Nechtěná

Něco hrozného

Cestou do školy jsem mžourala proti svítícímu slunci. Bylo opravdu horko.

"Zrzko?"zeptala se mě Ashly, když jsem dosedala na židli za ní.
"Mám jméno."
"Pfff"zareagovala na mou odpověď.
"Fajn obarvená blonsko, co chceš?"
"Já nejsem obarvená. To je má přírodní barva!"protestovala.
"Ne, to fakt neni."
"Příště tomu kadeřníkovi řeknu, ať to vezme víc do přírodna."říkala, mezitím co si svoje vlasy důkladně prohlížela.
"Příště svým vlasům řekni ať nerostou."to je opravdu tak blbá?
"Co jsem to chtěla..."
"Blond vlasy?"zkusila jsem to.
"Ne"
"Tak si nech tu přírodní barvu, když nechceš být blonska."
"Nech toho...už vim. Co děláš, že chodíš do školy každý druhý den?"zeptala se.
Upřímně bych to taky ráda věděla. Většinou dělám blbosti, kteréma všechno zhorším.
"Dělám modelku."co jsem to zase sakra řekla? Dvakrát měř jednou řež!

Naštěstí jí přišla nějaká kamarádka a tak se začala bavit s ní a mě nechala na pokoji.

Uprostřed hodiny mi začaly zničeho nic hořet prsty. Chloe ani Sofie tu nebyly a nějaká nafintěná roztleskávačka na mě nemluvila, takže jsem opravdu nevěděla, co se to děje.

Z prstů se plamínky rozšířily a už mi hořela obě dlaně. Položila jsem je na lavici v domnění, že plamínky uhasím, jenže se místo toho na lavici objevily dva černé otisky mých rukou.
Zaklela jsem a loktama jsem přendala učebnici na to ohořelé místo.

Potom jsem se prostě sebrala a se zaťatými pěstmi jsem odešla ze třídy. Nikdo nic nenamítal. Učitelka také ne.
To je výhoda špatných škol. Všem je jedno, co kdo dělá a kdo poslouchá.

Najednou mi začaly hořet celé ruce a oheň se dál rozšiřoval. Za chvíli jsem hořela celá. Co se to děje?! Ztratila jsem rovnováhu a spadla jsem na zem. Až tam plameny odešly a začaly mi hořet opět jenom dlaně.
Chtěla jsem jítzpět do třídy, ale plamínky na dlani nešly uhasit.

"Fajn,"utrousila jsem. Popošla jsem pár kroků do chodby a plamínky se rozhořely více. Rozhodla jsem se zjistit, co se to děje a tak jsem se rozběhla chodbou. Plamínky mi hořely čím dál víc a najednou zhasly. Předemnou někdo ležel na zemi. Ale nebyl to jen tak někdo. Ležel tam Alan. Z úst a z prostředka hrudníku mu proudila černá pára.

Áno lidičky, jsem tu zpět!
A chtěla bych Vám něco říci:
Děkuji Vám moooooooc za 1K přečtení. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, ale jsem Vám velmi vděčná!