Nechtěná

Je to kamarádka nebo ne?

Probudila mě Diana, protože můj budík vypověděl službu.
"Co bude dělat Sebastian mezitím co budu ve škole?"ptala jsem se rozespale.
"Co bude chtít a potom tě vyzvedne."

Vykulila jsem oči:"Já nechci, aby mě vyzvedával!"
Ale Diana mě ignorovala a šla mi připravit snídani.

Oblékla jsem se a sotva jsem otevřela dveře, tak mi padl pohled na Sebastianův pokoj. Na tváři se mi objevil úšklebek.

Potichu jsem od jeho pokoje otevřela dveře, abych se ujistila, že spí, potom jsem je zase zavřela hlasitě na ně zabouchala a zařvala:"Dobré ráno!"

"Za co to mám?"zeptal se Sebastian, když otevřel dveře a málem při tom únavou spadl.

"Zkus hádat."řekla jsem a ani jsem nečekala na odpověď a sešla jsem po schodech do kuchyně.

Dneska jsem byla tak rozmrzelá ze včera, že jsem si ani neudělala culík a jenom jsem rozpíchala palačinky vidličkou.

Po cestě do školy jsem potkala zase tu holčičku a na tom samém místě. Tentokrát mě pozdravila první.

Ve škole se mi podařilo zabrat místo u okna. Potom přišla Ashly se svou kamarádkou a sedli si za mě. Takže mám o zábavu postaráno.

"Když se podíváme zblízka na čmeláčí nožičky, tak můžeme zjistit..." začal učitel, ale já jsem ho neposlouchala, hlavně kvůli Ashly:"Můžeme, ale taky nemusíme." zachichotala se.

Najednou se otevřely dveře, ve kterých se objevila Chloe:"Ehm...já...Dobrý den."

"Dobrý den, co tu děláte?"zeptal se učitel.
"Pan včelka Roggerová mě sem posílá, abych.."začala si prohlížet tabuli, která byla celá pokreslená. Z Chloenima výrazu bylo poznat, že vůbec nepoznává čmeláčí nožičky,"abych si zopakovala to...to co děláte."

"Tak pojď."řekl nakonec učitel.
Chloe se usmála a namířila si to ke mně.
"Si sednu."usmála se a učitel zase začal něco vykládat.
"Jasně."povzdechla jsem si a na dlani se mi objevily malé plamínky. Zaťala jsem pěst a snažila jsem se myslet na něco jiného, než na nechtěnou, která sedí vedle mě.

Rozhodla jsem se, že se k ní budu chovat, jako by byla obyčejná:"To se tu dělá normálně, že když něco neumíš, tak se to jdeš doučit do jiné třídy?"

"Ne,"řekla jenom a usmála se, tentokrát nuceně.
"A jak to, že tu jsi?"zeptala jsem se.
Nechápavě se na mě podívala:"Já někdy chodím za školu a teď jsem se rozhodla jít za tebou."řekla a s napětím čekala, co na to řeknu.

Tentokrát jsem se nuceně usmála já:"Tak to jsi...hodná."

Zazvonilo a já jsem se zvedla.
"Kam chceš jít?"zeptala se Chloe.
"Najít Alana, jdeš se mnou?"k mému údivu se ani neptala proč.
"Jasně!"vyhrkla, ale už se ani nesnažila o úsměv. V očích se jí objevila bolest a našpulila zvláštně pusu. Nechápala jsem, co to do ní vjelo.

Celou přestávku jsem chodila s Chloe po škole, ale Alana jsme nikde nenašly.

Došla jsem s Chloe do třídy a unaveně jsem si sedla na židli.
Přišla učitelka a začala něco vykládat. Drbny, sedící za mnou, si povídaly o 'nevkusném' oblečení ostatních.

