Nechtěná

První školní výlet

"Opravdu se ti nic nestalo?"vyzvídala mamka. Tuhle větu jsem slyšela nejmíň po sto padesáté.

Seděla jsem dvě hodiny na gauči a Diana s mamkou se na mě snažily najít co nejvíce úrazů. Už mě to vážně přestávalo bavit. Proč jsem jim to jenom říkala. Kdybych jim to něřekla, tak bych mohla už dávno...
"Má jenom ten obtisk na zápěstí, ktrý by měl zmizet sám, ale jestli dovolíš, tak si ho oskenuju."vyrušila mě Diana z přemýšlení.
"Hm,"zabručela jsem, i když jsem neměla ani páru, co znamená oskenovat zápěstí, ale bylo mi to jedno. Už jeden, dva, tři...hodně let žiju s Dianou pod jednou střechou a jsem zvyklá na přístroje o kterých jsem nikdy neslyšela.

Mezitím Diana přišla s podivným náramkem, který mi připnula na zápěstí a utáhla ho.
Stroj párkrát zapípal a potom se sám povolil. Diana ho vzala:"Děkuju ti." Potom někam odešla a já jsem měla konečně volno.

------------------------

Ráno jsem vstala a matně jsem zavzpomínala na včerejšek. Učitelka říkala něco o muzeu nějakých blbostí.
Radši jsem se podívala do "úkolníčku." (Odrbané věci, která kdysi bývala sešitem.)

Zjistila jsem, že opravdu jdeme do muzea.
Zabalila jsem si pár nutných věcí, včetně pepřáku.

V autobuse jsem jak jinak seděla sama. Ashly si s nějakou svou kamarádkou povídali o pár sedadel dál a přitom se dívaly na mě.
Snažila jsem se kus jejich hovoru zachytit, ale v autobuse byl moc velký hluk. Úplně jsem to vzdala, když kluci začali pouštět nahlas písničky.

Povzdechla jsem si a koukala se z okna. Město nahradila příroda.
Najednou jsem zpozorněla. Zdálo se mi, jako by nějaká černá skvna kličkovala mezi stromy. Zatajil se mi dech, buď mám halucinace nebo nebudu mít klid ani na školním výletě, ale typuji spíš to druhé.

Ashly se zvedla ze sedačky, zrovna když autobus zatáčel a ona spadla do uličky. Všichni se začali smát a tak se Ashly začala smát také. Potom zamýřila ke mě:"Mohla bych si sednout?"
"Tady sedí moje taška."odsekla jsem a položila jsem batoh na prázdné místo.

"Ale tašky nepotřebují sedět na sedadle, koukej, ta moje je také na zemi."usmála se na mě Ashly.
"Víš, tašky se rádi opičí."ušklíbla jsem se.
Ashly vypadala, jako že nechápe, ale zachvíly se zatvářila uraženě.
Vzala mou tašku, podala mi jí a sedla si ke mě.

"Dělám takový průskum,"začala a mě už bylo jasné, že má něco zaluben,"líbí se ti barva tvých vlasů?"
Aha, tak teď jsem musela vymyslet nějakou chytrou odpověď. Bohužel mě nic chytrého nenapadlo:"Samozřejmě mám svou barvu hrozně ráda a kdybych si mohla vybrat jakou barvu vlasů chci, byla by to pořád tahle."

Ashly pouze pokrčila rameny a šla si sednout zpět na své místo. Začala si zase něco šuškat a mě přepadl divný pocit, že jsem odpověděla špatně.
Radši jsem se znovu podívala z okýnka. Černá skvrna tam už nebyla.

----------------------

V muzeu nám dali rozchod. Skoro všichni se hrnuli do místnosti s projektorem.
Já jsem si šla prohlédnout výstavu. Všude bylo plno vytrýn a zanedlouho jsem úplně osaměla.

Uslyšela jsem zasebou smích. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl.
Teplota mi začala stoupat. Nahlas jsem polkla a v tašce jsem nahmatala pepřový sprej.
Otočila jsem se zpět. Za jednou vytrýnou stál ten kluk, který se mě včera snažil zabít.

Chtěla jsem se za ním vrhnout, ale zničeho nic zmizel a objevil se za další vytrýnou. Zazubil se na mě:"Snad jsi si nemyslela, že ti dám pokoj, ohňíčku."

Zrudla jsem vztekem. Když chce ohníček, má ho mít.
Natáhla jsem proti němu ruku a z prstů mi vyšlehly plameny. Byla jsem tak naštvaná, že jsem si ani neuvědomila, že je za tou vytrýnou.
Plameny se, ani nevím jak, odrazily od skla a natavily sklo u protější vytrýny.

Vyjekla jsem. Chlapec se zasmál:"Dávej bacha, ať nemusíš platit exponáty."

"Copak se bojíš, že ti něco udělám, když se tak schováváš, ježibabo?"zkusila jsem to, protože jsem věděla, že když ho budu honit, tak se ho nezbavím.

"Mě nepřesvědčíš, já vím, že jsi silnější."řekl,"škoda, že tě nemůžu sledovat i jinde."
Tak tímhle mě zaskoči. Přeci jen neznám film, ve kterém by se nějaký zloduch k něčemu takovému přiznal.
Otevřely se dveře a do místnosti se nahrnuli mí spolužáci a za nima i učitelka.
Chlapec zase zmizel. Co vlastně myslel tím sledováním jinde?

---------------

Ve škole jsem si šla dát nějaké věci do skříňky. Sotva jsem se sklonila, tak jsem za sebou uslyšela syčivý zvuk.
Otočila jsem se s na přaženou rukou.
Za mnou stála Ashly s nějakým sprejem. Napřaženou rukou jsem jí ho vyrazila z ruky. Podle obrázku to byly takové ty umělé pavučiny. Šáhla jsem si na temeno, samozřejmě jsem tam měla mazlavou hmotu.
Udělala jsem to první, co mě napadlo. Vyndala jsem si pepřák z tašky a stříkla jsem jí do obličeje.
Ashly vyjekla a odběhla. Já jsem se také vydala, co nejrychleji  domů. Naštěstí to šlo dobře smýt.

Děkuji moc za přečtení této části.
Snad se vám část líbila. :)