Another maze [DOKONČENO]

7.

Ráno byl sice kvůli tomu co se včera stalo s Beth, povyk, ale ne kvůli tomu, že by někdo ráno našel Arise a Rachel spolu. To byla dobrá zpráva. Už, tak jsme teď kvůli Beth měli spousty problémů a ještě řešit Arisův trest za porušení čtvrtého pravidla a můj trest za to že jsem mu řekla, aby šel Rachel uklidnit se mi nechtělo. Předpokládala jsem tedy, že Aris se dostal před ránem zpět do své sítě, což se mi hned potvrdilo, když ke mně přišel úplně nevyspalí.
,,Dobré ráno," pozdravila jsem.
,,Dobré ráno," zívl.
Soudě podle toho jak vypadal mi bylo jasné, že práce, kterou dneska bude zkoušet, může Harriet rovnou vyškrtnout ze seznamu zařazení. Aris dneska práce nebyl plně schopen. Nebo spíše ji nebyl vůbec schopen.

,,Vidím, že jsi nespal," prohlásila jsem.

,,Ne, prosím tě jak si na to přišla. Jsem čilí jako rybička," prohlásil sarkasticky.

,,Do kdy si u Rachel byl?" zeptala jsem se.

,,Nemohla se uklidnit," začal, ,,když usnula chtěl jsem odejít, ale za chvíli byla zase vzhůru a brečela. Odešel jsem před ránem."

,,To je milý" usmála jsem se.
Aris se začervenal: ,,Sklapni!"

,,Ale je dobře, že se Rachel konečně s někým baví," prohlásila jsem ,,vždycky byla sama a s nikým se nebavila."

,,Vůbec s nikým?" zeptal se.

,,Jen občas se mnou a Harriet," oznámila jsem. 

Až teprve teď mi došlo, že jsem naposledy měla včera snídani. Nejdřív jsem neměla na oběd čas, tak jsem se rozhodla, že budu mít až večeři, jenže to jsem omdlela, a když jsem si konečně měla dát večeři, tak jsem řešila ten problém s Rachel a Beth. Měla jsem šílený hlad, a proto jsem se ihned vydala na snídani. Aris šel za mnou. 

,,Jak ses poprvé v Place vyspal?" zeptala se Arise Kathrin.

,,Moc dobře ne," oznámil a vzal si slaninu s chlebem k snídani. 

Sedla jsem si k odlehlému stolu. Chtěla jsem se pořádně najíst a nechtěla jsem, aby mě někdo rušil. Tentokrát jsem už to jídlo plánovala sníst. Když jsem se úspěšně najedla, přišla ke mně Harriet se Sofií a začaly taky jíst.

Harriet se mě zeptala: ,,Kde je Aris?"

Pokrčila jsem rameny. Harriet se začala rozhlížet po prostoru, aby ho našla. Pak se zastavila na jednom místě a zírala na něj. Podívala jsem se stejným směrem. Harriet se koukala dozadu Placu na les. Nebo spíše se nekoukala na les, koukala se na lidi v něm. Byl to Aris a Rachel. Objímali se. Rachel Arisovi brečela na rameni a klepala se. Předpokládala jsem, že z ošetřovny utekla. Včera večer totiž nevypadala na to, že by byla schopna opustit lůžko. Navíc by ji Clary ani nepustila.

Harriet se chystala k Arisovi vyrazit a potrestat ho za porušení čtvrtého pravidla, ale já ji zastavila a prosila ji, ať to nedělá. Po chvilce jsem z ní sundala ruku. Harriet toho využila a ve chvíli, kdy už jsem se otáčela, vyrazila od stolu a běžela k lesu. Vyrazila jsem od stolu a společně se Sofií jsme se ji snažili dohnat, což nebylo vůbec jednoduché, protože byla Harriet úplně nejrychlejší. Běžkyní ale být nemohla, protože musela hlídat plac.

Když jsme doběhly k lesu, Harriet se před nimi zastavila a měřila si je pohledem. Odtáhli se od sebe.

,,Když budeš, tak hodný Arisi," čekala jsem, kdy ho chytne za ruku a odvleče ho, jenže to se nestalo ,,a uděláš si čas, tak by jsi mohl jít pomoct Kathrin v kuchyni. Ode dneška si začneš zkoušet práce," řekla a odešla. 

Rozeběhla jsem se za ní. ,,Co to mělo znamenat?" zeptala jsem se jí.

Pokrčila rameny a šla dál. Na jejím výrazu se nic nezměnilo. Měla naprosto kamennou tvář.

