IN THE CITY || Fanfiction

25. chapter ♦ See you soon

Pokud předtím utíkala hodinu pomalu, tak teď to platilo dvojnásob. Hlavu jsem měla podepřenou rukou a slova učitele nevnímala, místo toho jsem si kreslila do sešitu, kam jsem si původně měla v plánu psát zápisky, ale nějak z toho sešlo. Jakmile jsme uslyšela zvonění, zbystřila jsem, a pak vstala, když se s námi pan Morrow rozloučil.

„Budu muset jít. Mám zeměpis.“ řekl Zayn a já přikývla, jelikož jsem věděla, že učebna zeměpisu je až na druhé straně školy. „Měj se a hodně štěstí v matice.“ popřál mi s menším úsměvem na tváři, který jsem mu oplatila potom, co jsem se s ním taky rozloučila. Zabalila jsem si věci do batohu, který jsem si pak přehodila přes jedno rameno, předtím, než jsem se otočila k odchodu, ovšem přitom jsem málem do někoho narazila.

„Harry.“ vydechla jsem jeho jméno a upřela na něho pohled, přičemž jsem musela zaklonit hlavu, protože jsme stáli jen pár centimetrů od sebe, lehce jsem se kousla do rtu. Tentokrát mu na tváři nepohrával úšklebek, měl vážný výraz, což mě trochu zaskočilo. Nějakou dobu mezi námi panovalo ticho, které jsem nakonec přerušila já. „To, co se stalo včera,“ začala jsem, a pak se trochu odmlčela, protože jsem nevěděla, co říct dál. Nechtěla jsem se do toho zamotat jako vždycky. „,se nebude opakovat, protože,“ než jsem stihla cokoliv říct, Harry se ke mně naklonil blíž.

„Myslím, že bude.“ zašeptal mi do ucha, díky čemu jsem ucítila i jeho horký dech. Tyhle tři prostá slova mě jednoduše připravily o všechno, nedokázala jsme nic jiného, než jen stát na místě a zrychleně dýchat. „Už jenom kvůli tý krátký sukni, co máš na sobě,“ řekl tichým chraplavým hlasem, načež mě políbil pod ucho. „Nebo kvůli tomu, jak se kousáš do rtu, vypadá to tak nevinně, ale zároveň sexy.“ zamumlal předtím, než znovu přitiskl rty k mé jemné kůži na krku. Jeho ruce teď už byly na mých bocích, díky čemu jsem měla podporu, za což jsem byla vděčná, jelikož mi přišlo, že moje nohy jsou najednou jako z želé.

„Harry,“ oslovila jsem ho, což mě snad stálo veškerou energii, kterou jsem měla. Harry mě líbal na krku, přičemž jsem mu ulehčila přístup tím, že jsem naklonila trochu hlavu na stranu. Pokaždé, když se mě znovu dotkl těmi jeho hebkými rty, mnou projel takový příjemný pocit. „Za chvíli začne další hodina.“ zamumlala jsem a položila ruce na jeho hruď, načež jsem trochu zatlačila, abych ho donutila odtáhnout se ode mě, což pro mě znamenalo velké přemáhání.

„Dobře.“ řekl a na tváři se mu objevil úšklebek, věděla jsem, že byl spokojený s tím, co se stalo. Já taky byla, ovšem jiným způsobem, zároveň jsem se za to nesnášela. Přišlo mi absurdní, že chvíli potom, co jsem se rozešla s Danielem, jsem dělala takové věci, navíc s Harrym. „Co kdybychom po škole někam zašli?“ zeptal se, během čeho jeho ruce neopustily moje boky. Tázavě se na mě podíval.

„Nemůžu, mám divadlo.“ odpověděla jsem, načež jsem se musela trochu zašklebit, jelikož mi došlo, jak to zní divně, jelikož já se rozhodně na nic takového nehodila. „Ale zítra?“ navrhla jsem, v tenhle moment moje pusa mluvila, aniž bych nad slovy, které z ní vycházely, přemýšlela.

„Divadlo?“ zopakoval pobaveně a zároveň překvapeně, přikývla jsem mu na souhlas, a než jsem stihla dodat, že je to jenom kvůli tomu, že musím mít nějaký nepovinný předmět, tak promluvil znovu. „Zítra tu nebudu, vlastně tu nebudu celý týden.“ oznámil a já se zatvářila trochu zachmuřeně, což jsem si neuvědomila do chvíle, než se znovu ke mně naklonil blíž. „Ale neboj se, uvidíš mě brzo, dřív než si vůbec myslíš.“ dodal pobaveně a zároveň tajemně.

„Ehm, měla bych vážně jít. Nebo to nestihnu.“ zamumlala jsem nejistě a krátce koukla do země, potom jsem udělala krok do strany, abych měla volnou cestu k odchodu. „Měj se, Harry.“ rozloučila jsem se s ním, během čeho jsem pořád nedůvěřovala svému hlasu. Udivovalo mě, co se mnou dokázal udělat.