Nechtěná

Budu (ne)nápadná

"Nikdo."odpověděla jsem Alanovi na otázku.
Ten na mne upřel pohled, který jasně říkal: Nevěřim ti ani slovo.
"Jsi v pořádku?"zeptal se.
"Proč bych nebyla?"nechápala jsem.
"Máš ruce v kašně a otenřenou skříňku."
"Aha, já, no, víš....bylo mi horko."
Tak tohle mi určitě nevěřil.

"Už budu muset jít."řekla jsem mu, zatímco jsem zavírala skříňku. Papírek od Ashly mi spadl na zem.
"To je tvoje, viď?"shýbl se pro něj.
"Jo, dík."řekla jsem a sebrala mu ho z ruky.
"To je Ashlynino písmo, vyhrožuje ti?"zeptal se jako bych nebyla první, s kým Ashly válčí.
"Ech...a-ani ne,"usmála jsem se,"jen mě informovala o její nadřazenosti."
Alan kývl hlavou, jakože rozumí. Poté jsme se rozloučili. Byla jsem ráda, že už si nemusím vymýšlet.

Vyrazila jsem domů a přemýšlela nad zprávou od Ashly.
Co myslela tím soubojem roztleskávaček nebo co to bylo za blbost.
Na nic jsem nepřišla, ale rozhodla jsem se to probrat s Dianou nebo s mamkou, ale ta nejspíš nebude doma.

Doma se nikdo neozval, takže to s nikým probrat nemůžu.
Svalila jsem se na postel a pustila jsem si písničky.
Překvapivě, ani ne za minutu se rozletěli dveře.
"Char, co je to tu za rachot?!"překřikla Diana hudbu,"hned to vypni!"
Udělala jsem, co mi řekla a ona se mě zeptala, jak se mi líbilo ve škole.

"Jeden den mi tam úplně stačil, zítra nikam nejdu!"řekla jsem.
"O tom nerozhoduješ. Co takhle si jít zaběhat?"
Zase jsem jí poslechla.

Běžely jsme parkem a já jsem se jí zeptala, co to znamená souboj roztleskávaček.
"Neříkej, že ses do něčeho takovýho zapletla!"
"Já jsem nechtěla."hájila jsem se.
"Nejspíš to bude spočívat vtom, že budou dvě nebo více holek soutěžit, kdo umí více roztleskat."
Tak jestli to znamená tohle, tak zítra do té školy opravdu nejdu.

Večer jsem šla něco nakoupit, protože doma prý nic pořádného nedělám.
V obchodě jsem potkala Ashly s týmem roztleskávaček.
Nasadila jsem si kapucu od mikiny a chtěla jsem kolem nich projít, ale potom, jsem se rozhodla, že si poslechnu jejich rozhovor.
Jedna říkala:"Ten pomeranč si neber, je v něm hodně kalorií."
Druhá řekla něco o dost zajímavějšího:"Co jsi chtěla říci o té nové holce?"
Ashly odpověděla:"Je příšerná, nejen, že mě neustále provokuje, ale dokonce se bavila i s Alanem!"

"Cože?"vyprskla další holka:"Alana se snažíš sbalit, už kdo ví, jak dlouho a pak přijde nějaká jiná holka a sbalí ti ho?!"
"Dívky, to se nestane. Ashly je moc krásná holka a Alan tu blbku nejspíš jenom informoval o tom samém, jako Ashly."řekla ta nejzmalovanější, asi kapitánka.

Doma jsem si nedala ani večeři a šla jsem spát. To nemůže být pravda. Zítra se probudím a zjistím, že to byl pouze sen.

Bohužel jsem se ráno probudila a zjistila, že to žádný sen nebyl. Připomněl mi to papírek od Ashly.

Ještě k tomu jsem zjistila, že nestíhám, tak jsem na sebe něco hodila a vyrazila jsem z domu se snídaní v ruce.

U školy čekal ředitel a sotva se tam sešli všichni studenti, tak nám řekl, že vyučování odpadá, kvůli představování kroužků.
Vztekle jsem kopla do sloupu, až se na mě otočilo pár dětí. Co je tohle za školu?! Nic se neučit kvůli podělaným kroužkům. Normálně by mi to nevadilo. Jenže teď....

Učitelé nás dovedli do obří tělocvičny, kde byli tribuny. Schválně jsem si sedla, co nejvýš, abych se mohla na ten souboj dostatečně připravit.
Chtěla jsem si před výstupem trochu chrupnout, jenže učitelka pomocí megafonu řekla, že se budou reprezentovat první roztleskávačky.

"Jak je naší dlouholetou tradicí, tak káždá roztleskávačka si vybere nějakou dívčinu z hlediště a ta bude ukazovat, jaké krásné choreografie umí."řekla učitelka.
Kdyť tohle potom neni souboj!
"Teď dávám slovo kapitánce Maggie."pokračovala učitelka.
"Takže zdravím všechny růžovoučké dívenky. Hledáme do týmu nové roztleskávačky. Jestli má někdo zájem, tak ať nám to předvede teď a pokud ne, tak přejdeme rovnou k soubojům."řekla sladkých hlasem Maggie.
Pár...hodně dívek se přihlásilo, jenže pouze málo z nich umělo tancovat.

"Děkuji všem zúčastněným a mám jen jednu dívku, která by chtěla někoho vyzvat a tou je..."dramatická chvíle.
"...Ashly."

Zamrazilo mě. Přemítala jsem, co všechno bych tak mohla ukázat. Možná tak něco z bojového umění.
Cítila jsem, jak mi uvnitř těla stoupá teplota. Byla jsem tak nervózní. Najednou se mi vybavila slova mamky, která mi řekla:"Snaž se moc neukazovat. Buď nenápadná."

"Já bych jsem chtěla přívítat milo*kašel* Charlotte, která vypadá moc talentovaně."řekla Ashly, když skončil bouřlivý potlesk na její uvítání.
"Charlotte, můžeš sem příjít?"zeptala se Maggie se sladkým úsměvem.

Rozklepaně jsem si stoupla. Rozhodně se mi tam jít nechtělo.
Někdo mě zezadu popostrčil, až jsem klopýtla a způsobila tím vlnu smíchu.
Došla jsem k Ashly, která mě objala a mezi zuby procedila:"Tak se ukaž."

Rozhlédla jsem se po tribunách, na kterých řvaly děti něco, co jsem nedokázala zachytit. Prostě jsem si připadala, jako by byly daleko ode mě.
Určitě to bude z nervozity. Teplota stále stoupala, dokonce se mi rozmazalo vidění.
Udělala jsem dva kroky dozadu a potom jsem spadla. Jediné, co jsem dokázala rozeznat byl ohavný Magginin úšklebek.
Potom jsem omdlela.

Další část, děkuji za přečtení. Snad se vám líbila.