Rozhodla jsem se, že to prozatím nechám a promluvím si s ní potom. Vrhla jsem se do práce. 

Znuděně jsem okopávala sazeničky stromků, když jsem zahlédla jak Laura vybíhá z Labyrintu. Vzhledem k tomu, že ještě nebyl ani čas oběda, tak mi to bylo hodně divné. Laura zaběhla do lesa. Nezdálo se mi to. Rozeběhla jsem se za ní. 

Dlouho jsem ji v lese nemohla najít. Pak jsem ale zaslechla křik. Z leknutí jsem sebou trhla zakopla o větvičku a spadla. Bouchla jsem se do místa, kde jsem si před rokem způsobila to zranění. Celou hlavou my projela obrovská bolest. Měla jsem pocit, že se mi roztříští na tisíc kousků.

,,Au!" vykřikla jsem. Sáhla jsem si na místo, kde mě to bolelo a zjistila, že mi z místa vytéká krev. No super. Pomyslela jsem si. Pak jsem si ale vzpomněla proč jsem vůbec spadla. Křik. Chtěla jsem dotyčnému jít pomoci, ale když jsem se zvedla zatočila se mi hlava.  Opřela jsem se o strom.

,,Pomoc!" křik se ozval znovu.

Chtěla jsem se ke zdroji rozeběhnout, ale hlava mě pořád strašně třeštila. Najednou jsem měla pocit, že někdo vedle mě stojí. 

,,Lizzy," řekl chlapecký hlas. Chlapec byl rozhodně blízko mě. Otočila jsem se. Napadlo mě, že je to Aris, ale na place žádná Lizzy nebyla.

,,Elizabeth, Newte utečte!" vykřikl ženský hlas. Nemohla jsem si pomoct, ale hlas mi zněl neskutečně povědomě. Oba hlasy jsem musela znát. Hlava mě bolela tolik, že jsem měla pocit, že za chvíli omdlím. Pomalu se mi začalo i zatemňovat před očima.

Na svém rameni jsem pocítila teplo a uviděla dlouhé štíhlé prsty. Otočila jsem se. Byl to jen záblesk, ale viděla jsem chlapce. Byl poměrně vysoký. Měl blonďaté vlasy a hnědé oči. Co mě na něm, ale vyděsilo bylo to, že vypadal skoro stejně jako já. Musela jsem ho znát. Prostě musela. Hlava, která mě šíleně třeštila mi najednou nějak přepla a já si toho kluka spojila se jménem. Newt. 

Vize kluka zmizela. Hlava mě stále šíleně třeštila. Bolesti, ještě víc napomáhal pláč a křik dívky, která v tom lese byla se mnou. Musela jsem ji pomoct. Prostě musela. Snažila jsem se zahnat bolest hlavy, jenže to nešlo a navíc jsem neustále před sebou viděla obraz toho kluka. Nemohla jsem ho dostat z hlavy. Další výkřik. Nadechla jsem se tak zhluboka, až jsem byla překvapená kapacitou svých plic. Bolest ustávala. Hlava se mi přestala točit. Vyběhla jsem za zdrojem výkřiku. 

Kličkovala jsem mezi větvemi a stromy a snažila se neupadnout. 

Našla jsem zdroj výkřiku. Laura, která bila Sofii. Sofie se snažila ze sebe Lauru dostat, ale to se ji nedařilo. Přiběhla jsem k nim a snažila se je od sebe odtrhnout. 

,,Co to děláš?!" řvala jsem ,,přeskočilo t..." nedořekla jsem to. Laura se na mě podívala. Jenže to nebyla Laura. Nebo vlastně byla, ale jiná. Její před tím hnědé oči byli nezdravě šedé. Její pleť byla bledá a na některých místech krvácela. Sofii, tak drsně tiskla ruce v nepřirozeném úhlu, až jsem se bála, aby jí je nezlomila. Jenže pak Sofii pustila. Pro změnu vystartovala po mě. Samozřejmě jsem začínala utíkat, ale Laura mě dohnala.

Podkosila mi nohy a začala mě tlouct. Bolest hlavy se ihned vrátila. Vyrazila mi dech. Pak mi dala pěstí do místa, kde mi hlava krvácela.
Poslední co si pamatuji, před tím než jsem upadla do bezvědomí, byl Aris, který asi musel slyšet křik a jít nám na pomoc. Popadl Laura a ruce ji zkřížil za zády. Svět se propadl do tmy.