Nechtěná

Nečekaná návštěva

Došli jsme se Sebastianem domů.
"Tak kápni božskou, s kým se to kamarádíš!"začal Sebastian a mrskl s mým batohem.
Ihned jsem k němu přišla a strčila jsem do něj:"Právě sis udělal velkýho nepřítele. Tohle,"ukázala jsem na batoh,"můžu dělat svému batohu jenom já!"

Zasmál se:"Tak promiň."
"Jo a k té otázce...Se zmalovanou Ashly se nekamarádim."řekla jsem a sedla jsem si na nový gauč, protože ten starý naší hádku nevydržel.

"Ty víš že jsem nemyslel tu ropuchu, ale tu...hmm...Chloe."řekl a hned pokračoval:"Ty z ní necítíš tu temnotu?"

"Do toho ti nic neni."řekla jsem podrážděně.
"Ale je."řekl Sebastian,"a ty to víš."

"Zjistil jsem, jak se jich jednou provždy zbavit."řekl.
"Prostě je zabiješ, jako jsi to udělal tomu klukovi."řekla jsem.

Sebastian vyndal z kapsy u kalhot dvě malé skleněné lahvičky a jednu mi podal.
Sotva jsem se jí dotkla začal v ní hořet malý ohýnek. Tak jsem se lekla, až jsem jí upustila. Naštěstí se nerozbila.

"Co to je?"zeptala jsem se, když jsem jí sbírala ze země.
"Když do té lahvičky dáš alespoň kapku krve a trochu toho černého kouře od jedné nechtěné, zmizí jejich magie a potom je můžeš dobře zabít."řekl vítězoslavně a jeho výraz naznačoval, že by za to chtěl Nobelovku.

Popravdě, nedokázala jsem si představit, že bych zabila Chloe. Chovala se ke mně hezky.
"Ehm...proč jim prostě nesebereme magii a nenecháme je na pokoji?"zeptala jsem se nejistě.

Sebastian protočil oči a věnoval mi výraz, který jasně naznačoval, že jsem úplně pitomá:"Ony by jí mohly zase získat zpět nějakým rituálem."

Podívala jsem se před sebe na zeď. Byla jsem úplně mimo.
"Kterou chceš mít na starost?"zeptal se Sebastian.
Zhluboka jsem se nadechla:"Chci...chci mít Chloe." Ani nevím, proč jsem si jî vybrala. Už teď jsem toho začala litovat.

"Mi neuvěříš, co mi Ashly udělala."řekla jsem a došla jsem si pro batoh.
Opatrně jsem ho otevřela a vytáhla igelitku, kterou mi věnovala Chloe.
Sebastian se rozesmál. Inkoust už uschl a jednotlivé stránky už nešly rozlepit od sebe. Naštvaně jsem vzala jeden sešit a ten začal hořet.
Sebastian se zasmál a natáhl ruku. Z té vytryskla voda a ohníček uhasila.

"To můžeš maximálně tak vyhodit. Ale neboj, oplatíme jí to."uchechtl se Sebastian.

---------------------

Ležela jsem v posteli. Vzala jsem si telefon a napsala jsem Alanovi:
"Alane, ty jsi nebyl ve škole?"
Po pár minutách se na displeji objevilo: ✔️Zobrazeno
Ale neodepsal.

Rozmrzele jsem položila telefon na noční stolek a zhasla jsem. Chvíli jsem se v posteli převalovala a potom jsem usnula.

-------------------------
Zbudil mě nějaký rachtavý zvuk. Byla tma, ale rozeznala jsem siluetu člověka a otevřené okno.

"Diano?"zeptala jsem se a pátrala jsem rukou po zdi, ale vypínač nikde nebyl.

Silueta zpanikařila, začala pobíhat po pokoji a schazovat všechno kolem sebe.
Rozhodla jsem se rozsvítit jinak. Z ruky mi vyskočili plameny.
Silueta se lekla, vydala se k oknu a vyskočila do tmy.
Vykoukla jsem z okna, avšak nikde nic nebylo. Jen na okně byl další otisk dlaně.

Tak a další část je na světě.
Doufám, že se vám líbila.:)