Nechtěná

Zjištění

Zaparkovali jsme a Diana se ke mně a Meg otočila:"Ať vás ani nenapadne vystupovat z auta."

Potom vystoupila sama a dala si ruce v bok. Přes dveře auta jsem slyšela pouze tlumené hlasy. George právě říkal:"Přijeli jste nějak pozdě..." nebo něco v tomhle smyslu. Diana neodpověděla.

"Ale tak co jiného se od vás dá očekávat."zasmál se. Nevím přesně, co mě na téhle větě naštvalo, ale otevřela jsem dveře a vystoupila jsem. To samé udělala i Meg se Sebastianem.

"Ale ale, ty jsi našla i tu naivní...no, jak bych jí měl pojmenovat?..."řekl zase jízlivě George.

Měla jsem sto chutí mu nějak odseknout, ale vůbec mě nenapadlo jak, tak jsem pouze dala ruce před sebe a zavřela jsem oči, když jsem je otevřela, George ležel na zemi a spěchaly k němu Chloe a Sofie. George je s nechutí odstrčil a s námahou vstal. Držel se za bok.

"Chloe máš ode mne dovoleno jí to oplatit."sykl George. Chloe se na mě smutně podívala. Dala ruce před sebe, jako já, avšak z jejích rukou nic nevyšlo. Otevřela oči a vystrašeně se podívala na Georgeho.

"Mně to nejde, nejde mi čarovat!"řekla a George se na mě naštvaně podíval:"Tys jí odebrala její schopnosti!"

V tu ránu jsem ucítila brnění v břiše. Nechápavě jsem se rozhlédla.

Sofie se napřímila:"Je to pravda, odebrala jí její moc a teď je imunní. Mojí ránu možná ani necítila.."

Cože?? Já jsem imunní? Aha, další věc, kterou mi někdo zapomněl říci.
Najednou se otevřely dveře a  v nich se objevila nějaká žena a za ní malý Edgar.

"Pamatuj Diano, nevidíme se naposled."řekl George a odjel s holkama někam pryč.

"Pojdtě dovnitř."řekla žena,"a vemte sebou i toho zraněného."
Sebastian zamířil k autu a z kufru vyndal Alana. Radši jsem se ani na nic neptala a šla jsem do domu.

"Pokud ho potřebujete zachránit, musíme začít hned."řekla klidně žena, když si prohlédla Alana.

"Vy víte jak ho zachránit?"šeptla jsem.
"Jistě, dáš mu svůj dar imunity."řekla žena.
"Tak rychle, jdeme na to."vyhrkla jsem, ale žena mě zastavila:"Potom budeš hodně oslabená a oni toho využijí."

"To-to mi nevadí."řekla jsem a prosebně jsem se podívala na Dianu.
"Musíme to udělat jinak zemře."řekla Diana. Žena pouze pokrčila rameny a někam odešla. Zachvíli se objevila s obrovskou injekcí.
"C-co v tom je?"zeptala jsem se, avšak žena mě neposlouchala a píchla mi injekci do ramene. Před očima se mi začaly dělat černé mžitky. A dál už nevím, protože jsem omdlela.

----------------------

"Charlotte, probuď se."někdo mi třásl s ramenem. Otevřela jsem oči a zamžourala jsem, abych zjistila, kdo to na mě mluví.

"Nech mě spát, Alane....počkat....Alane!"skočila  jsem mu kolem krku.
"Charlotte."usmál se,"takže ty ovládáš oheň? A se Sebastianem jsi to na mě jen hrála?"

"Počkat, jak to víš?"zarazila jsem se.
"Nevim jak je to možný, ale všechno jsem viděl."řekl a já jsem vytřeštila oči.
"Děje se něco?"zeptal se starostlivě.
"Tys viděl vše...chno?"vybavila jsem si , jak jsem se na něj celou tu dobu koukala a a...

"Všechno."zasmál se, naklonil se ke mně a než jsem se stačila červenat, políbil mě."

"Ó, to je tak krásné."uslyšela jsem hlas ode dveří. Vůbec jsem nevěděla, že je s námi někdo v místnosti.
Odtrhla jsem se od Alana a otočila jsem se ke dveřím. Stála tam Sofie:"Škoda, že tě, Charlotte, musím zabít."řekla a odlepila se ode dveří, o které se celou dobu opírala.

"Sebastiane? Meg? Edgare? Diano?"zakřičela jsem, doufajíc, že mě někdo z nich uslyší.

"Ty mají starosti s černýma démonama."zasmála se Sofie. Démoni? Co to-"
Otevřely se dveře. Doufala jsem, že mě a Alanovi přišel někdo na pomoc, ale neměla jsem štěstí. Objevila se v nich Chloe a spěšně je za sebou zavřela.

Doufám, že se vám kapitola líbila :)