IN THE CITY || Fanfiction

10. chapter ♦ I don't belong here

„Ahoj.“ pozdravila jsem ho a upřela pohled na Zayna, ke kterému se hned rozeběhl nadšeně Buddy, kterého jsem si proto hned přitáhla zpátky pomocí vodítka. Kdybych to neudělala, tak by nejspíš začal poposkakovat kolem Zayna. Buddy byl doopravdy hravý pes, což bylo na jednu stranu dobře, ovšem mělo to občas i svoje stinné stránky. „Sedni.“ řekla jsem psovi, který ihned poslechl. Omluvně jsem se podívala na Zayna a trochu zvedla koutky v menším úsměvu.

„Ahoj.“ oplatil mi pozdrav a potom popošel o trochu blíž. Sklonil se trochu dopředu a podrbal Buddyho na hlavě. „Jak se jmenuje?“ zeptal se a v ten moment se na mě znovu koukl, naše pohledy se střetly.

„Buddy.“ odpověděla jsem mu jednoduše a trochu se k tomu usmála. Jen souhlasně přikývl a najednou mezi námi nastalo ticho, které jsem po pár vteřinách přerušila naprosto hloupou otázkou, ovšem bylo pro mě důležité to, že jsem ho přerušila. „A co tady děláš?“ zeptala jsem se.

„Vracím se domů. Je to tudy kratší.“ vysvětlil. Teprve teď jsem si uvědomila, že na sobě neměl školní uniformu, ale bílé triko a tmavé džíny, což mu doopravdy slušelo. Jen jsem trochu zavrtěla hlavou, abych vyhnala takovéhle myšlenky z hlavy. "Můžu tě doprovodit, jestli chceš.“ řekl a hned na to dodal, když viděl můj pohled. „Myslím, že máme společnou cestu.“ na souhlas jsem přikývla a pak se rozešla vpřed. Nešlo o to, že jsem nechtěla, aby mě doprovodil, spíš mi šlo o to, že jsem nechtěla, aby kvůli mně třeba někam zacházel nebo podobně.

„Tak jak se ti tady zatím líbí?“ položil otázku, když už jsme mířili pomalu ven z parku, byla jsem spokojená s tím, že mi to časově vyjde přesně tak, jak jsem chtěla. Což znamenalo, že na večeři přijdu včas. Mamka nikdy neměla ráda, když někdo chodil pozdě, byla na to dost háklivá.

„Upřímně?“ zeptala jsem se spíš řečnicky a na chvíli se odmlčela. „Přijde mi, že sem nějak nezapadám.“ odpověděla jsem popravdě, protože jsem měla pocit, že on mě jako jedna z mála osob pochopí, což mi přišlo zvláštní, když jsem ho ani pořádně neměla. Stejně tak ani on mě.

„Takhle si přijdu už od malička.“ řekl a přitom se mu na tváři objevil menší úšklebek. Pak zašmátral v zadní kapse od kalhot a vytáhl pomačkanou krabičku s cigaretami, jednu si rovnou vytáhl a pak krabičku natáhl mým směrem. Zavrtěla jsem hlavou.

„Ne, díky. Nekouřím, nesnáším, jak to smrdí.“ vysvětlila jsem a přitom si vzpomněla, jak jsem v prvním ročníku na střední jednou zkoušela z donucení kouřit, přičemž jsem se málem udusila. Už ten moment jsem si slíbila, že to nikdy nezkusím znova a upřímně, nebylo těžké to dodržet. Nikdy mě to nelákalo zkusit to znova. Když jsem přestala vzpomínat, tak jsem se na něho koukla a uvědomila si, že vrátil krabičku i s cigaretou zpátky do kapsy. „Nemusel jsi kvůli mně…“ nedokončila to, jelikož jsem si byla jistá, že to bez problémů pochopí.

„To je v pohodě. Nebudu, když ti to vadí.“ řekl a přitom se mu na tváři mihl nepatrný úsměv, než jsem se nadála, tak jsme už během chvíle stáli u brány parku, kde jsme se rozloučili a vydali se každý svou vlastní cestou. Byla jsem ráda, že bydlím jenom kousek, protože se už docela stmívalo.

