IN THE CITY || Fanfiction

31. chapter ♦ Just I can drive you crazy

„Doufám, že nejedeme znova do muzea nebo tak nějak.“ řekla jsem, když jsme už seděli nějakou dobu v autě a projížděli Londýnem. Teď byla nejrušnější část dne, tudíž byl velký provoz a zácpy, ale člověk si na tohle časem zvykne a bere to tak nějak jako samozřejmost každodenního života.

„Ne, ale někdy tě tam vezmu znova.“ odpověděl mi pobaveně, přičemž se na mě krátce koukl, ale potom se věnoval zase dál řízení. Nešlo mi o to, že bych nějak neměla ráda galerie nebo tak, ale přišlo mi divné, že to tam má rád Harry. Tipla bych ho spíš na osobu, která takovými věcmi opovrhuje. „Teď pojedeme na místo, které si určitě hned zamiluješ.“ oznámil tajemně a mě dohánělo k šílenství, že nevím, kam jedeme.

„A řekneš mi konečně, kam jedeme?“ zeptala jsem se ho a přitom na něho koukla. Povytáhla jsem trochu obočí a čekala přitom na odpověď. „Prosím?“zkusila jsem, ale něco mi říkalo, že mi to neřekne. Pobaveně se zašklebil a zavrtěl hlavou.

„Ne, neřeknu ti to.“ pověděl a na jeho tváři byl pobavený úšklebek. Bylo na něm vidět, že si tuhle situaci užívá, ale to by nebyl on, kdyby neměl radost z mé nevědomosti, a to jsem na něm nesnášela, vytáčel mě tím tak, že jsem ho v ten moment chtěla bouchnout nejbližším předmětem po hlavě.

„Vážně ne?“ položila jsem otázku ještě jednou, během čeho do mě něco vjelo. Položila jsem mu ruku na stehno, přičemž jsem pomaličku jela nahoru. Dívala jsem se ven z okýnka a dělala, jakože nic, ovšem neubránila jsem se potutelnému culení.

„Pokračuj dál a já okamžitě otočím auto. Pojdeme ke mně domů a tam budeš moc vesele pokračovat.“ řekl zastřenějším tónem hlasu, spokojeně jsem se pro sebe usmála. Bylo strašně jednoduché najít něco, co na něho platí, byl jako každý typický chlap, i když jsem o tom moc nevěděla, ale to bylo jedno. „Já to myslím vážně, Audrey.“ promluvil po chvíli, kdy jsem pořád pokračovala dál, až jsem byla skoro u jeho rozkroku. Přesně v ten moment jsem i ruku odtáhla.

„Dobře.“ odpověděla jsem mu jednoduše a pokrčila rameny. Sledovala jsem okolí z okýnka, najednou jsme odbočili a vjeli na dálnici, která vedla ven z Londýna, čímž jsem začala být ještě víc zvědavá na místo, kam mě bere.

♦

Jeli jsme dlouho, asi hodinu a půl, teprve až po té době Harry z ničeho nic zabočil na nějakou postranní silnici, která vedla bůh ví kam. Během cesty jsme ani jeden moc nemluvili, Harry vypadal zabraný do řízení a já si broukala tiše písničky, které hrály v rádiu, díky čemu v autě nepanovalo ticho. Netrvalo dlouho a Harry konečně zastavil na nějakém volném plácku, trochu jsem nakrčila obočí, protože jsem neměla ani nejmenší ponětí, kde jsme.

„Počkej, pomůžu ti vystoupit, nebo si zvrtneš i ten druhý kotník.“ pronesl Harry pobaveně předtím, než vytáhl klíčky ze zapalování a strčil si je do kapsy. Pak vystoupil, během pár vteřin už byl u mých dveří, které otevřel. Pomohl mi vystoupit ven a já jeho pomoc s radostí přijala, jakmile se má noha zabořila do písku, konečně jsem pochopila, jak to myslel. Rozhlédla jsem se po okolí a mé vlasy hned začal cuchat příjemný větřík. Pomalu mi začalo docházet, kam mě vzal. „Vezmu tě, dobře?“ zeptal se a já přikývla, protože mě ten kotník bolel, nejspíš jsem si měla vzít ten led a studit ránu aspoň během cesty, třeba mi to pomohlo.

Harry se trochu sklonil a jednu ruku mi dal pod kolena, zatím co tu druhou na má záda, potom mě zvedl jako nic. Pro jistotu jsem si dala jednu ruku kolem jeho krku, a pak se nechala nést. Vydal se vyšlapanou cestičkou do malého kopce, když ho vyšel, tak se nám obou vyskytl překrásný výhled. Stáli jsme skoro na pláži, viděli jsme moře, které potichu šumělo, dík tomu, jak vlny narážely na břeh. Nalevo od nás byly bílé útesy typické pro Anglii a napravo se táhla dlouhá písčitá pláž.

„Páni.“ uniklo z mých rtů tiše, aniž bych o tom věděla. Harry měl pravdu, když řekl, že si tohle místo určitě zamiluju. Líbilo se mi, že tu nikdo nebyl, první domy byly od nás až několik desítek metrů. Pohled jsem upřela na moře a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu.