"Chloe, mám otázku."řekla jsem a natočila jsem se k ní.
"Pokud to nebude k tomuhle..."kývla hlavou k učitelce,"tak ti jí zodpovím.
Nadechla jsem se:"Ta učitelka tě nechá v téhle třídě a není jí divné, že jsi starší?"
"Řeknu ti tajemství,"usmála se Chloe a přiblížila se ke mně,"Tady v téhle škole jsem všem ukradená."

"Podívej na toho...uhm...slaďouška."zašvitořila Ashly směrem ke své kamarádce.

Znuděně jsem se podívala z okna.
Po ulici běžel Sebastian. Chloe natáhla krk, aby na něj viděla.

"Ty se ani nemusíš snažit, De Baerová. Pokud ho někdo má šanci sbalit,"pohodila hlavou Ashly,"tak to jsem já!"

Vyprskla jsem smíchy:"Ty si myslíš, že tě bude mít rád?"
Sebastiana znám sice jeden den, ale i přes to si myslím...radši nic.
"Jsi blbá!"urazila se Ashly.

-----------------------------
Byl konec vyučování a já jsem si šla pro věci.
"Ale někdy k nám musíš!"přemlouvala mě Chloe.

Celé vyučování jsme si s Chloe povídaly a já jsem zjistila, že je fajn. Zrovna teď se mě snažila přemluvit, abych k ní někdy přišla na večeři.

Otevřela jsem skříňku a málem mě kleplo.
Všechno učení bylo polité nějakým modrým inkoustem.
"Super,"řekla jsem si pro sebe.
"Chloe, nemáš nějakou igelitku?"zakřičela jsem.
"Neeee,"slyšela jsem zakřičet Chloe z druhého konce chodby,"Hele, tady něco mám!"vykřikla vítězoslavně a přiběhla ke mně s nějakou igelitovou taškou. Nandala jsem do ní učení, které jsem držela tak, abych nebyla celá modrá.

Chloe na mě už čekala. Celou, dobře zavázanou tašku jsem si narvala do batohu a přitom jsem si mumlala:"Já jí zabiju!"
"Mileráda ti s tím pomůžu,"ušklíbla se Chloe.
"Zadupu jí do země!"soptila jsem.
"Jů, a můžu jí zadupat hlavu?"zeptala se mě Chloe.
"Uškvařím..."co jsem to právě řekla. Chloe mi věnovala zvláštní pohled.
"Na uhel,"doplnila jsem a čekala na Chloeninu reakci.
"Tak já přinesu oheň."řekla a já jsem si málem nahlas oddechla.

Před školou stálo docela dost holek a šeptalo si o Sebastianovi, který stál opřený o plot.

"Vypadám dobře?"zapištěla Ashly na svou kamarádku. Ta jí odpověděla, že výborně a Ashly se vydala směrem k Sebastianovi. Omylem do mě narazila ramenem.

"Takže tu máme modrou zrzku a..."podívala se Ashly za Chloe"...promiň, u tebe ani nepoznám, jestli nejsi psychopat."

"Víš co, Ashly, polib si."řekla jsem.
Sebastian se odlepil od plotu:"Ale notak, přece se nebudete hádat."
"Ona si začala,"usmála se sladce Ashly.

Sebastian se na mě podíval:"Je to pravda, zlatíčko."
Chtělo se mi začít smát, když jsem viděla Ashlynin vyjevený výraz a taky se mi chtělo zabít Sebastiana za to, že mi říká zlatíčko. Nebo spíš Dianu, která mu nakukala, že musíme dělat, že spolu chodíme.

Sebastian mi vzal batoh, rozloučila jsem se s Chloe a šli jsme domů.
Celou dobu mě Sebastian držel kolem ramen, pro jistotu, kdyby nás někdo viděl a šíleně se šklebil.
"Já bych tě nejradši něčím přetáhla."procedila jsem skrz zuby.
Sebastian se zasmál:"Taky tě mam rád."

Tak jo, hrozně se omlouvám, že se to pozastavení tak prodloužilo, ale teď už budu psát pravidelně, teda alespoň doufám.
Snad se vám kapitola líbila. :)