„Takže už si se rozhodla, na jaký dobrovolný předmět se teda přihlásíš?“ zeptal se mě Nathan, předtím, než si dal do pusy obří sousto špaget, což se mu povedlo jenom díky tomu, že zaklonil pořádně hlavu. Musela jsem se zasmát, stejně tak i Dianne, která seděla naproti mně.

„Dokonce jsem se už zapsala.“ řekla jsem hrdě a přitom se usmála. „Nakonec jsem si vybrala to divadlo. Bude to asi ta nejlepší a hlavně nejlehčí varianta.“ vysvětlila jsem, a abych řekla pravdu, tak jsem uvažovala hodně dlouho nad tím, kam se tedy zapíšu. Ani jedno mě opravdu, ale opravdu nelákalo, což bylo opravdu smutný.

„Jsem rád, že jsi mě nezradila a nenecháš mě tam samotnýho.“ řekl Nathan, přičemž ještě přežvykoval špagety v puse, protože si jich tam dal vážně hodně. Jenom jsem nad ním pobaveně zavrtěla hlavou, nechápala jsem, jak u všeho, co dělá, může vypadat tak vtipně. Byla jsem vážně ráda, že jsem se začala bavit s někým jako je on a Dianne. A ne s někým jakou je třeba Tiffany, už jenom při pohledu na ní jste mohli vidět takovou nepříjemnou auru kolem ní.

„To bych si nedovolila tě nechat v tom samotnýho.“ opáčila jsem mu pobaveně a pak položila vidličku na tác, dneska jsem neměla moc velký hlad, netušila jsem ani proč. Jídlo v téhle jídelně bylo překvapivě fakt dobré, na rozdíl od toho v bývalé školní jídelně, tam se to vlastně ani jídlo nazývat upřímně nedalo.

„V čem by sis ho nedovolila nechat samotnýho?“ uslyšela jsem najednou za sebou známý hluboký chraplavý hlas, otočila jsem se a uviděla Harryho, který si zrovna sedal na volné místo vedle mě. Jeho kamarád, jehož jméno mi už možná říkali, ovšem já si ho nepamatovala, se posadil do čela stolu, kde bylo poslední volné místo. Myslím, že kdyby nebyla právě takováhle situace, tak bych se začala smát nad zmatenými pohled Dianne a Nathana, možná bych si je i dokonce vyfotila, ovšem teď jsem se taky dívala zmateně.

„Do toho ti nic není.“ odpověděla jsem chladně a pak se porozhlédla po jídelně, oči některých studentů byly upřené k našemu stolu, většinou se tvářili dost překvapeně, což mi bylo ukradené. Ale to, co mi jedno nebylo, že jsem byla teoreticky středem pozornosti, což se mi už moc nelíbilo. Vždycky jsem radši byla taková nenápadná osoba v pozadí.

„No tak, myslel jsem, že jsme kamarádi.“ řekl Harry na oko ublíženě, na což jsem já jen protočila oči. Pak jsem vstala a popadla do ruky tác, pokud jsem předtím neměla hlad, tak teď jsem nechtěla jíst vůbec. Bez dalšího slova a nějakého rozloučení jsem vstala, otočila se a vydala se k místu, kam se odkládali tácy.

„Jinak zítra po škole se jde k Tiffany dělat ten projekt.“ křikl za mnou, ovšem dělala jsem, že jsem to neslyšela. Když jsem odložila tác, vydala jsem se ven z jídelny, po chvíli mě došli Nathan s Dianne, kteří promluvili ve stejnou chvíli.

„Co to mělo znamenat?“

„Ani jsem nemohl dojíst ty špagety.“

-------------------------------------------------------------

♦ Z téhle části mám smíšené pocity, něco se mi líbí, něco zase ne :D Jinak od příští části vážně očekávám, že se to rozjede, teda pokusím se o to :D Jinak měli jste první Zaudrey scénu :D

♦ Byla bych vděčná za vaše votes a komentáře :)