„Věděl jsem, že se ti tady bude líbit.“ pronesl po chvíli Harry, načež se vydal z kopce po cestičce dolů na pláž. Dával si pozor, aby nezakopl o nějaký kámen, protože ta cesta byla nic moc, byla jen vyšlapaná lidmi, jak tady často chodili.

„Líbit je slabý slovo, je to tu úžasný.“ řekla jsem s úsměvem, a přitom pohlédla Harrymu do tváře, který se taky tvářil spokojeně. Během minutky jsme už byli na pláži, ale Harry mě pořád držel, šel až skoro k moři, když jsme byli asi tak tři metry od něho, tak mě posadil na zem a pak si sám sedl vedle mě, tak, že se naše těla skoro dotýkala. Byli jsme oba potichu a jenom zírali před sebe na moře, tenhle moment měl něco do sebe. Ani jeden z nás neměl potřebu mluvit, tak nějak se to zrovna nehodilo. Aniž bych si to pořádně uvědomila, tak jsme se z ničeho nic drželi za ruce, prsty jsme měli společně propletené.

„To, co jsem řekla na té chatě, jsem neměla říkat.“ promluvila jsem z ničeho nic, aniž bych se podívala na Harryho, který ovšem otočil hlavu a upřel pohled na mě. Odmlčela jsem se, a pak pokračovala dál. „Nebo spíš jsem ti měla věřit, že to nepůjde.“ dodala jsem a tentokrát se také na něho koukla, naše pohledy se střetly.

„To jsi měla. Já mám vždycky pravdu.“ odpověděl mi Harry, přičemž se ušklíbl a já měla, co dělat, abych ho neuhodila pěstí do ramena, jelikož si zase dělal srandu, nemluvě o tom, že opět vyzdvihoval svoje ego. „Ale je dobře, že si to řekla.“ pokračoval dál a jeho výraz ve tváři zvážněl. „Uvědomil jsem si, že chci být s tebou. Že chci, slyšet tvůj smích. Chci, abych byl první osoba, na kterou si ráno po probuzení vzpomeneš.“ řekl a jeho slova mi doslova vyrazily dech. Pomalu se začal ke mně naklánět blíž, nebyla jsem schopná uhnout, vlastně jsem ani nechtěla. „Chci být ten, kdo tě bude dohánět k šílenství ve všech směrech.“ jeho hlas byl postupně tišší a tišší. Když byla jeho tvář jen necelý centimetr od té mé, tak se zastavil. „Chci, abys byla moje.“ zašeptal tiše.

Neměla jsem, co říct, nebo spíš mi přišlo, že kdybych něco řekla, tak by to nestačilo. Proto jsem se místo toho trochu naklonila a políbila ho dlouze na rty, čímž jsem mu dala tichou odpověď, která vyjádřila naprosto všechno. Připadala jsem si jako v nějakém snu, jenom jsem už očekávala, kdy zazvoní budík, a já se tím probudím do nějakého pondělního deštivého rána. Naše rty do sebe lehce narážely a otíraly se o sebe. Harry trochu zatlačil dopředu, čímž mě donutil si pomalu lehnout, aniž by se naše rty rozpojily. Naprosto jsem ignorovala, že budu mít vlasy plné písku, byla to ta poslední věc, na kterou jsem teď myslela.

„Teď můžeš pokračovat v tom, co jsi dělala v autě.“ zamumlal chraplavě Harry během polibků a já se jenom krátce zašklebila nad jeho slovy, jelikož to byl celý on. Položila jsem mu ruku na zátylek a přitáhla si ho ještě blíž, pokud to bylo možné.

„Jsi strašnej.“ řekla jsem rychle a zároveň pobaveně, než mě znovu políbil, přičemž jeho ruce vyjeli po mých bocích nahoru. Nepatrně se odtáhl, nejdřív mě políbil do koutu rtů, a pak pokračoval pomalu dolů k mé čelisti, kde zanechal několik polibků. Jeho rty hned potom směřovali nahoru k mému uchu, kde se zastavil.

„To možná jsem, ale pořád chceš, abych dělal tohle,“ nedokončil to, místo toho mi lehce skousl ušní lalůček a já zavřela oči, abych si pocit, který jsem měla díky němu, lépe vychutnala. „Anebo tohle.“ promluvil a jeho jedna ruka směřovala ještě výš, čímž mě pohladil přes prso. Mé rty opustil tišší sten. „No, není to pravda?“

----------------------------------------------

♦ Kratší část, ale omluvte mě, jsem teď docela ve stresu, jelikož mě čekají jenom dva dny školy! Je to super, ale na druhou stranu mě to dohání k šílenství, všechny zkoušneí, testy a tak :D Doufám, že mě chápete :) O víkendu, až bude od všeho klid, tak se vám to pokusím vynahradit mega dlouhou částí, co vy na to? :))

♦ Jinak konečně jsme se dostali k části, na kterou jste se nejspíš všichni těšili, no nebo ne? :D MImochodem název kapitoly měl být jiný, ale wattpad by pak chtěl dát kapitolu jako privátní a to by bylo moc složité :D Ovšem nechápu, co se mu na tom nelíbilo :D

♦ Moc, ale vážně moc bych vám chtěla poděkovat za komentáře a votes u minulé části, jste skvělí! :) Vážím si vaší podpory xx

PS: Přidejte se do skupiny na FB! :) https://www.facebook.com/groups/273239356180813/