsem ho letmo na tvář, a pak se posadila k malému kruhovému stolu. Přitáhla jsem si kolena k hrudi a podívala se na noviny, které ležely na stole. Rozhodla jsem se, že si je přečtu, abych zkrátila čekání na snídani.

"Ty jsi byl ráno nakoupit?" položila jsem Niallovi otázku, když jsem si všimla, že datum vydání je dnešní. Nemusela jsem dlouho čekat na odpověď. Niall promluvil skoro hned, aniž by se otočil ke mně.

"Jo." řekl, a pak mluvil dál. "Neměli jsme nic v ledničce, tak jsem musel dojít něco koupit." vysvětlil a já přikývla na souhlas. Nakonec jsem se natáhla pro džbán s džusem a nalila si trochu do skleničky. Měla jsem žízeň.

"A pokročil si včera nějak v seminárce?" zeptala jsem se ho se zájmem. Tázavě jsem povytáhla obočí. S Niallem jsem se seznámila na univerzitě ve Francii, kde jsme oba byli jako výměnní studenti v rámci jednoho vzdělávacího programu. Vzhledem k tomu, že jsme to tady ani jeden pořádně neznal, jsme si pomáhali a nakonec to skočilo tak, že jsme se do sebe zamilovali. Teď jsme měli společný menší byt v centru Paříže a Niall studoval poslední ročník vysoké, zatím co já si dala rok pauzu a raději šla na stáž.

"Ne." odpověděl. "Pořád nevím psát, co dál, ale snad to vymyslím." dodal s povzdychem a já přikývla. Odložila jsem skleničku zpátky na stůl a začala listovat novinami.

"Určitě to vymyslíš." řekla jsem a povzbudivě se usmála, i když se na mě nekoukal. "Jestli to má někdo vymyslet, tak jsi to právě ty." povzbuzovala jsem ho dál, a pak přimhouřila oči, když jsem si všimla nadpisu, který mě upoutal na první pohled.

MLADÝ ÚSPĚŠNÝ PODNIKATEL HARRY STYLES ZAKLÁDÁ RODINU

Před pěti lety založil Harry Styles (25) firmu Art Styles Co., která ho finančně zabezpečila do konce jeho života. Před třemi lety se poprvé oficiálně ukázal na charitativním bále v New Yorku s jeho současnou snoubenkou Anabelle Whitson, se kterou teď očekává první dítě. 

Dvaceti čtyřletá bývalá studentka univerzity Yale se podle informací nemůže svého potomka dočkat, stejně jako její snoubenec Harry Styles. Pár prý zvažuje koupi domu za městem, ovšem tato informace není oficiálně potvrzena, stejně jako pohlaví očekávaného dítěte. Až budeme vědět více, rozhodně vás budeme informovat.

Přečetla jsem si článek, a pak se podívala na fotku vedle něho. Na fotce byl Harry, který vypadal pořád stejně, snad až na to, že působil o něco mužněji. Díval se se širokým úsměvem na dívku, kterou zároveň objímal kolem pasu. Vypadl šťastně, stejně jako ta holka, která nejspíš byla Anabelle. Bella působila drobně, měla dlouhé blond vlasy a světle modré oči. Byla opravdu krásná a působila sympaticky. 

Popravdě mě překvapovalo, že Harry bude mít dítě, ale pokud to znamenalo, že je šťastný, tak jsem za to byla ráda. Já taky byla šťastná, vlastně jsem si přišla jako nejšťastnější osoba na světě a to bylo přeci správně, nebo ne?

--------------------------------

♦ Epilog je tady! Popravdě nemůžu uvěřit, že tahle povídka končí, ovšem jsem ráda, jelikož jsem už neměla nápady a jednoduše to nebylo to, co bývalo. Nemluvě o tom, že se chci věnovat jiným povídkám. Doufám, že mě chápete :)

♦ Najednou nevím, co bych měla psát, i když jsem před chvíli toho měla v hlavě opravdu hodně :D No nic :) Opravdu vám moc děkuju za každé přečtení, vote nebo komentář :) Nikdy by mě nenapadlo, že by si ITC oblíbí tolik lidí :) Vážně mě to těší a děkuju neuvěřitelně moc <3

S láskou Charlotte...